12 C 320/2023-41 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 29. 11. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 648 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 951,36 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 518,63 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 611,98 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a úroku 8 % ročně z částky 9 148 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, a dále náhrady nákladů řízení. 2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 16. 12. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem v pevné výši 672 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 370 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 759 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 200 Kč (vše v celkové částce 23 001 Kč) splatit v 17 měsíčních splátkách po 1 353 Kč, splatnost poslední splátky byla 16. 5. 2023. Žalovaný však uhradil naposledy splátku ve výši 1 000 Kč dne 24. 6. 2022. Součástí žalované částky byla kromě nesplaceného zůstatku jistiny, úroku a úhrad za služby rovněž smluvní pokuta ve výši 7 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023, což bylo žalovanému písmeně oznámeno. Po postoupení pohledávky žalovaný ničeho neuhradil, a to ani poté, co mu byla zaslána předžalobní výzva. 3. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, které byly ověřovány doklady od žalovaného. Tyto informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. 5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Oba účastníci byli vyzváni, aby se vyjádřili, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřili. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemají žádné námitky. 6. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 7. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně. 8. Z žádosti o úvěr ze dne 16. 12. 2021 bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaný požádal původní věřitelku [právnická osoba] o poskytnutí úvěru ve výši 13 000 Kč, přičemž v žádosti uvedl, že je zaměstnán u [právnická osoba] s.r.o., a to od 16. 3. [číslo], s měsíčním příjmem ze zaměstnání ve výši 14 849 Kč. Jiné příjmy žalovaný neuvedl. Pokud jde o výdaje, uvedl celkové měsíční výdaje ve výši 14 849 Kč (z toho 3 000 Kč na bydlení a energie, 6 320 Kč na dopravu, jídlo, osobní náklady, 3 337 Kč srážky ze mzdy, 200 Kč telefon a 1 992 Kč měsíční náklady stávajících půjček). Z žádosti vyplývá, že údaje sdělené žalovaným byly ověřovány z pracovní smlouvy, výplatních pásek a nájemní smlouvy. Tyto dokumenty soudu předloženy nebyly. Z žádosti dále vyplývá, že jsou vůči němu exekučně vymáhány dluhy ve výši 53 500 Kč, a to exekucí ze mzdy. 9. Smlouvou o úvěru ze dne 16. 12. 2021 bylo prokázáno, že touto smlouvou se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce jistinu ve výši 11 000 Kč a zaplatit úrok v pevné výši 672 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 370 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 759 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 200 Kč (vše v celkové částce 23 001 Kč) v 17 měsíčních splátkách po 1 353 Kč RPSN činila 270,48 %. 10. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný na pohledávku žalobkyně uhradil celkem 4 353 Kč. 11. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 a postoupení pohledávky žalovanému oznámila dopisem z 15. 8. 2023 (srov. smlouvu o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky). 12. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 2. 11. 2023. 13. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam. 14. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Ve spise se nenachází relevantní důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalovaného. 15. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 16. Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru peněžní prostředky v celkové výši 11 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem a výše specifikovanými úhradami. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka důsledně zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. 17. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 19. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 20. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 21. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 22. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 23. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i