Žalobci se žalobou domáhali určení, že společná štítová zeď mezi domem č. p. , Anonymizováno, stojícím na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , zapsaném na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, , k. ú. , adresa, u , právnická osoba, pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , a domem č. p. , Anonymizováno, stojícím na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , zapsaném na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, , k. ú. , adresa, , u , právnická osoba, pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , je v podílovém spoluvlastnictví žalobců se spoluvlastnickým podílem id. ½ a žalované se spoluvlastnickým podílem id. ½. Tvrdili, že zatímco oni jsou spoluvlastníky domu č. p. , Anonymizováno, , žalovaná je vlastníkem domu č. p. , Anonymizováno, . , adresa, zeď stavby č. p. , Anonymizováno, přiléhá z pravé strany ke stavbě č. p. , Anonymizováno, . Dle historických pramenů byly stávající domy č. p. , Anonymizováno, a č. p. , Anonymizováno, domem jediným, a to až do roku 1678. Původně jediný dům byl následně rozdělen na dvě části (číslo popisné , Anonymizováno, , nyní , Anonymizováno, , a číslo popisné , Anonymizováno, , nyní , Anonymizováno, ). , adresa, byl stržen dům č. p. , Anonymizováno, (nyní dům č. p. , Anonymizováno, ve vlastnictví žalované), v následujících letech byl poté znovu postaven. Dle žalobců přitom štítová zeď, která domy rozděluje, zůstala stát a dům č. p. , Anonymizováno, k ní byl při přestavbě připojen. Žalobci mají proto za to, že zeď mezi pozemky účastníků řízení je rozhradou, a tudíž je ve spoluvlastnictví žalobců a žalované. Pokojný stav v užívání zdi trval do roku 2016, kdy žalobci provedli podle jejich názoru nezbytné stavební úpravy, které mimo jiné zasáhly i do štítové zdi mezi oběma domy účastníků. V rámci stavebního řízení vznikl spor o vlastnické právo k dotčené zdi, protože žalovaná si k ní nárokovala výlučné vlastnické právo. Žalobci se po žalované v jiném soudním řízení domáhají nahrazení jejího souhlasu se stavebními úpravami, otázka určení spoluvlastnictví štítové zdi tak může vyřešit spornou situaci mezi nimi, a mít tak faktický dopad na jejich další vztahy.2. K naléhavému právnímu zájmu na požadovaném určení žalobci (po výzvě soudu) doplnili, že u příslušného stavebního úřadu podali žádosti o (dodatečné) povolení stavby. Jejich stavební záměry předpokládají zásah do společné štítové zdi mezi domy č. p. , Anonymizováno, a č. p. , Anonymizováno, (případně už žalobci do této zdi provedenými stavebními úpravami zasáhli). Žalobci proto požádali žalovanou o souhlas s provedením stavebního záměru, ta jim ho však neudělila. Mezi účastníky panují pochybnosti o tom, kdo je vlastníkem štítové zdi. Stavební úřad jako správní orgán následně žalobce vyzval, aby se ohledně určení vlastnictví ke štítové zdi obrátili na soud. Dle žalobců proto žaloba slouží jako ochrana před zhoršením jejich právního postavení ve správních řízeních o povolení stavby a dodatečném povolení stavby. Obě tato řízení jsou vedena u , právnická osoba, , adresa, , stavebního úřadu, před soudem probíhají řízení o nahrazení projevu vůle za žalovanou (sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, ). Bez rozhodnutí soudu je právo žalobců na užívání části společné zdi ohroženo, protože žalovaná se považuje za jejího jediného vlastníka. Žalobci potřebují autoritativní rozhodnutí soudu, aby mohli dále uplatňovat své nároky, zejména na provedení stavebních záměrů zasahujících do štítové zdi.3. Žalovaná navrhovala žalobu zamítnout s tím, že nesouhlasí, že dotčená štítová zeď je předmětem spoluvlastnictví, respektive rozhradou. Podle ní by se mohlo jednat o rozhradu pouze tehdy, pokud by se původně jednalo o jeden dům, který by byl posléze stěnou rozdělen na dva domy a o vlastnictví rozdělující stěny by nebylo ničeho dohodnuto. To dle žalované neplatí v projednávaném případě. Podle historických pramenů byl nejprve postaven dům č. p. , Anonymizováno, a až později došlo k dostavění domu č. p. , Anonymizováno, , čímž byla plně zastavěna dosavadní proluka mezi domy č. p. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . To dokládá protokol obecní rady města Kroměříže ze dne 15. 7. 