16 C 125/2022-55 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 24. 6. 2022 domáhala na žalované zaplacení částky 17 047 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 047 Kč od 16. 6. 2022 do zaplacení ve výši 8,5 %, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 619,30 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 783 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 504,17 Kč od 7. 2. 2022 do 15. 6. 2022, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, částky 2 659,33 Kč a nákladů řízení ve výši 2 252 Kč. 2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela na základě žádosti o online půjčku na stránkách [webová adresa] s žalovanou dne 1. 3. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] platnou ke dni 4. 8. 2021, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky a na jejímž základě poskytla žalované bezhotovostní úvěr ve výši 18 900 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit dlužnou částku s příslušenstvím v celkové výši 23 183 Kč do 3. 9. 2021. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas. 3. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021, což bylo žalované oznámeno. Před podáním žaloby byla žalované zaslána upomínka ze dne 2. 6. 2022. Ke dni postoupení činila pohledávka částku 24 747 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 17 047 Kč, nesplaceného úroku 4 283 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 3 417 Kč. Po postoupení pohledávky žalovaná uhradila 2 500 Kč. Dne 11. 2. 2022 byla žalovaná vyzvána k úhradě. 4. V žalobě žalobkyně tvrdila, že v rámci schvalovacího procesu bylo stran žalované nahlíženo do registrů jako je insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr, [příjmení]. Na výzvu soudu žalobkyně dne 19. 8. 2022 (č.l. 50) svou žalobu doplnila tak, že původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalované nahlížením do insolvenčního rejstříku, bankovního registru klientských informací a nebankovního registru klientských informací. Původní věřitelka dospěla k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostačující. 5. Žalovaná dne 15. 8. 2022 prostřednictvím e-mailu uvedla, že s žalobcem se snažila komunikovat a zasílat alespoň nějaké splátky, téhož dne zaslala opět 1 000 Kč. Situaci chce řešit a snaží se o splátkový kalendář. 6. Soud nařídil jednání na den 14. 9. 2022. Předvolání k jednání bylo žalované zasláno na adresu shora, kde jí byla zásilka dne 5. 9. 2022 vhozena do schránky. Žalovaná se k prvnímu jednání bez omluvy nedostavila (přestože jí byl datum a čas jednání sdělen též e-mailem, ze kterého sama žalovaná komunikovala), žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř. 7. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 8. Žalobkyně poskytla žalované dne 1. 3. 2021 finanční prostředky ve výši 10 900 Kč a dne 3. 3. 2021 částku 8 000 Kč (viz výpis z účtu na č.l. 20-21), a to převodem na účet, na základě smlouvy o úvěru sjednané přes internet dne 1. 3. 2021 (viz smlouva o úvěru [číslo] na č.l. 18) ve znění obchodních podmínek (č.l. 13-16). Před tímto žalovaná zaslala ze svého účtu verifikační platbu (viz potvrzení o provedené platbě č.l. 17). Žalovaná uhradila žalobkyni částku 2 500 Kč, což vyplývá ze skutkových tvrzení žalobkyně, která žalovaná nijak nezpochybnila, ačkoliv má v tomto směru břemeno důkazní. Smlouvou o postoupení pohledávek (č.l. 24-32) byla pohledávka postoupena na žalobce, o čemž byla žalovaná uvědoměna (č.l. 33-36 spisu). Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě (viz č.l. 37-38 spisu). 9. Žalobkyně neprokázala, že by zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet, když k tomuto neuvedla žádná skutková tvrzení ani nenavrhla důkazy. Uvedla toliko, že lustrovala žalovanou v několika databázích, k čemuž však nedoložila žádné důkazy. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být tudíž poučena dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o své povinnosti důkazní. Stejně tak žalovaná se nedostavila a nemohla být poučena stran této povinnosti k tvrzené platbě. Soud připomíná, že poučovací povinnost ve smyslu § 118a o. s. ř. má být poskytována zásadně u jednání. Není povinností soudu poučovat účastníky písemně. 10. Výpisem z obchodního rejstříku (č.l. 12) byla osvědčena právní subjektivita žalobkyně. 11. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam. 12. Soud tedy zjistil následující skutkový stav: 13. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla bezhotovostně žalované dne 1. 3. 2021 částku 10 900 Kč a dne 3. 3. 2021 částku 8 000 Kč na základě smlouvy o úvěru uzavřené přes internet. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně zjišťovala a posuzovala schopnost žalované úvěr splácet. Dle tvrzení žalobkyně činila jistina nesplaceného úvěru ke dni postoupení pohledávky částku 17 047 Kč a stejně tak dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila po postoupení pohledávky částku 2 500 Kč. 14. Soud věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru. <i>15. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>16. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>17. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>18. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>19. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 20. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <i>21. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.</i> <i>22. Podle ust. § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.</i> 23. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. 24. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní