12 C 172/2023-57 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 29. 6. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 41 097 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 109,64 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 744,02 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21 836,41 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 20,79 % ročně z částky 21 836,41 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, dále částky 58 284,36 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 118,32 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 650,81 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 32 277,07 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,28 % ročně z částky 32 277,07 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, a dále náhrady nákladů řízení. 2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 16. 4. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem, poplatky a pojistným v celkové částce 30 940 Kč splatit v 18 měsíčních splátkách po 3 108 Kč. Žalovaný však dosud uhradil pouze 12 432 Kč. Dále žalobkyně sdělila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 9. 11. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem, poplatky a pojistným v celkové částce 51 101 Kč splatit v 21 měsíčních splátkách po 4 339 Kč. Žalovaný však dosud uhradil pouze 30 900 Kč. Obě pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022. 3. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když před uzavřením obou smluv s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, které byly ověřovány doklady od žalovaného (pracovními smlouvami a výplatními páskami). Tyto informace byly v obou případech zaznamenány v Zákaznické kartě. Kromě toho byl žalovaný lustrován v insolvenčním rejstříku. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. 5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky. 6. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 7. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně. 8. Ze zákaznické karty ze dne 16. 4. 2021 bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaný požádal původní věřitelku [právnická osoba] o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedl, že žije s rodiči, jeho dosažené vzdělání je učňovské, má vyživovací povinnost ke dvěma osobám, je zaměstnán jako stavební dělník ve [právnická osoba] s.r.o. s čistým měsíčním příjmem 17 311 Kč. Jiné příjmy žalovaný neuvedl, další čisté příjmy domácnosti činily 15 400 Kč, celkový čistý příjem domácnosti tedy činil 32 711 Kč. Žalovaný označil měsíční výdaje ve výši 3 100 Kč, dále interní splátky u původní věřitelky ve výši 4 339 Kč. Informace podané žalovaným měly být ověřeny pracovní smlouvou na dobu neurčitou ze dne 5. 12. 2019 a výplatními páskami ze měsíce leden, únor 2021 Tyto dokumenty soudu předloženy nebyly. 9. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 4. 2021 bylo prokázáno, že touto smlouvou se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce jistinu ve výši 25 000 Kč a zaplatit úrok ve výši 20 818 Kč, poplatky ve výši 7 800 Kč a pojištění ve výši 2 322 Kč, to vše v 18 měsíčních splátkách po 3 108 Kč (poslední splátka ve výši 3 104 Kč). 10. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný na pohledávku žalobkyně uhradil 12 432 Kč. 11. Ze zákaznické karty ze dne 7. 11. 2020 bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaný požádal původní věřitelku [právnická osoba] o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedl, že žije s rodiči, jeho dosažené vzdělání je učňovské, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnán jako dělník ve [právnická osoba] - pozemní [anonymizována dvě slova] s čistým měsíčním příjmem 12 235 Kč. Jiné příjmy žalovaný neuvedl, další čisté příjmy domácnosti činily 18 000 Kč, celkový čistý příjem domácnosti tedy činil 30 235 Kč. Žalovaný označil měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč, dále externí splátky ve výši 1 000 Kč a interní splátky u původní věřitelky ve výši 3 492 Kč. Informace podané žalovaným měly být ověřeny pracovní smlouvou na dobu neurčitou ze dne 3. 1. 2018 a výplatními páskami ze měsíce srpen, září 2020 Tyto dokumenty soudu předloženy nebyly. 12. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 9. 11. 2020 bylo prokázáno, že touto smlouvou se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce jistinu ve výši 40 000 Kč a zaplatit úrok ve výši 38 564 Kč, poplatky ve výši 9 828 Kč a pojištění ve výši 2 709 Kč, to vše v 21 měsíčních splátkách po 4 339 Kč (poslední splátka ve výši 4 321 Kč). 13. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný na pohledávku žalobkyně uhradil 30 900 Kč. 14. Původní věřitelka postoupila obě pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 s účinností k 16. 12. 2022 a postoupení pohledávky žalovanému oznámila dopisem z 16. 12. 2022 (srov. smlouvu o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). 15. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 2. 6. 2023. 16. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam. 17. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Ve spise se nenachází relevantní důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalovaného. 18. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 19. Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 4. 2021 a smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 9. 11. 2020 peněžní prostředky v celkové výši 65 000 Kč. Žalovaný se v obou případech zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem, poplatky a pojistným. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka před uzavřením smluv důsledně zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Obě pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. 20. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 21. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úv