16 C 87/2022-57 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 20. 5. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky 10 701,24 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 701,24 Kč od 19. 5. 2022 do zaplacení ve výši 8,05 %, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 439,42 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 22 758,72 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 344,58 Kč od 22. 12. 2021 do 18. 5. 2022, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, částky 16 051,86 Kč a úhrady nákladů řízení ve výši 2 523 Kč. 2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (původní věřitel) uzavřela s žalovaným na základě jeho žádosti dne 4. 2. 2015 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti v místě jeho bydliště úvěr ve výši 17 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr, včetně příslušenství k úvěru ve výši 20 360 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkem se tak žalovaný zavázal uhradit 37 360 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky s úroky uhradit ve 20 měsíčních splátkách po 1 868 Kč. Celková splatnost závazku byla stanovena na 4. 10. 2016. Žalovaný celkovou dlužnou částku neuhradil, když uhradil pouze 15 687,05 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, byl úvěr původním věřitelem ke dni 4. 10. 2016 zesplatněn. Následně byla pohledávka za žalovaného smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 11. 1. 2022. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána dne 2. 5. 2022 předžalobní upomínka. 3. Na výzvu soudu k doplnění, jakým způsobem žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného žalobkyně dne 11. 7. 2022 (č.l. 46) uvedla, že nedisponuje důkazy o posuzování žalovaného úvěru splácet, a proto vzala žalobu částečně zpět (viz výrok I. a II.). Soud proto v souladu s ustanovením § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) v této části řízení zastavil. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný od podání žaloby uhradil 500 Kč. 4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním doručeným soudu dne 1. 7. 2022, kdy uvedl, že pohledávka ve výši 27 943 Kč byla přihlášena v insolvenčním konkurzu. Na dopis od [právnická osoba], ve kterém na něm byla požadována částka necelých 110 000 Kč ihned reagoval s žádostí o splátkový kalendář, to mu však nebylo umožněno. Začal sám hradit sám drobné částky. Nesouhlasil s „ lichvářským“ příslušenstvím. 5. Soud nařídil jednání na den 15. 8. 2022, ze kterého se žalobkyně, resp. její právní zástupce i žalovaný řádně omluvili a soud tak jednal a rozhodoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. 6. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 7. [právnická osoba] poskytla žalovanému k jeho žádosti (viz č.l. 12) dne 4. 2. 2015 peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru (viz smlouva o úvěru č.l. 13 spisu). Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit původní věřitelce částku 17 000 Kč a zaplatit poplatek ve výši 20 360 Kč do 4. 10. 2016. 8. [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek č.l. 16-24 spisu). Toto bylo žalovanému oznámeno (viz č.l. 27-28). 9. Předžalobní výzva byla na adresu žalovaného odeslána dne 4. 5. 2022 doporučeně (viz č.l. 29-30). 10. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně náležitě zjišťovala úvěruschopnost žalovaného. Ve spise se nenachází žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka zjišťovala majetkové a osobní poměry žalovaného, sama žalobkyně ve svém částečném zpětvzetí (č.l. 46) uvedla, že takovými doklady nedisponuje. Žalobkyně (resp. její právní zástupce se z jednání omluvila, nemohla být tudíž poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o své povinnosti důkazní. 11. Na základě shora popsaných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 12. Původní věřitelka [právnická osoba] poskytla žalovanému dne 4. 2. 2015 peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč na základě smlouvy o úvěru, uzavřené k žádosti. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit poplatek ve výši 20 360 Kč do 4. 10. 2016. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, ohledně částky uhrazené žalovaným, kdy v žalobě tvrdila, že žalovaný uhradil 15 687,05 Kč a poté ještě 500 Kč. 13. V souladu s přechodnými ustanoveními k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to konkrétně s ust. § 3028 odst. 1, posuzoval soud věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a rovněž dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru. <i>14. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>15. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>16. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>17. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.</i> 18. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. 19. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože žalovaný vystupoval ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru vůbec zabývala otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru a úvěr splácet. Původní věřitelka nijak neověřovala příjmy žalovaného, ani se blíže nezabývala jeho osobními a majetkovými poměry. 20. Soud proto pokládal smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi původní věřitelkou a žalovaným za neplatnou dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o.z. i bez návrhu, neboť takovéto jednání původní věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Původní věřitelka tedy na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 17 000 Kč. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení dle § 2991 o.z., tvořené rozdílem mezi poskytnutým úvěrem a celkovou uhrazenou částkou (17 000 Kč – (15 687,05 Kč + 500 Kč)) a žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení vydat. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, ohledně částek uhrazené žalovaným. Je třeba připomenout, že žalovaný má břemeno tvrzení a břemeno důka