1890. Žalovaná je tak přesvědčena, že je výlučným vlastníkem dotčené zdi. Na místě domu, který je dnes ve vlastnictví žalobců, stála do roku 1890 pouze dílna, budova v dnešní podobě tam vznikla až právě stavebními pracemi v roce 1890. , adresa, zeď byla pouze využita k vymezení prostoru tvořícího budovu žalobců, aniž by k ní měli vlastnické právo. Žalovaná dále zdůraznila, že žalobci nemají na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Určení vlastnického práva ke štítové zdi je v tomto řízení jen dílčí otázkou, která spory účastníků nijak nevyřeší. Navíc v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, byla tato otázka jako předběžná již vyřešena, byť nepravomocně. Právnímu názoru soudu v označeném řízení se žalovaná nebrání. Případné vyhovění žalobě v tomto sporu je tedy podle žalované zbytečné.4. Žalobci v replice odmítli, že by žalovanou odkazovaný protokol obecní rady města Kroměříže ze dne 15. 7. 1890 prokazoval existenci proluky, na jejímž místě teprve následně vznikl dům v jejich vlastnictví. , adresa, mezi pozemky naopak prokazuje jimi doložený znalecký posudek znalce , jméno FO, . Listina, na kterou odkazuje žalovaná, pojednává toliko o stavbě nádvorní, nikoli o přístavbě domu směrem na náměstí. Již tehdy na místě existoval dům, nikoli jen dílna, který si zakoupil tehdejší majitel , jméno FO, , který dle protokolu z roku 1890 žádal právě jen o stavbu nádvorního přístavku domu č. p. , Anonymizováno, (dnes č. p. , Anonymizováno, ). Ohledně naléhavého právního zájmu odkázali na předchozí doplnění žaloby.5. Z provedených důkazů, jakož i ze skutečností, které byly mezi účastníky nesporné, soud zjistil následující skutkový stav: Žalobci jsou spoluvlastníky nemovité věci (věc náleží do společného jmění žalobců), pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , zapsané na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, , k. ú. , adresa, , u , právnická osoba, pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, . Žalovaná je vlastníkem nemovité věci, pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , zapsané na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, , k. ú. , adresa, , u , právnická osoba, pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, . , adresa, zeď stavby č. p. , Anonymizováno, přiléhá z levé strany ke stavbě č. p. , Anonymizováno, stojící na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, ve vlastnictví jiných subjektů; z pravé strany přiléhá ke stavbě č. p. , Anonymizováno, stojící na pozemku ve vlastnictví žalované (nesporné skutečnosti).6. Žalobci požádali dne 1. 6. 2016 stavební úřad o dodatečné povolení stavby „Stavební úpravy objektu č. p. , Anonymizováno, , Masarykovo náměstí“, , adresa, . Na ústním jednání spojeném s ohledáním na místě dne 27. 1. 2022 uplatnil tehdejší spoluvlastník pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, (, právnická osoba, ), mj. námitku, že stěna mezi domy č. p. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, je ve výlučném vlastnictví majitelů domu č. p. , Anonymizováno, . Stavební úřad odkázal žalobce se sporem o vlastnictví či jiném věcném právu k dotčené stěně na příslušný soud, neboť překračuje rozsah pravomoci stavebního úřadu (výzva , právnická osoba, , adresa, , stavebního úřadu ze dne 21. 4. 2022 na čl. 49). V řízeních vedených před Okresním soudem v Kroměříži pod sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, (o nahrazení souhlasu s provedením stavebních úprav) žalovaná nároky žalobců neuznala a především popírala, že by zeď mezi domy č. p. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, byla zdí společnou, resp. rozhradou ve smyslu hranice mezi sousedními pozemky. Podle ní šlo o stěnu ve výlučném vlastnictví domu č. p. , Anonymizováno, (vyjádření žalované k žalobě žalobců v řízeních sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, na čl. 43-48).7. Zeď mezi nynějšími domy č. p. , Anonymizováno, a č. p. , Anonymizováno, se nachází na společné hranici pozemků žalobců (parc. č. st. , Anonymizováno, ) a žalované (parc. č. st. , Anonymizováno, . Dům na parc. č. st. , Anonymizováno, byl dle historických pramenů užíván od jeho zbudování stále, zatímco dům stojící na parc. č. st. , Anonymizováno, byl zbořen, na jeho místě byl postaven dům nový (znalecký posudek , jméno FO, č. 98/2023 na čl. 4-20). Původně se v daném místě jednalo o jediný dům (nynější č. p. , Anonymizováno, ), který stál částečně na pozemku p. č. , hodnota, a částečně na pozemku p. č. , hodnota, (až později v 60. letech 20. století rozděleného na pozemky p. č. , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, ). Tento jediný dům byl v roce 1678 rozdělen na dva samostatné domy s rozdílnými vlastníky. Tím došlo ke vzniku nynějšího domu č. p. , Anonymizováno, . Současná zeď mezi domy byla původně součástí jediného domu. Nynější dům č. p. , Anonymizováno, byl ještě v průběhu 17. století zbourán a nově postaven, přičemž z dostupných podkladů nevyplývá, že přitom došlo ke zbudování nové samostatné štítové zdi. Po přečíslování domů v roce 1873 stál dům č. p. , Anonymizováno, (dnes , Anonymizováno, ) na parcele č. , hodnota, a dům č. p. , Anonymizováno, (dnes , Anonymizováno, ) na parcele č. , hodnota, (sdělení Moravského zemského archivu v Brně ze dne 23. 