12 C 299/2023-50 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 6. 11. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 97 200 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 865,28 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 19 178,38 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 68 637,90 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 20,74 % ročně z částky 68 637,90 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, a dále náhrady nákladů řízení. 2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 21. 7. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s částkou ve výši 65 800 Kč představující úroky, odměnu za administrativní činnost a odměnu za hotovostní inkaso splátek splatit v 80 týdenních splátkách po 1 698 Kč. Žalovaný však dosud uhradil pouze 38 600 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023. 3. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, které byly ověřeny doklady od žalovaného. Tyto informace byly zaznamenány v kartě zákazníka. Příjmy žalovaného byly ověřeny na základě daňového přiznání, faktur a výpisu ze živnostenského rejstříku. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. 5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky. 6. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 7. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně. 8. Ze zákaznické karty ze dne 21. 7. 2020 bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaný požádal původní věřitelku [právnická osoba] o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 70 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedl, že je svobodný, žije ve vlastní nemovitosti, jeho dosažené vzdělání je učňovské, nemá žádné nezaopatřené děti, pracuje jako OSVČ s příjmem 23 600 Kč měsíčně, celkové výdaje uvedl ve výši 7 980 Kč (z toho 2 980 Kč nájem, inkaso, energie, 5 000 Kč osobní výdaje). Žalovaný neuvedl žádné další úvěry. Dle zákaznické karty právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala majetkovou a sociální situaci žalovaného z daňového přiznání, výpisu ze živnostenského rejstříku a faktur za energie. Tyto ani žádné další listiny dokazující, že právní předchůdkyně žalobkyně jakkoli ověřovala majetkovou a osobní situaci žalovaného, však předloženy nebyly. 9. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 7. 2020 bylo prokázáno, že touto smlouvou se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce jistinu ve výši 70 000 Kč a zaplatit úrok ve výši 11 900 Kč a poplatky v celkové výši 53 900 Kč, to vše v 80 týdenních splátkách po 1 698 Kč (poslední splátka 1 658 Kč). RPSN činila 163,12 %. 10. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 a postoupení pohledávky žalovanému oznámila dopisem z 23. 6. 2023 (srov. smlouvu o postoupení pohledávek, seznam postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). 11. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 2. 10. 2023. 12. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam. 13. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Kromě žádosti o úvěr, ve které byly pouze zaznamenány údaje poskytnuté žalovaným, nepředložila žádné listinné důkazy o tom, že původní věřitelka zjišťovala a zejména ověřovala majetkové a osobní poměry žalovaného potřebným způsobem a v dostatečném rozsahu. 14. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 15. Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru peněžní prostředky v celkové výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit zapůjčenou částku spolu s poplatky a úrokem. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka před uzavřením smlouvy důsledně zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. 16. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 18. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 20. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 21. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 22. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není po