7 C 218/2021-34 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částek (jistiny, poplatku, příslušenství) ve výši uvedené ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí ze Smlouvy o půjčce ze dne 19. 6. 2009 [číslo] ze Smlouvy o půjčce ze dne 27. 10. 2008 [číslo]. V žalobě žalobkyně tvrdila, že pohledávka vyplývající z výše uvedených Smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 26. 2. 2016. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, žaloba, vz. 77 a vz. 73 bylo žalované doručeno do vlastních rukou na adresu shora uvedenou dle ust. § 49 o. s. ř. Jedná se o adresu dle CEO. Jiná adresa žalované se soudu nepodařila zjistit. 3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (vz. 73) vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud účastníky poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř., žalovaná se nevyjádřila. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání. <i>4. Podle ust. § 3028 odst. 1 zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník ve znění účinném od 1. 1. 2014 se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> 5. Za tohoto stavu se proto právní vztahy mezi žalobkyní a žalovanou ze smlouvy o půjčce ze dne 19. 6. 2009 a ze dne 27. 10. 2008 nadále řídí zákonem č. 40/1964 Sb. občanským zákoníkem ve znění účinném do 31. 12. 2013. <i>6. Podle ust. § 657 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>7. Podle ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.</i> <i>8. Podle ust. § 517 odst. 1 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Výše úroku z prodlení je v souladu s vyhl.č. 142/1994 Sb. v platném znění do 31.12.2013. Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou.</i> <i>9. Podle ust. § 39 občanského zákoníku, je neplatný právní úkon, kterým svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.</i> 10. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům: Soud má za prokázané, že pohledávka vyplývající z níže uvedených Smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 26. 2. 2016. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení. 11. Smlouva o půjčce ze dne 19. 6. 2009 [číslo] č. l. 18. Soud má za prokázané, že na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 14 720 Kč, který procentuálně je ve výši 73,6 % jistiny. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 55 týdenních splátkách po částkách ve výši 640 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 7. 2010. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Nejpozději do dne 9. 7. 2010 měla žalovaná povinnost dlužnou částku vrátit. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 24. 7. 2012. Ke dni 24. 12. 2012 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 4 147,47 Kč a souhrnný dlužný poplatek částku ve výši 3 052,53 Kč. Žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 27 520 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 7 200 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 4 147,47 Kč a dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 3 052,53 Kč, dále kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 930,68 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 7,5 % ročně z celkové dlužné částky ve výši 7 200 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 930,68 Kč žalobkyně vypočetla jako zákonný úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně počítaný z celkové dlužné částky ve výši 7 200 Kč od 1. 8. 2012, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou do 26. 2. 2016. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o. s. ř. žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. 12. Souhrnný poplatek však představuje příjem plynoucí původnímu věřiteli z poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, a tedy jeho ekonomická funkce je totožná s funkcí úroků, kteréžto jsou nepochybně příslušenstvím pohledávky. Je nerozhodné, jak tento úrok je věřitelem nazván. Souhrnný poplatek je tedy jiným označením pro úroky, které byly vypočtené ke dni uzavření smlouvy o půjčce. Žalovaná ode dne postoupení pohledávky na žalobkyni až do dne podání žaloby neuhradila na svůj dluh ničeho. Poslední upomínku před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou ve smyslu ust. § 142a o. s. ř. k úhradě dlužné částky, na tuto výzvu žalovaná však nereagovala. 13. Na základě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (původním věřitelem) a žalovanou (dlužníkem), byla platně uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení (občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013), a to pouze v části týkající se zapůjčené jistiny. V daném případě se jedná o reálný kontrakt, když finanční částka byla žalované právním předchůdcem žalobkyně předána v den podpisu smlouvy o půjčce, což žalovaná jako dlužník stvrdila svým vlastnoručním podpisem na smlouvě. Žalovaná v průběhu řízení neprokázala, že by jí finanční částka nebyla vyplacena v den podpisu smlouvy. 14. V části týkající se souhrnného poplatku (ve smlouvě sjednán ve výši 14 720 Kč), soud shledal toto ujednání z hlediska povahy závazku jako sjednaný úrok pevnou částkou, který vzhledem k výši zapůjčené jistiny činil 73,6 % ročně. Takto sjednanou výši úroku z půjčky soud shledal za ujednání v rozporu s dobrými mravy, proto absolutně neplatným ujednáním. Žalovaná na smlouvu plnila částkou ve výši 27 520 Kč. Protože úrok z půjčky má charakter odměny za půjčení finanční hotovosti, soud dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok na úrok. S přihlédnutím ke všem okolnostem tedy dle názoru soudu, má žalobkyně nárok na úrok, který procentuálně odpovídá maximálně do výše 30 % z jistiny. Tedy v daném případě 6 000 Kč. Dle smlouvy tak žalovaná byla povinna vrátit žalobkyni celkovou částku 26 000 Kč. Pokud tedy žalovaná na smlouvu plnila částkou 27 520 Kč, tímto byla poslední platbou žalované žalobkyni zaplacena jak jistina 20 000 Kč, tak poplatek ve výši 6 000 Kč. Za tohoto stavu, kdy soud shledal ujednání o úroku za absolutně neplatné ujednání, soud proto žalobu v části nároku o zaplacení částky ve výši 7 200 Kč, skládající se z jistiny 4 147,47 Kč poplatku ve výši 3 052,53 Kč se zákonným úrokem z prodlení zamítl. Výrok II. tohoto rozhodnutí. V důsledku prodlen