10 C 43/2023-67 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobou podanou dne 14. 12. 2022 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 040 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 040 Kč od 24. 3. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále též„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetu dne 21. 2. 2022 smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále též„ Smlouva“), na jejímž základě Společnost poskytla žalovanému jistinu zápůjčky ve výši 8 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu jednorázově společně s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 3 040 Kč do 23. 3. 2022, avšak této povinnosti nedostál. Společnost následně uvedenou pohledávku postoupila žalobkyni. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní výzvu zástupce žalobkyně. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Dne 21. 2. 2022 si Společnost a žalovaný ujednali smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě Společnost poskytla žalovanému částku 8 000 Kč převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu úvěru do 30 dnů od jeho poskytnutí společně s poplatkem ve výši 3 040 Kč (viz Smlouva, standardní informace o zápůjčce). Společnost [anonymizována dvě slova], zaslala z účtu Společnosti dne 21. 2. 2022 na účet č. [bankovní účet], vedený na žalovaného, částku 8 000 Kč, VS odpovídající číslu smlouvy (viz potvrzení o provedené platbě na č. l. 19). 4. Na výzvu soudu, aby žalobkyně doplnila své tvrzení a označila a předložila soudu důkazy k prokázání, že Společnost ověřila úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně neuvedla žádná tvrzení ani nepředložila žádné důkazy. 5. Dne 1. 1. 2022 si ujednaly Společnost coby postupitel a žalobkyně coby postupník rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se v čl. II odst. 1 dohodly na tom, že jednotlivé pohledávky realizované v rámci dílčích (realizačních) smluv přecházejí na postupníka (postoupení bude účinné) v den uhrazení kupní ceny v souladu s čl. III této smlouvy a v souladu s každou jednotlivou smlouvou o postoupení pohledávek (viz rámcová smlouva na č. l. 25). Dne 12. 9. 2022 si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník ujednaly realizační smlouvu o postoupení pohledávek [číslo]. V této realizační smlouvě se strany dohodly na postoupení pohledávek uvedených v seznamu pohledávek ve stavu rozhodnému ke dni 5. 9. 2022, kdy kupní cena za postupované pohledávky ve výši 672 756,36 Kč je splatná do 5 pracovních dnů ode dne uzavření této smlouvy. V příloze [číslo] byla uvedena pohledávka za žalovaným v aktuální výši 11 040 Kč (viz realizační smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy [číslo]). Dopisem ze dne 15. 9. 2022, zaslaným téhož dne, vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení částky 13 724 Kč do 3 dnů na bankovní účet s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky; přílohou dopisu bylo oznámení Společnosti o postoupení pohledávky na žalobkyni (viz výzva k úhradě před podáním žaloby, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek); žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy splnění dluhu prokazuje dlužník). <b>Právní posouzení věci</b> 6. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze Smlouvy postoupila Společnost na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2022 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 15. 9. 2022, zaslaným téhož dne, čímž nabylo postoupení pohledávky účinnosti ve vztahu k žalovanému. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 7. Společnost a žalovaný uzavřeli dne 21. 2. 2022 smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit Společnosti jistinu do 23. 3. 2022. 8. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být vázány Smlouvou, má za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobkyně na výzvu soudu netvrdila ani nepředložila žádné důkazy k prokázání, že by Společnost řádným způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného; za dané situace soud upustil od ústního jednání, které by bylo nadbytečné a procesně neekonomické, načež uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného ze strany Společnosti – jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. – řádně posouzena nebyla. 9. Pro úplnost lze uvést, že byť § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou lze od ostatního obsahu oddělit. 10. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. 11. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je s ohledem na zásadu iura novit curia nicméně třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle 87 zákona č. 257/2016 Sb., které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § [číslo] věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaný obdržel částku 8 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z dokazování nevyplynulo, že by žalovaný čehokoliv na dluh plnil, a proto bezdůvodné obohacení stále činí 8 000 Kč. 12. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). 13. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na zaplacení částky 8 000 Kč coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu zápůjčky, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Soud zohlednil, že celý dluh ze Smlouvy měl být uhrazen původně do 23. 3. 2022, což již nastalo, výše dluhu představuje tzv. bagatelní částku, přičemž poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé. S ohledem na okolnosti případu má tak soud za to, že je namístě za podpůrné aplikace § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. uložit žalovanému povinnost k úhradě dlužné částky 8 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 14. S ohledem na uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, naopak žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 040 Kč s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 11 040 Kč od 24. 3. 2022 do zaplacení, soud pro nedůvodnost zamítl. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 větou první o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaných ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat č