16 C 14/2022-51 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 2. 12. 2020 domáhala na žalované zaplacení shora uvedených částek a náklady řízení ve výši 7 534 Kč. 2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovanou: a) dne 29. 4. 2014, smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem za zapůjčené peněžní prostředky ve výši 546 Kč s úrokovou sazbou 20,98 % ročně a odměnou za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 800 Kč. Celkovou částku měla žalovaná uhradit v 43 týdenních splátkách po 222 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 24. 2. 2015. Za celou dobu bylo žalovanou do postoupení pohledávky uhrazeno 5 592 Kč, kdy poslední platba byla uhrazena dne 19. 3. 2018. Pohledávka za žalovanou byla žalobci postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. b) dne 16. 12. 2013, smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem za zapůjčené peněžní prostředky ve výši 840 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně a odměnou za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Celkovou částku měla žalovaná uhradit v 58 týdenních splátkách po 180 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 2. 2. 2015. Za celou dobu bylo žalovanou do postoupení pohledávky uhrazeno 8 790 Kč, kdy poslední platba byla uhrazena dne 7. 5. 2018. Pohledávka za žalovanou byla žalobci postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. 3. Ve své žalobě žalobkyně dále uvedla, že původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalované především na základě zhodnoceními informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, které byly zaznamenány v zákaznických kartách. Původní věřitelka dospěla po ověření předložených dokladů a tvrzení žalované k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostačující. 4. Dne 27. 9. 2021 byl k Obvodnímu soudu pro Prahu 1, u kterého byla věc vedena pod sp.zn. 60 C 4496/2020, a kterým byla věc postoupena Okresnímu soudu v Kroměříži dne 20. 1. 2022, doručen přípis žalované, ve kterém tato uvedla, že obě nezaplacené částky jsou z roku 2013 a 2014 pročež vznesla námitku promlčení. Dále uvedla, že v době uzavření smluv pobírala pouze dávky v hmotné nouzi, státní sociální podporu a byla na mateřské dovolené. Závěrem navrhla žalobu zamítnout. 5. Na výzvu soudu žalobkyně dne 25. 1. 2022 (č.l. 42-43) k podání žalované uvedla, že žalovaná hradila i po splatnosti poslední splátky a promlčecí doba tak uběhne nejdřív 19. 3. 2028, resp. 7. 5. 2028, a proto k promlčení pohledávek nedošlo a dojít nemohlo. Závěrem žalobkyně uvedla, že by souhlasila se stanovením splátkového kalendáře. 6. Jelikož žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná proti tomuto nic nenamítala, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o.s.ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise. 7. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 8. [právnická osoba], [IČO], poskytla žalované a) dne 29. 4. 2014 na základě smlouvy o půjčce [číslo] peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem za zapůjčené peněžní prostředky ve výši 546 Kč s úrokovou sazbou 20,98 % ročně a odměnou za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 800 Kč. Celkovou částku měla žalovaná uhradit v 43 týdenních splátkách po 222 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 24. 2. 2015 (viz smlouva na č.l. 29-30). Za celou dobu bylo žalovanou do postoupení pohledávky uhrazeno 5 592 Kč, kdy poslední platba byla uhrazena dne 19. 3. 2018 (č.l. 34, č.l. 44). Pohledávka za žalovanou byla žalobci postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019 (viz smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 32). Toto bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019 (č.l. 32-33). Před podáním žaloby byla žalovaná vyzývána k úhradě (viz výzva k plnění na č.l. 35-36). b) dne 16. 12. 2013, poskytla žalované na základě smlouvy o půjčce [číslo] v hotovosti peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem za zapůjčené peněžní prostředky ve výši 840 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně a odměnou za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Celkovou částku měla žalovaná uhradit v 58 týdenních splátkách po 180 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 2. 2. 2015 (viz smlouva na č.l. 26-27). Za celou dobu bylo žalovanou do postoupení pohledávky uhrazeno 8 790 Kč, kdy poslední platba byla uhrazena dne 7. 5. 2018 (viz bilance smlouvy na č.l. 34, č.l. 45). Pohledávka za žalovanou byla žalobci postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019 (viz výzva k plnění na č.l. 35-36). 9. Žalobkyně neprokázala, že by společnost [právnická osoba] (dále jen původní věřitelka) důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně předložila pouze karty zákazníka ze dne 29. 4. 2014 (č.l. 31) a ze dne 16. 12. 2013 (č.l. 28). Tato karta je součástí žádosti o půjčku a byla vyplněna ve stejný den, kdy byla podepsána smlouva o půjčce. Z karty zákazníka vyplývá, že žalovaná v roce 2014 bydlela v nájmu, má již aktivní půjčku u stejné společnosti, není majitelem vozu, měla dvě děti narozené v roce 2019 a 2009, příjmy domácnosti činily 20 474 Kč a výdaje 14 839 Kč, použitelný příjem činil 5 635 Kč pro ni i obě děti a z této částky měla žalovaná hradit 43 týdenních splátek po 222 Kč, tedy 888 Kč měsíčně. K tomu byly předloženy doklady o státní podpoře, které však žalobkyně nedoložila. V roce 2013 pak v kartě zákazníka žalovaná uvedla totožné informace, kdy použitelný příjem činil 3 728 Kč měsíčně a absentovala aktivní půjčka u původní věřitelky. Žalobkyně však ani přes výzvu soudu nedoložila žádné listinné důkazy, které by získané údaje ověřovaly. Z karty zákazníka nevyplývá, že by původní věřitelka ověřovala, jaké jsou skutečné výdaje žalované, ani že by provedla lustraci v příslušných registrech dlužníka, aby zjistila, zda a jaké má žalovaná závazky, zda tyto řádně splácí apod. 10. Na základě shora popsaných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 11. V prvním případě původní věřitelka poskytla dne 29. 4. 2014 žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit spolu s úrokem za zapůjčené peněžní prostředky ve výši 546 Kč s úrokovou sazbou 20,98 % ročně a odměnou za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 800 Kč. Celkovou částku měla žalovaná uhradit v 43 týdenních splátkách po 222 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 24. 2. 2015. Žalobkyně však neprokázala, že by původní věřitelka zjišťovala a řádně posuzovala schopnost žalované úvěr splácet. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek. 12. Ve druhém případě původní věřitelka dne 16. 12. 2013, poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem za zapůjčené peněžní prostředky ve výši 840 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně a odměnou za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Celkovou částku měla žalovaná uhradit v 58 týdenních splátkách po 180 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 2. 2. 2015. Žalobkyně však neprokázala, že by původní věřitelka zjišťovala a řádně posuzovala schopnost žalované úvěr splácet. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek. 13. V případě smlouvy ze dne 29. 4. 2014 (a) soud věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a rovněž dle zákona č. 145/2020 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru. 14. V případě smlouvy uzavřené dne 16. 12. 2013 (b) soud v souladu s přechodnými ustanoveními k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to konkrétně s ust. § 3028 odst. 1, posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), neboť smlouva byla uzavřena před účinností nového občanského zákoníku, a rovněž dle zákona č. 145/2020 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru. <i>15. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>16. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti p