18 C 282/2023-38 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným na Okresní soud v Kroměříži dne 8. 9. 2023 domáhá po žalovaném zaplacení částky 13 801 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže zachyceno v návrhu. 2. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela tato s žalovaným dne 17. 9. 2022 smlouvu o zápůjčce, a to prostřednictvím internetových stránek [webová adresa]. Žalobkyně se tak žalovanému zavázala poskytnout peněžní prostředky ve výši 8 400 Kč (jistina) a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 2 730 Kč do 17. 10. 2022. Žalovaný se nejprve seznámil s nabídkou na uzavření smlouvy o zápůjčce, nastavil si splatnost a výši zápůjčky a následně vyplnil na webové stránce žalobkyně formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky. Vyplněním formuláře a jeho zasláním žalobkyni učinil žalovaný návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce a seznámil se s obchodními podmínkami. Smlouva o zápůjčce byla žalovaným podepsána elektronicky, a to [příjmení], který žalobkyně zaslala na telefonní číslo žalovaného, které vyplnil v žádosti o poskytnutí zápůjčky. Peněžní prostředky byly žalovanému zaslány dne 17. 9. 2022 na účet č. [bankovní účet]. Pro případ prodlení byla ve smlouvě mezi žalobkyní a žalovaným ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, která za období od 18. 10. 2022 (den následující po splatnosti zápůjčky) do 1. 9. 2023 (den vyhotovení žalobního návrhu) činí po zaokrouhlení částku 2 671 Kč. Dále byly ve smlouvě pro případ prodlení ujednány náklady za písemnou výzvu k úhradě ve výši 500 Kč za každou tuto výzvu, celkem pak žalobkyně požaduje po žalovaném úhradu částky 2 500 Kč (5 x 500 Kč). Žalovaný však svému smluvnímu závazku nedostál, když částku neuhradil řádně a včas, resp. neuhradil ničeho. Předžalobní výzva k plnění byla zaslána právní zástupkyní žalobkyně žalovanému dopisem ze dne 8. 8. 2023. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 28. 11. 2023. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů na č. l. 10-23 spisu. 5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. soud zjistil následující skutkový stav. 6. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 9. 2022 ve znění jejího dodatku ze dne 22. 9. 2022 soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela elektronicky smlouvu o zápůjčce, jejíž součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky a sazebník. Žalobkyně se tak zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 400 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 2 730 Kč do 17. 10. 2022. Peněžní prostředky dle potvrzení o platbě byly žalovanému zaslány dne 17. 9. 2022 na jeho účet č. [bankovní účet]. Celková částka tak činila 11 130 Kč, RPSN pak 5986 %. Pro případ prodlení byla ve smlouvě mezi žalobkyní a žalovaným ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dále byly ve smlouvě pro případ prodlení ujednány náklady za písemnou výzvu k úhradě ve výši 500 Kč za každou tuto výzvu. Z upomínky ze dne 24. 10. 2022, 31. 10. 2022, 7. 11. 2022, 16. 11. 2022 a 1. 12. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky, přičemž v poslední výzvě ho upozornila na možnost vymáhání soudní cestou. Z dopisu ze dne 8. 8. 2023 včetně podacího lístku soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu s vyčíslením aktuálního dluhu. K prověření úvěruschopnosti žalovaného nedoložila žalobkyně ničeho. 7. Po provedeném dokazování a zjištění skutkového stavu soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), po právní stránce následovně. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 11. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 12. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 14. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 16. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. 17. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, a to zejména ze smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 9. 2022 ve znění jejího dodatku ze dne 22. 9. 2022 (dále jen„ předmětná smlouva“), má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný spolu uzavřely smlouvu o zápůjčce ve smyslu výše citovaného § 2390 o. z., na základě které poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 8 400 Kč. 18. V této souvislosti soud uvádí, že výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru provádí v českém právu směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18 [anonymizována dvě slova] proti [anonymizováno], dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovně