17 C 280/2022-45 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem doručeným [název soudu] dne 18. 11. 2020, ve znění jeho doplnění ze dne 2. 12. 2022, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 566 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 31. 10. 2016 se žalovaným smlouvu o půjčce, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou půjčku vrátit spolu s úroky ve výši 840 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 174 Kč v 58 týdenních splátkách po 183 Kč. Před uzavřením smlouvy byla posouzena schopnost žalovaného úvěr splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, které byly ověřovány doklady od žalovaného. Takto zjištěné informace byly zaznamenány v zákaznické kartě a prověřeny obchodním informačním systémem právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný uhradil celkem 7 048 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Dlužná částka 3 566 Kč sestává z jistiny 2 701,24 Kč a dlužných úhrad za služby 864,76 Kč, dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 1 277,91 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 429,46 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 2 701,24 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 701,24 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka. 2. [název soudu] vyslovil usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] svou místní nepříslušnost a postoupil věc Okresnímu soudu v Kroměříži. 3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný. 4. Vzhledem k tomu, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud usnesením účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož se žalobkyně ani žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřily, resp. žalobkyně s tímto postupem souhlasila v žalobním návrhu, rozhodl soud ve věci v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání. 5. Závěr o skutkovém stavu: 6. Dne 31. 10. 2016 byla mezi žalovaným a společností [právnická osoba] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému vyplacena částka 6 000 Kč v hotovosti a byly sjednány podmínky splácení půjčky – žalovaný se zavázal poskytnutou částku věřiteli vrátit spolu s úrokem ve výši 840 Kč, administrativním poplatkem ve výši 1 200 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč a pojištěním ve výši 174 Kč v 58 týdenních hotovostních splátkách po 183 Kč. Před uzavřením smlouvy posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě informací a listin získaných od žalovaného, tj. nájemní smlouvy, výměru důchodu a SIPO (které soudu předloženy nebyly). Zjistila, že žalovaný je ženatý, žije s manželkou v pronajatém bytě, má jedno nezaopatřené dítě, vzdělání má základní, od 27. 1. 2016 byl v domácnosti. Jeho čistý měsíční příjem je 11 600 Kč (státní sociální dávky 7 160 Kč, další příjmy 4 000 Kč), výdaje 5 887 Kč (nájem/inkaso 983 Kč, výdaje domácnosti 3 700 Kč, splátky úvěrů 1 204 Kč), v době sjednání měl již u právní předchůdkyně žalobkyně sjednán jeden úvěr v celkové částce 8 003 Kč, s měsíční splátkou 1 204 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 7 048 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky na žalobkyni písemně informován dopisem ze dne 29. 11. 2019, který byl podán k poštovní přepravě dne 13. 12. 2020. V jeho rámci byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě dlužné částky. Předžalobní upomínkou ze dne 30. 4. 2020, která byla podána k poštovní přepravě 1. 5. 2020, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž byl upozorněn na její možné soudní vymáhání. 7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), účinného v době uzavření smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle odst. 3 téhož ustanovení spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 12. Podle § [číslo], § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ 15. Právní posouzení věci: 16. Jelikož smlouva uzavřená mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně je smlouvou spotřebitelskou, přistoupil soud nejdříve k posouzení toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila před uzavřením předmětné smlouvy povinnost uloženou § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. zda s řádnou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet zápůjčku. Bylo zjištěno, že právní předchůdkyně zjišťovala příjmy žalovaného. Žalovaný při uzavírání smlouvy sdělil, že má čistý měsíční příjem ve výši 11 600 Kč, kromě dávky státní sociální podpory ve výši 7 600 Kč však nebyl zdroj zbývajících příjmů nijak označen. Žalobkyně dále netvrdila a ani k výzvě soudu nedoložila, že by byly podrobněji zjišťovány a zejména ověřovány také výdaje žalovaného, tj. celkové náklady na bydlení (včetně energií), základní výdaje na živobytí, apod. Doloženo mělo být pouze SIPO a nájemní smlouva, ostatní výdaje nejsou blíže zdůvodněny, navíc jejich výše při výživně nezaopatřeného dítěte je spíše nižší, než-li předpokládaná. Žalobkyně rovněž nedoložila, že by její právní předchůdkyně ověřovala, zda žalovaný v době uzavření smlouvy měl či neměl dluhy a v jaké výši – nepředložila důkaz o tom, že by byla provedena lustrace žalovaného v registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku či v registru zahájených exekucí. 17. Soud dospěl k závěru, že postup právní předchůdkyně žalobkyně neodpovídá požadavkům uvedeným v ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného pouze na základě informací o příjmech sdělených žalovaným, aniž by byla komplexně posouzena rovněž výdajová stránka a sk