16 C 170/2021-50 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky 10 552,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 781,44 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 349,20 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 6 101,82 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení ve výši 8,5 %, úrokem ve výši 28 % ročně z částky 6 101,82 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a náhradu nákladů ve výši 2 252 Kč. 2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO], dne 21. 12. 2016 uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto finance spolu s částkou 7 145 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 379 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 196 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 570 Kč. Celkovou částku měla žalovaná uhradit v 60 týdenních splátkách po 253 Kč, a to nejpozději do 14. 2. 2018. 3. Poslední splátka žalovanou byla uhrazena dne 26. 8. 2017, od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaná uhradil celkem částku 4 058 Kč. Od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek pak nebylo uhrazeno ničeho. 4. Pohledávka za žalovanou byla žalobci postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019. Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno doporučeně. 5. Na výzvu soudu žalobce dne 9. 9. 2021 (č.l. 31-43) svou žalobu doplnil tak, že původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného především na základě zhodnoceními informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly zaznamenány v zákaznické kartě. Původní věřitelka dospěla po ověření předložených dokladů a tvrzení žalovaného k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostačující. Kopie dokladů předložených žalovanou nemá žalobkyně k dispozici. 6. Ve věci byl dne 21. 5. 2021 vydán elektronický platební rozkaz č.j. EPR 129206/2021-5, proti kterému podala žalovaná v zákonné lhůtě odpor, ve kterém namítla promlčení pohledávky. 7. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 31. 8. 2021 k odporu žalované uvedla, že žalovaná dne 9. 1. 2018 podepsala uznání dluhu, čímž uznala předmětnou pohledávku a zavázala se jí uhradit v měsíčních splátkách po 1 258 Kč, počínaje lednem 2018. Žalovaná však dlužnou částku do dne podání žaloby neuhradila. Proto má žalobkyně za to, že předmětná pohledávka promlčena není. Dále žalobkyně uvedla, že by byla ochotna přistoupit na splátky v minimální výši 700 Kč. 8. Dne 23. 9. 2021 obdržel zdejší soud přípis žalované, v němž zopakovala svou vznesenou námitku promlčení a dále uvedla, že v době uzavření smlouvy pobírala pouze dávky hmotné nouze a státní sociální podpory, žila sama se dvěma dětmi a neměla peníze. Dluh vznikl před rokem 2016, a kdy došlo přesně k zesplatnění jí není známo. Pokud se dluh stal splatným v roce 2017, vznáší námitku promlčení. 9. Žalovaná byla vyzvána k vyjádření k žalobě a současně, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o.s.ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise. 10. Žalobkyně neprokázala, že by společnost [právnická osoba] (dále jen původní věřitelka) důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně předložila pouze zákaznickou kartu, ze které vyplynulo, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy nezaměstnaná s příjmem 21 506 Kč měsíčně, výdaji 11 000 Kč. Podle karty byly předloženy výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznán dávky. Žalovaná byla svobodná, neměla bankovní účet, žila v podnájmu, měla základní vzdělání se dvěma vyživovacími povinnostmi. Z karty zákazníka nevyplývá, že by původní věřitelka ověřovala, jaké jsou skutečné výdaje žalované, ani že by provedla lustraci v příslušných registrech dlužníka, aby zjistila, zda a jaké má žalovaná závazky, zda tyto řádně splácí apod. 11. Žalobkyně prokázala, že poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč dne 21. 12. 2016 Žalovaná potvrdila převzetí shora uvedených částek podpisem na smlouvě o zápůjčce (viz smlouva o zápůjčce č.l. 25-26). 12. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni a postoupení pohledávky oznámil žalované dopisem ze dne 24. 6. 2019 (viz oznámení o postoupení pohledávky č.l. 28-29 spisu včetně podacího lístku spisu, smlouva o postoupení pohledávek a seznam postupovaných pohledávek č.l. 17-22). 13. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: 14. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka zjišťovala důsledně schopnost žalované úvěr splácet, přesto původní věřitelka poskytla žalované finanční prostředky ve výši 8 000 Kč na základě smlouvy o zápůjčce. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nerozporovala, že žalovaná uhradila částku 4 058 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena původní věřitelkou na žalobkyni. <i>15. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>18. Podle ustanovení § 2 053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.</i> <i>19. Podle ustanovení § 609 o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se dlužník není povinen plnit.</i> <i>20. Podle ustanovení § 629 odst. 1 o.z. trvá promlčecí lhůta 3 roky.</i> <i>21. Podle ustanovení § 639 o.z. uznál-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za 10 let od doby, kdy k uznání dluhu došlo.</i> 22. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: 23. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). [ulice] úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnos