5 C 238/2022-68 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27. 9. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky 15 580,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 580,20 Kč od 23. 1. 2022 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 22. 9. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejím základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 580,20 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 22. 1. 2022. Úvěruschopnost žalovaného ověřovala původní věřitelka výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu 3 410 Kč. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalovaného [bankovní účet]. Pohledávku za žalovaným postoupila původní věřitelka na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště, což je adresa uvedená v záhlaví rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje žalobu za doručenou uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř., a to ke dni 14. 11. 2022. Současně se žalobou bylo žalovanému doručeno předvolání k prvnímu jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, a proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř. 3. Žalobkyně neprokázala, zda a jakým způsobem původní věřitelka zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, když ve spise se nenachází jediný listinný důkaz, který by se vztahoval k ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být tudíž poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř. 4. Soud má za prokázané, že společnost [právnická osoba] (dále jen původní věřitelka) poskytla žalovanému dne 22. 9. 2021 peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (nikoliv žalobkyní tvrzenou částku 15 580,20 Kč), a to na jeho účet č. [bankovní účet]. Uvedená skutečnost vyplývá z výpisu z účtu žalovaného, jakož i z listinných důkazů předložených žalobkyni (č.l. 34 až 36 a č.l. 49). Peněžní prostředky byly poskytnuty na základě smlouvy o úvěru sjednané přes internet (viz č.l. 10 až 18 spisu), na základě které se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 10 000 Kč za denní úrok 0,4026 % s tím, že RPSN činila 299,98 %. 5. Pohledávku za žalovaným postoupila původní věřitelka žalobkyni rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 (č.l. 37 až 46 spisu) ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek na č.l. 48 spisu. Postoupení pohledávky oznámila původní věřitelka žalovanému dopisem ze dne 13. 2. 2020 (viz č.l. 50 až 51 spisu). 6. Z výpisu z účtu žalovaného vyplývá, že žalovaný pobíral měsíčně částku 26 400 Kč od [obec] správy sociálního zabezpečení, jiné příjmy neměl. Žalovaný čerpal opakovaně zápůjčky od nebankovních subjektů ([právnická osoba], [právnická osoba], žalobkyně). Výdaje žalovaného převyšovaly jeho pravidelný měsíční příjem. 7. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly význam pro posouzení dané věci. 8. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: 9. Původní věřitelka poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč dne 22. 9. 2021 na základě smlouvy o úvěru sjednané přes internet. Původní věřitelka nezjišťovala úvěruschopnost žalovaného (tedy výši jeho příjmů a výdajů), resp. tato skutečnost nebyla v řízení prokázána. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni. Původní věřitelka oznámila žalovanému postoupení pohledávky a vyzvala jej k úhradě dlužné částky. 10. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 9. 2021 (tedy ve znění účinném v době uzavření smlouvy o úvěru). <i>11. Pode § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> 12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. <i>13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.</i> <i>14. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>16. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> 17. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: 18. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o t