10 C 66/2023-72 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 3 240 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetu dne 24. 2. 2022 smlouvu o úvěru [číslo] ve znění smlouvy ze dne 2. 3. 2022 (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu s příslušenstvím do 26. 3. 2022. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost zaplatit Společnosti smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a dále povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za zaslání písemných upomínek. Následně Společnost postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným. Žalovaná částka je složena z nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 20 000 Kč od 27. 3. 2022 do 5. 9. 2022 v kapitalizované výši 3 240 Kč. Na příslušenství požaduje částku 434 Kč jako náhradu za účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním pohledávky, a to za 2 osobní návštěvy dlužníka, resp. žalovaného pověřeným zaměstnancem ve výši 217 Kč á 1 návštěva. Dále požaduje úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 9. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 043,01 Kč za období od 27. 3. 2022 do 5. 9. 2022 a kapitalizovaný úrok ve výši 4 618 Kč. V posledně uvedené částce je zahrnuta i náhrada nákladů na upomínání ve výši 50 Kč. 2. V podání ze dne 20. 3. 2023 žalobkyně uvedla, že nedisponuje důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a proto se nadále domáhá jen zaplacení částky 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 8. 9. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 043,01 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč. S ohledem na uvedené soud řízení ve zbylém rozsahu podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), zastavil, aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného k tomuto zpětvzetí, neboť k němu došlo dříve, než bylo zahájeno jednání ve věci (výrok I.). 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 4. Společnost coby věřitel a žalovaný coby dlužník si ujednali dne 24. 2. 2022 Smlouvu ve znění Smlouvy ze dne 2. 3. 2022, na jejímž základě měla Společnost poskytnout žalovanému částku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s úrokem, celkem tedy 24 568 Kč do 26. 3. 2022. Žalovaný byl oprávněn při úhradě patřičného poplatku požádat celkově 11× o prodloužení splatnosti o 30 dní za částku 4 600 Kč. Pro případ neuhrazení dlužné částky byl žalovaný povinen zaplatit Společnosti navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, kdy smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, úrok z prodlení v zákonem stanovené výši a poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku ve výši 50 Kč (nejvýše tři zpoplatněné upomínky). Nedílnou součástí Smlouvy byly obchodní podmínky Společnosti. Žalovaný prohlásil, že podpisem Smlouvy potvrzuje čerpání úvěru (viz Smlouva). 5. Na výzvu soudu žalobkyně v podání ze dne 20. 3. 2023 uvedla, že nedisponuje důkazy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany Společnosti, a proto soud uzavřel, že Společnost úvěruschopnost žalovaného před ujednáním Smlouvy neposuzovala. 6. Dne 5. 9. 2022 si ujednaly Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost v souladu s rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v seznamu Pohledávek, tj. v příloze [číslo] smlouvy, v níž byla uvedena též pohledávka Společnosti za žalovaným v celkové výši 27 858 Kč (viz rámcová smlouva o postoupení pohledávek, společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne 12. 9. 2022 informovala Společnost žalovaného, že postoupila pohledávku ze Smlouvy v aktuální výši 27 858 Kč včetně příslušenství na žalobkyni. Dopisem z téhož dne vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě částky ve výši 27 896,63 Kč do 29. 9. 2022 s upozorněním na možnost předání věci advokátní kanceláři; současně upozornila žalovaného, že v případě neposkytnutí součinnosti si bude účtovat náklady za mimosoudní vymáhání pohledávky, a sice za odchozí dopis 39 Kč, za odchozí dopis (doporučeně) 50 Kč, za odchozí telefonický hovor 72 Kč a za osobní návštěvu 217 Kč (viz dopisy ze dne 12. 9. 2022 včetně podacího archu). Ve dnech 13. 10. 2022 a 24. 11. 2022 měly proběhnout návštěvy žalovaného terénním pracovníkem žalobkyně (viz výpisy úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, GPS kontrola polohy terénního poradce). Žalovaný ničeho neuhradil i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně ze dne 5. 1. 2023 (viz výzva před podáním žaloby ze dne 5. 1. 2023 vč. podacího archu, nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy případné splnění dluhu má tvrdit dlužník). <b>Právní posouzení věci</b> 7. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze Smlouvy postoupila Společnost ve stavu ke dni 5. 9. 2022 na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 9. 2022 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 12. 9. 2022, čímž nabylo postoupení pohledávky účinnosti ve vztahu k žalovanému. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 8. Společnost a žalovaný uzavřeli dne 24. 2. 2022 Smlouvu, ve znění Smlouvy ze dne 2. 3. 2022, kterou soud posoudil podle svého obsahu jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. Na jejím základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit Společnosti jistinu do 26. 3. 2022 s možností požádat celkově 11× o prodloužení splatnosti o 30 dní za částku 4 600 Kč. 9. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být vázány Smlouvou, má za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že nedisponuje důkazy k prokázání, že by Společnost řádným způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného; za dané situace soud upustil od ústního jednání, které by bylo nadbytečné a procesně neekonomické, načež uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného ze strany Společnosti – jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. – řádně posouzena nebyla. 10. Pro úplnost lze uvést, že byť § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou lze od ostatního obsahu oddělit. 11. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu ve výši 20 000 Kč, jakož ani požadované příslušenství (zákonný úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky). 12. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je s ohledem na zásadu iura novit curia nicméně třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § [číslo] věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaný obdržel částku 20 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z dokazování nevyplynulo, že by žalovaný čehokoliv na dluh plnil, a proto bezdůvodné obohacení stále činí 20 000 Kč. 13. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá,