12 C 269/2022-52 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 10. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 18 240,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 240,32 Kč od 7. 6. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 387,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 19 493,87 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, částky 10 500 Kč, a dále náhrady nákladů řízení. 2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne 17. 7. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřitelce částku 22 000 Kč spolu s příslušenstvím ve výši 18 894 Kč v měsíčních splátkách po 2 921 Kč, konečná splatnost úvěru připadla na 17. 9. 2020. Žalovaná dlužnou částku v plné výši neuhradila, tím jí vznikla povinnost zaplatit sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a dále náhradu nákladů mimosoudního vymáhání. Žalovaná uhradila částku 7 500,01 Kč, tato částka byla započítána částečně na jistinu (3 759,68 Kč) a částečně na příslušenství pohledávky (3 740,33 Kč). Žalobkyně kromě neuhrazené části jistiny ve výši 18 240,32 Kč s úrokem a úrokem z prodlení požaduje zaplatit náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 217 Kč a smluvní pokutu 10 500 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2022. 3. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že schopnost žalované splácet úvěr byla její právní předchůdkyní ověřena na základě vyplněné žádosti o úvěr, ve které žalovaná uvedla své údaje (mimo jiné příjmy, výdaje, zaměstnání). Právní předchůdkyni byla předložena nájemní smlouva, pracovní smlouva a výplatní pásky. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. za doručovací adresu místo jejího pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalované na shora uvedenou doručovací adresu. 5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalované předpokládal, že nemá žádné námitky. 6. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 7. Původní věřitelka a žalovaná podepsaly dne 17. 7. 2019 smlouvu o úvěru (č. l. 29 spisu), na základě které původní věřitelka poskytla žalované částku 22 000 Kč v hotovosti, což žalovaná potvrdila podpisem na smlouvě o úvěru. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit celkovou částku 40 894 Kč v 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč, RPSN činila 272,44 %. 8. V žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru (č. l. 34 spisu) žalovaná uvedla, že je zaměstnaná u spol. [právnická osoba] na dobu určitou do 30. 9. 2019, bydlí v nájmu, je svobodná a nemá vyživované děti. Měsíční příjem žalované měl činit 14 530 Kč. Celkové měsíční výdaje na bydlení, energie, dopravu, jídlo a osobní náklady činí 7 410 Kč, použitelný měsíční příjem je tedy ve výši 7 120 Kč. Žalobkyně soudu doložila smlouvu o nájmu bytu (pouze první a poslední stranu), ze které není patrná výše nájmu, dále pracovní smlouvu na dobu určitou do 30. 9. 2019, ze které není patrná mzda, a dále výplatní pásky žalované za měsíce březen až květen, ze kterých je zřejmé, že měsíční mzda žalované se v tomto období pohybovala okolo tvrzených 14 530 Kč. Jiné listiny k prokázání skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované, žalobkyně nepředložila. 9. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2022 a postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem [právnická osoba] ze dne 21. 6. 2022 (č. l. 25, doklad o odeslání č. l. 27 spisu). 10. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam. 11. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. 12. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Původní věřitelka [právnická osoba] poskytla žalované na podkladě smlouvy o úvěru finanční prostředky ve výši 22 000 Kč. Uzavřením smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2022 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Dopisem ze dne 21. 6. 2022, který byl žalované odeslán doporučeně dne 23. 6. 2022, bylo postoupení pohledávky oznámeno žalované a žalovaná byla rovněž vyzvána, aby dlužnou částku uhradila. Původní věřitelka náležitě nezjišťovala a neposuzovala úvěruschopnost žalované. 13. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 19. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 navoz