5 C 300/2021-36 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 2. 7. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 19 276 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 181 Kč od 11. 7. 2020 do zaplacení, a zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela se žalovaným přes internet dne 10. 6. 2020 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 11 600 Kč převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit částku 11 600 Kč a zaplatit poplatek ve výši 3 770 Kč do 10. 7. 2020. Žalovaný ničeho neuhradil. V důsledku prodlení žalovaného mu vznikla povinnost uhradit úroky z prodlení v zákonné výši a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 500 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 4 095 Kč, která nepřesahuje součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru. 2. Na výzvu soudu, aby žalobkyně doplnila svá tvrzení a navrhla důkazy o tom, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet, žalobkyně uvedla, že dotazem na žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán ve [právnická osoba] na dobu určitou, přičemž je zde zaměstnán po dobu více než 5 let, jeho čistý měsíční příjem činí 18 000 Kč. Toto bylo doloženou výplatní páskou za březen 2020, ze které vyplývá, že čistý měsíční příjem žalovaného je 22 269 Kč. Ohledně výdajů žalovaný uvedl, že jeho čisté měsíční výdaje činí 3 000 Kč, je svobodný, nemá děti a bydlení má vlastní. Vzhledem k tomu, že částka 3 000 Kč byla nižší než částka nezabavitelného minima, která ke dni podání žádosti o zápůjčku činila 7 772 Kč, vycházela žalobkyně z této částky, přičemž dospěla k závěru, že žalovanému je možné poskytnout zápůjčku ve výši 11 600 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozhodnutí. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba i předvolání k prvnímu jednání byly zaslány žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje žalobu i předvolání za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř., a to ke dni 21. 11. 2021, tedy více než deset dní před prvním jednáním. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř. 4. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 5. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 10. 6. 2020 peněžní prostředky ve výši 11 600 Kč (viz potvrzení o platbě na č.l. 16 spisu), a to na základě smlouvy o zápůjčce sjednané přes internet (viz č.l. 10 až 15 spisu). V této smlouvě byl sjednán poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 581 Kč, splatnost zápůjčky 30 dnů, tudíž RPSN činila 2 969 %. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, dále náklady na odeslání písemné upomínky ve výši 500 Kč, náklady na emailovou upomínku ve výši 100 Kč, náklady na telefonickou upomínku ve výši 50 Kč, náklady na SMS upomínku ve výši 30 Kč, náklady na přípravu dohody o splátkovém kalendáři ve výši 450 Kč, poplatek za předání spisu klienta internímu vymáhání ve výši 500 Kč, poplatek za předání spisu klienta inkasní agentuře ve výši 750 Kč a účelně vynaložené náklady spojené s předáním a vymáháním pohledávky prostřednictvím inkasní agentury až 1 800 Kč. 6. Pokud jde o upomínky na č.l. 17 až 19 spisu, není z těchto listinných důkazů patrné, kdy a jakým způsobem byly žalovanému doručeny. Soud má za prokázané, že žalobkyně odeslala na poslední známou adresu žalovaného až předžalobní výzvu dne 17. 5. 2021 (viz č.l. 20 až 21 spisu). 7. Z výplatní pásky za březen 2020 vyplývá, že čistý měsíční příjem žalovaného za tento měsíc činil cca 23 000 Kč. Z počítačové sjetiny na č.l. 32 vyplývá, že ke dni 12. 5. 2020 nebyla prováděna exekuce na majetek žalovaného. 8. Všeobecné obchodní podmínky na č.l. 16 až 18 spisu soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam. 9. Žalobkyně neprokázala, že by se důsledně zabývala tím, zda je žalovaný schopen úvěr splácet. Žalobkyně si především nijak neověřila, jaké jsou výdaje žalovaného, zda má žalovaný dluhy, zda tyto splácí, ani to, zda skutečně ke dni poskytnutí zápůjčky byl žalovaný stále zaměstnán u [právnická osoba] (s ohledem na skutečnost, že žalovaný měl pracovní smlouvu na dobu určitou). Z úřední činnosti je soudu známo, že žalovaný měl v červnu 2020 další závazky, které nesplácel (např. u [právnická osoba] [anonymizováno]), žalobkyně však neprokázala, že by provedla lustraci žalovaného v příslušných rejstřících dlužníků. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být tudíž poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř. 10. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně a žalovaný sjednali přes internet smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 11 600 Kč. Žalobkyně neprokázala, že by důsledně zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet. 11. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. <i>12. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 16. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nej