16 C 149/2023-44 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručenou dne 15. 8. 2023 domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedených částek a úhrady nákladů řízení ve výši 9 891,20 Kč. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou distančním způsobem na adrese [webová adresa] uzavřela dne 25. 11. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr do výše 27 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit dle sjednaných podmínek. Součástí ujednání byl i sazebník a všeobecné obchodní podmínky. Dále se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky objednané žalovanou. Ve svém návrhu pak žalobkyně uvedla, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované, kdy vycházela zejména z tvrzení žalované před poskytnutím úvěru a jí předložených informací. Úvěr byl žalované poskytnut bezhotovostně prostřednictvím bankovního převodu, a to dne 25. 11. 2021 ve výši 27 000 Kč. Žalovaná si dále objednala volitelné služby, a to„ [anonymizována dvě slova]“ (poplatek 220 Kč),„ [anonymizováno]“ (poplatek 165 Kč). Žalovaný požádal o odklad splatnosti úvěru o 7 dní, splatnost tedy nastala dne 1. 1. 2022. Na jistinu žalovaná zaplatila dne 21. 3. 2022 částku 1 150,37 Kč. 2. Žalobce po žalované požaduje nesplacenou jistinu 25 849,63 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 6 750 Kč, poplatek za možnost odkladu splátky o 2 měsíce, poplatek za službu„ [anonymizována dvě slova]“, poplatek za expresní vyplacení úvěru„ [anonymizováno]“. Podrobně služby žalobkyně vysvětlila v žalobě. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 10. 5. 2023. 3. Usnesením ze dne 7. 9. 2023 byla žalovaná vyzvána k vyjádření k žalobě. Žalovaná se k [anonymizováno] nevyjádřila. Žalované byla žaloba doručována do datové schránky, kde byla dne 18. 9. 2023 doručena fikcí. Současně byla žalovaná vyzvána, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o. s. ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise. 4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Dne 25. 11. 2021 uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, ve které žalobkyně žalované umožnila čerpat úvěrový rámec ve výši 27 000 Kč. Jednalo se o bezúčelový spotřebitelský úvěr s postupným čerpáním, kdy RPSN činilo 1410,33 % a jednorázová výše splátky při čerpání celého úvěrového titulu činila 34 025 Kč. Datum splatnosti bylo 25. 12. 2021 a výše poplatku za sjednání úvěru činila 6 750 Kč. V rámci volitelných služeb si dlužník zvolil službu„ [anonymizována dvě slova]“ po 110 Kč měsíčně, službu„ [anonymizováno]“ po 165 Kč, informační SMS servis nebyl sjednán (viz smlouva na č.l. 10-11, základní vlastnosti spotřebitelského úvěru na č.l. 12-14, přehled vyplacených transakcí spotřebiteli na č.l. 23). Dlužník se zavázal splatit vyčerpanou část úvěru spolu s poplatkem za vybrané volitelné služby a poplatkem za sjednání úvěru dle sazebníku. Totožnost žalované byla ověřena dle OP (viz č.l. 24-26). Smlouva se řídí všeobecnými obchodními podmínkami (č.l. 16-19), sazebníkem (č.l. 15, [číslo]). Při posuzování úvěru postupuje žalobkyně dle obecných principů a filozofie společnosti (viz č.l. 21-22). Při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovanou a zaznamenaných na výpisu o posuzování uvěruschopnosti (viz č.l. 27), listině nazvané identifikované příjmy (viz č.l. 28), přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (viz č.l. 23). Dne 10. 5. 2023 byla žalované zaslána doporučeně výzva k úhradě před podáním žaloby (viz č.l. 38-39). 6. Žalobkyně však neprokázala, že by náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. K žalobě kromě kopie OP, která dokladovala totožnost žalované, byl doložen výpis o posouzení úvěruschopnosti žalované, ze které bylo zjištěno, že žalovaná žila s dalším členem domácnosti, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činila 6 000 Kč, výše výdajů na bydlení 1 000 Kč, ostatní výdaje 2 500 Kč. Výše čistého měsíčního příjmu činila 18 100 Kč. Rezerva pro výdaje 500 Kč, minimální výdaje 4 455 Kč, dispoziční příjem 11 100 Kč. K tomu žalobkyně nedoložila žádné důkazy. Žalobkyně si tedy ověřila pouze tvrzený příjem žalované, neověřovala a nezjišťovala výdaje žalované a její majetkové poměry a vycházela pouze z tvrzení žalované. Žalobkyně měla věnovat prověřování majetkové situace dlužníka daleko více pozornosti. 7. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. <i>8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>11. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>12. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 13. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <i>14. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.</i> <i>15. Podle ust. § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.</i> 16. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. 17. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom