16 C 202/2023-65 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 4. 11. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 78 495,91 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 78 495,91 Kč od 4. 11. 2023 do zaplacení, a dále náhrady nákladů řízení. 2. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovanou dne 29. 12. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách po 3 461 Kč. Počínaje splátkou splatnou 15. 4. 2023 žalovaná neplnila své povinnosti ze smlouvy o úvěru a dostala se do prodlení. Jelikož žalovaná neuhradila dlužnou částku ani poté, co byla písemně upomínána, žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 21. 9. 2023 Vedle dlužné jistiny úvěru požaduje žalobkyně rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení. 3. Na výzvu soudu žalobkyně dne 21. 11. 2023 (č. l. 42-46) svou žalobu doplnila tak, že před uzavřením předmětné smlouvy prověřila úvěruschopnost žalované především na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, k čemuž si od žalované vyžádala občanský průkaz, druhý doklad totožnosti, kompletní výpis z bankovního účtu za poslední tři měsíce a dodatečný doklad o příjmech (důchodový výměr). Dále žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet úvěr na základě výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z centrální evidence exekucí, výpisu z databáze neplatných dokladů a výpisu z registru [příjmení]. 4. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 23. 11. 2023 pouze tak, že požádala o možnost úhrady dluhu ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně. 5. Současně byla žalovaná vyzvána, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se vyjádřila stejným podáním ze dne 23. 11. 2023 tak, že s tímto postupem souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě, soud tedy ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o. s. ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise. 6. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 7. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 12. 2022 bylo prokázáno, že touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni jistinu ve výši 80 000 Kč a zaplatit úrok ve výši 24,84 % ročně, v 72 měsíčních splátkách po 2 147 Kč, splatnost první splátky byla stanovena na 15. 1. 2023, splatnost poslední splátky na den 15. 12. 2028 RPSN měla údajně činit 39,97 %. 8. Z upomínek a dokladů o odeslání bylo zjištěno, že žalovaná byla opakovaně upomínána o úhradu dlužné splátky splatné dne 15. 4. 2023 (č. l. 26-29 spisu). 9. Dopisem ze dne 21. 9. 2023 bylo žalované oznámeno zesplatnění úvěru a současně byla vyzvána k úhradě celé zbývající dlužné částky s upozorněním na možné soudní vymáhání (č. l. 30-31). 10. Z žalobkyní doloženého výměru důchodu vyplývá, že žalovaná měla v srnu 2022 vyměřen důchod ve výši 14 788 Kč měsíčně. Žalobkyně dále doložila, že provedla lustraci žalované v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku a v rejstříku [příjmení] s negativním výsledkem. 11. Z výpisu z bankovního účtu vedeného na jméno žalované bylo zjištěno, že počáteční zůstatek za v měsíci září 2022 činil 1 067,42 Kč, konečný zůstatek 1 436,87 Kč, v měsíci říjnu 2022 pak byl konečný zůstatek 191,17 Kč a v měsíci listopadu 2022 byl konečný zůstatek na účtu 732,52 Kč (č. l. 51-56). 12. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam. 13. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 14. Žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru peněžní prostředky v celkové výši 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem, přičemž dosud uhradila pouze tři splátky po 2 147 Kč (splátky splatné 15. 1. 2023, 15. 2. 2023 a 15. 3. 2023), tj celkem 6 441 Kč. Žalobkyně důsledně neposoudila schopnost žalované úvěr splácet. 15. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. <i>16. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>17. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>18. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>19. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>20. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 21. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <i>22. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.</i> <i>23. Podle ust. § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.</i> 24. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. 25. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). [ulice] úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. 26. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96,