12 C 255/2023-34 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 9. 2023 doplněnou podáním ze dne 20. 10. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 30 037,68 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 678,51 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 657,18 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 224,48 Kč od 8. 8. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 15 % ročně z částky 9 836,54 Kč od 8. 8. 2023 do zaplacení, a dále náhrady nákladů řízení. 2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne 26. 7. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem v pevné výši 2 407 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 12 250 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 323 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 4 500 Kč (vše v celkové částce 46 480 Kč) splatit v 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila celkem 29 140 Kč. Součástí žalované částky byla rovněž smluvní pokuta ve výši 12 697,67 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023. 3. Žalobkyně uvedla, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, které byly ověřovány doklady od žalované (pracovní smlouva, výplatní pásky). Tyto informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jejího pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalované na shora uvedenou doručovací adresu. 5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Oba účastníci byli vyzváni, aby se vyjádřili, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřili. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemají žádné námitky. 6. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 7. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně. 8. Z žádosti o úvěr ze dne 26. 7. 2019 bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaná požádala původní věřitelku [právnická osoba], o poskytnutí úvěru ve výši 25 000 Kč, přičemž v žádosti uvedla, že je svobodná, žije ve vlastní nemovitosti, má základní vzdělání, je zaměstnaná, a to od 1. 5. 2019, s pracovní smlouvou na dobu určitou do 31. 10. 2019, s měsíčním příjmem 8 042 Kč. Dále uvedla příjmy přítele ve výši 2 594 Kč, celkem tedy příjmy ve výši 10 636 Kč. Pokud jde o výdaje, uvedla celkové měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč (z toho 1 000 Kč na bydlení a energie a 3 000 Kč na dopravu, jídlo, osobní náklady). Z žádosti vyplývá, že příjem žadatelky byl ověřen pracovní smlouvou a výplatními páskami. Tyto dokumenty soudu předloženy nebyly. 9. Smlouvou o úvěru ze dne 26. 7. 2019 bylo prokázáno, že touto smlouvou se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce jistinu ve výši 25 000 Kč a zaplatit úrok v pevné výši 2 407 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 12 250 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 323 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 4 500 Kč (celkem tedy 46 480 Kč), to vše v 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč. 10. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná na pohledávku žalobkyně uhradila celkem 29 140 Kč. Toto ostatně stvrdila i žalobkyně ve svém podání ze dne 19. 10. 2023. 11. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 a postoupení pohledávky žalované oznámila dopisem z 15. 8. 2023 (srov. smlouvu o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky). 12. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 18. 9. 2023. 13. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam. 14. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. Ve spise se nenachází relevantní důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalované. 15. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 16. Původní věřitelka poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru peněžní prostředky v celkové výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem a výše specifikovanými úhradami. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. 17. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 19. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 20. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 21. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 22. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 23. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v př