7 C 193/2022-65 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky shora uvedené ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí s příslušenstvím představující úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení. V žalobě tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 17. 6. 2019 s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky formou revolvingového úvěru. Žalovaná ke dni podání žaloby dluží částku uvedenou ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávky. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, žaloba, vz. 77 a vz. 73 bylo žalované doručeno do vlastních rukou prostřednictvím pošty na adresu shora uvedenou dle ust. § 49 o. s. ř. fikcí, a to na adresu [adresa žalované], která je adresou dle CEO. Dále na adresu dle smlouvy, a to [ulice a číslo], [obec], opětovně fikcí. Jiná, další adresa žalované, se soudu nepodařila zjistit. Žalovaná nemá datovou schránku. Doplnění žaloby ze dne 6. 10. 2022 č. l. 45, bylo také žalované doručeno na obě shora uvedené adresy prostřednictvím pošty, a to fikcí. 3. Ve věci bylo nařízené jednání na den 28. 2. 2023, ke kterému byla žalovaná řádně předvolána, a to opět na uvedené adresy. Předvolání k jednání převzala osobně žalovaná na adrese [adresa žalované]. K jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání řádně a včas omluvila. Žalobkyně i žalovaná nepožádaly o odročení jednání, proto soud za splnění podmínek dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalované. 4. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. <i>5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>7. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>8. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> 10. Skutkový stav: Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 (č. l. 20 a násl.) uzavřené mezi společností [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], IČ [číslo], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je maltskou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaná je fyzickou osobou nepodnikající. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 28. 5. 2021 (č. l. 18). Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení. 11. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne 17. 6. 2019 Smlouvu o revolvingovém úvěru (smlouva na č. l. 15 a násl.) s úvěrovým rámcem 80 000 Kč, jejíž součástí jsou i Obchodní podmínky (č. l.13 a násl.), na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr. Úroková sazba 10,50 % ročně. RPSN ve výši 231,39 % ročně. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [bankovní účet] (údaje o žalované na č. l. 10). Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. 12. Žalobkyně byla výzvou ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] soudem písemně vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a důkazů ohledně své povinnosti splnit při uzavírání smlouvy o úvěru, že s náležitou péčí posoudila úvěruschopnost žalované. Na základě této výzvy žalobkyně doplnila, že jednotlivé platby, částky byly žalované poskytnuty a potvrzení o provedení plateb od [právnická osoba], s.r.o. (11ks), dle kterých soud zjistil, že žalovaná čerpala úvěr následovně: - dne 17. 6. 2019 částku 15 000 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], doklad č. l.44, - dne 19. 7. 2019 částku 1 600 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], doklad č. l. 43, - dne 19. 7. 2019 částku 50 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], doklad č. l.42, - dne 17. 10. 2019 částku 1 200 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], doklad č. l. 41, - dne 14. 2. 2020 částku 5 000 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], doklad č. l. 40, - dne 15. 2. 2020 částku 10 000 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], doklad č. l. 39, - dne 4. 5. 2020 částku 15 000 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], doklad č. l. 38, - dne 16. 6. 2020 částku 5 000 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], doklad č. l. 37, - dne 19. 6. 2020 částku 10 000 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], doklad č. l. 51, - dne 6. 7. 2020 částku 1 000 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], doklad č. l. 50. - dne 11.11.2020 částku 16 000 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], doklad č. l. 48. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně skutkově a důkazně nic nedoplnila. 13. Před postoupením pohledávky z původního věřitele na žalobkyni tak žalovaná uhradila celkem částku ve výši 92 812,06 Kč (historie č. l. 12). Shora uvedenými platbami žalovaná celkem čerpala částku ve výši 79 850 Kč. Výzvou ze dne 28. 5. 2021 č. l. 18 verte byla žalovaná před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dlužné částky do tří dnů. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 23 520,99 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 16 000 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 578,59 Kč dle čl. VI odst. 1 písm. a) úvěrové smlouvy a z úroku za období čerpání úvěru ve výši 6 942,40 Kč dle čl. II odst. 4 úvěrové smlouvy. 14. Právní závěry: Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcion