18 C 281/2021-33 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu doručeným na Okresní soud v Kroměříži dne 16. 9. 2021 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 24 690,13 Kč s příslušenstvím tak, jak je zachyceno v návrhu. 2. Dle tvrzení žalobkyně byla mezi ní jako věřitelem a žalovaným jako klientem uzavřena dne 12. 3. 2020 smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále též jen„ smlouva“), na základě které byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 13 000 Kč (dále též jen„ úvěr“). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši 0,9 % denně, celkem tedy částku 18 463,13 Kč, splatit do 11. 5. 2020. Žalovaný však neuhradil ničeho, v důsledku čehož vznikl žalovanému nárok na úhradu dlužné jistiny a úroku z jistiny, celkem tedy částku 18 463,13 Kč, dále zákonný úrok z prodlení z dlužné částky a smluvní pokutu ve výši 6 227 Kč vypočítanou ze sjednané výše 0,1 % denně z jistiny za období od 12. 5. 2020 do 3. 9. 2021. Z uvedených dlužných částek žalovaný dosud žalobkyni neuhradil ničeho. 3. Žalobkyně soudu předložila listinné důkazy vedené na č. l. 11-23 spisu. 4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 17. 2. 2022. Žalovaný se k žalobnímu návrhu nevyjádřil. 5. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce takto. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2397 občanského zákoníku může úvěrovaný uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. 8. Podle § 2398 odst. 1 občanského zákoníku poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. A dle odst. 2 téhož ustanovení váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 9. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. A dle odst. 2 téhož ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 10. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 11. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 1800 odst. 2 občanského zákoníku obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména, odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobních případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně dle § 577. 15. Podle § 577 občanského zákoníku je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném úročení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala by neplatnost včas. 16. Na základě provedeného důkazního řízení dospěl soud k závěru, že se vztah účastníků řídí občanským zákoníkem a zákonem o spotřebitelském úvěru. Předmětná úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalobkyně jako úvěrující poskytla žalovanému jako úvěrovanému částku 13 000 Kč, kterou žalovaný v ujednané lhůtě nevrátil. Žalobkyně požaduje po žalovaném poskytnutou částku (jistinu), úrok, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu. 17. Mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v části týkající se poskytnutí úvěru ve výši 13 000 Kč žalovanému, dále v části sjednání smluvní pokuty ve výši ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, resp. v nominální částce 6 227 Kč za období od 12. 5. 2020 do 3. 9. 2021, kdy stanovená výše je přiměřená a neodporuje dobrým mravům. Soud tak v této části žalobě plně vyhověl (výrok ad I. tohoto rozsudku). 18. V části týkající se úroku ve výši 0,9 % denně, resp. v nominální částce 5 463,13 Kč, však soud dospěl k závěru, že takto sjednaná výše úroku je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy, kdy se zjevně jedná o lichvu. Za tohoto stavu soud proto žalobkyni uvedený úrok nepřiznal a žalobu v této části zamítl (výrok ad II. tohoto rozsudku). 19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle poměru úspěchu ve věci, kdy žalobkyně byla ve sporu úspěšná pouze částečně, a to ve výši 55,75 %, proto jí soud přiznal právo na částečnou náhradu nákladů řízení, která sestávala z uhrazeného soudního poplatku za platební rozkaz ve výši 1 235 Kč, odměny advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby částka 300 Kč a za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba a předžalobní výzva) 3 x částka 300 Kč, tj. 900 Kč, 3 x RP po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 300 Kč, a dále 21 % DPH dle předloženého osvědčení o registraci plátce DPH v příslušné výši, tedy celkem 2 687 Kč, kdy dle úspěchu ve sporu (55,75 %) tedy činí přiznaná částka náhrady nákladů řízení celkem 1 498 Kč (výrok ad III. tohoto rozsudku). 20. Výrok o tom, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 21. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám advokáta, má pak oporu v § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi. 22. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění.