7 C 149/2022-71 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobou podanou u [název soudu] se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky shora uvedené s příslušenstvím představující úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení. V žalobě tvrdila, že pohledávka vyplývající z níže uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29. 11. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 22. 4. 2018 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Před uzavřením Smlouvy právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěrové schopnosti žalovaného úvěr splácet. Na základě Smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný Smlouvu porušil tím, že úvěr nesplácel dle dohody. Žalobkyni tak dluží částku uvedenou ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí. Usnesením [název soudu] ze dne 25. 4. 202, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], byla vyslovena místní nepříslušnost tamního soudu, věc po právní moci usnesení postoupena zdejšímu soudu. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žaloba, vz. 69 a vz. 73 bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou na adresu dle CEO fikcí dle ust. § 49 odst. 2 o. s. ř. Dále bylo žalovanému doručováno na adresu dle Smlouvy, a to [anonymizováno] – [anonymizována tři slova]. Jiná další adresa žalovaného se soudu nepodařila zjistit. 3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (vz. 73) vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud účastníky poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř. Žalovaný se nevyjádřil. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání. <i>4. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.</i> <i>6. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> 7. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 8. Skutková zjištění a právní závěry: Soud má za prokázané, že pohledávka vyplývající z níže uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právního předchůdce žalobkyně, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29. 11. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení. 9. Dále má soud za prokázané na základě tvrzených skutečností a z doložených důkazů žalobkyní dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně dostatečným způsobem prověřil schopnost žalovaného splácet finanční částku, která mu byla poskytnuta na základě Smlouvy o úvěru, Smlouvy o zápůjčce, a to v souladu s ust. § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 10. Soud má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 22. 4. 2018 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (č. l. 52 a násl). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 000 Kč (procentuálně vyjádřený 20 % z jistiny), jinak s úrokovou sazbou ve výši 19,38 % ročně sjednanou v čl. 1 4 Smlouvy, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč (20 % z jistiny) a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč (dalších 40 % z jistiny). Úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškeré poplatky žalobkyně souhrnně nazývá jako„ úhrady za služby“. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby, pojištění se žalovaný zavázal uhradit v 60 ti týdenních splátkách po částkách ve výši 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 16. 6. 2019. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Nejpozději dne 16. 6. 2019 byl tak žalovaný povinen dlužnou částku žalobkyni vrátit. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaný byl v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. Žalovaný na pohledávku, za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni, uhradil pouze částku ve výši 4 800 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 9. 8. 2019. Po tomto datu žalovaný na dluh již nic nezaplatil. 11. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla platně uzavřena pouze v části zapůjčení jistiny 10 000 Kč, dále poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a pevně sjednaného úroku ve výši 2 000 Kč, neboť finanční prostředky byly žalovanému právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty. Na smlouvu žalovaný zaplatil pouze částkou ve výši 4 800 Kč. 12. K části nároku na pěvně stanovený úrok z úvěru sjednaný ve smlouvě o úvěru soud dospěl k závěru, že výše takto sjednaného pevného úroku ještě odpovídá zákonným ustanovením občanského zákoníku, procentuálně je výše úroku vyjádřena 20 % z jistiny, tedy se nepříčí dobrým mravům. Pokud se týká jdoucího úroku, který byl sjednán ve výši 19,38 % ročně, tato výše je zcela přiměřená, v souladu s ustanovením občanského zákoníku. Soud proto dospěl k závěru, že v části tohoto nároku uplatněného žalobou byla smlouva platně uzavřena, neboť úrok je cenou za poskytnutí finanční částky. V tomto nároku žalobě bylo vyhověno. Výrok I. tohoto rozhodnutí. 13. K části nároku na zaplacení poplatku za administrativní činnost, který procentuálně představuje výši vždy 20 % z jistiny, soud uvádí: Pokud se týká administrativního poplatku, v této části byla smlouva platně uzavřena, neboť poplatek slouží k úhradě nákladů spojených se smlouvou o úvěru po celou dobu trvání smlouvy, tedy do doby, než je dlužná částka zaplacena. Výše takto sjednaného poplatku za administrativní činnost je také ještě zcela přiměřená k výši zapůjčené jistiny a ke všem okolnostem (jiné poplatky nebyly sjednány, proto výši tohoto poplatku lze akceptovat). V této části je proto smlouva o úvěru platná. Další poplatek například za vyhodnocení úvěru, správu účtu žalobkyně ve smlouvě žalobkyně nesjednala, proto tento poplatek soud považuje i za odměnu za vedení, správu účtu. V tomto nároku bylo žalobě vyhověno. Výrok I. tohoto rozhodnutí. 14. K části žaloby o zaplacení poplatku za hotovostní výběr splátek (procentuálně ve výši 40 % z jistiny) ve smlouvě o úvěru soud uvádí následující: Sjednání dalšího poplatku, a to za hotovostní inkaso splátek, soud shledává takové ujednání za jednání v rozporu s dobrými mravy, v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele z následujících důvodů: Na výši odměny za hotovostní inkaso splátek je nezbytné pohlížet a hodnotit ve vztahu k celkovým okolnostem případu. Žalovaný si půjčil částku 10 000 Kč a byl povinen vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím, tedy i úroky, které byly sjednány v daném případě pevnou částkou, dále jdoucí úroky, dále s poplatkem za administrativní činnost. Vedle toho měl však dále žalovaný povinnost svému věřiteli zaplatit částku představující náklady věřitele za hotovostní inkaso splátek. Půjčky, úvěry z tzv. nebankovního sektoru využívají lidé, kteří ve většině případů nejsou schopni pro svojí tíživou