2. 2026 na čl. , Anonymizováno, . Knihovní vložky č. , hodnota, a , Anonymizováno, , které se vztahují k domům účastníků řízení, neobsahují historicky žádné zápisy ohledně věcného břemene společné zdi mezi domy č. p. , Anonymizováno, a č. p. , Anonymizováno, (sdělení KÚ pro Zlínský kraj, KP , adresa, na čl. , Anonymizováno, ). , právnická osoba, stavebního úřadu je k domu žalobců (č. p. , Anonymizováno, , dříve č. p. , Anonymizováno, ) jako nejstarší listina uložena žádost tehdejšího vlastníka domu , jméno FO, ze dne 11. 7. 1890, v níž žádá o schválení výstavby nové knihařské dílny ve dvoře svého domu č. , hodnota, (nákres se nedochoval). Na místě samém byl dne 15. 7. 1890 sepsán protokol obecní radou města Kroměříže, v němž bylo uvedeno, že dle předložených nákresů hodlá žadatel upravit nádvorní přízemní stavení domu č. , hodnota, , a to za účasti vlastníka sousedního domu č. , hodnota, (dnes č. p. , Anonymizováno, ) , jméno FO, . Ten nedovolil, aby žadatel použil při stavbě jeho zdi a žádal, aby vystavěl vlastní zeď nejméně 45 cm silnou. Dne 19. 7. 1890 , jméno FO, stavbu dílny odvolal. , právnická osoba, stavebního úřadu k domu žalované č. p. , Anonymizováno, (dříve č. p. , Anonymizováno, ) je nejstarší listinou výkres rekonstrukce domu ze září 1926 (sdělení , právnická osoba, , adresa, , odboru stavebního úřadu a ŽP na čl. , Anonymizováno, ). Originál či čitelnou kopii protokolu obecní rady města Kroměříže ze dne 15. 7. 1890 nelze v archivech dohledat, nicméně z dostupných podkladů plyne, že šlo o záležitost související s žádostí , jméno FO, o povolení stavby dílny v domě č. p. , Anonymizováno, , kterou tento žadatel následně odvolal a oznámil úřadu vystavení ruského komunu, věc byla vyřízena dne 19. 7. 1890 (odpověď Moravského zemského archivu v Brně ze dne 18. 6. 2024 na čl. 92).8. Z ostatních provedených listinných důkazů soud nezjistil pro věc nic podstatného.9. Soud doplňuje, že zamítl na jednání důkazní návrh žalované na provedení důkazu technickou zprávou z března 2016 vyhotovenou architektem , jméno FO, . Podle žalované měla tato zpráva prokázat její tvrzení, že žalobci by měli provést svůj stavební záměr spíše tak, že vedle štítové zdi mezi domy vybudují vlastní nosnou stěnu. Soud nepovažuje toto tvrzení za relevantní pro projednávaný spor, protože nesouvisí s žalobou požadovaným určením. Tento důkaz nemohl prokázat tvrzení žalované, že právě ona je výlučným vlastníkem štítové zdi mezi domy účastníků, jeho provedení proto soud shledal v tomto řízení nadbytečným.10. Podle § 854 císařského patentu č. 946/1811 Sb. z. s., obecný zákoník občanský, ve znění účinném do 31. 12. 1965 (dále jen „o. z. o.“), brázdy, ploty dělané i samorostlé, ohrady, zdi, soukromé potoky, stoky, místa a jiné podobné rozhrady, jež jsou mezi sousedními pozemky, pokládají se za společné vlastnictví, ač nedokazují-li opak znaky, nápisy nebo jiné známky a pomůcky.11. Podle § 1024 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), má se za to, že ploty, zdi, meze, strouhy a jiné podobné přirozené , rodné přijmení, umělé rozhrady mezi sousedními pozemky jsou společné. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení dále platí, že společnou zeď může každý užívat na své straně až do poloviny její tloušťky a zřídit v ní výklenky tam, kde na druhé straně nejsou. Nesmí však učinit nic, co zeď ohrozí nebo co sousedovi překáží v užívání jeho části.12. Podle § 1115 odst. 1 o. z., osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky. Podle odstavce dvě citované normy, ustanovení o spoluvlastnictví se použijí přiměřeně i pro společenství jiných věcných práv.13. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil níže uvedeným způsobem:14. Soud předně podotýká, že dle jeho přesvědčení mají žalobci naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není ve smyslu § 80 o. s. ř. Soudu je z úřední činnosti známo, že soud v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, (samostatná řízení původně vedená pod sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, soud spojil ke společnému řízení – pozn. soudu) zkoumá otázku vlastnictví dotčené štítové zdi, která je společná domům ve vlastnictví účastníků řízení, jako tzv. otázku předběžnou ve smyslu § 135 o. s. ř. Tato otázka je pro posouzení důvodnosti žalobci uplatněného nároku nezbytná. V daném řízení se žalobci domáhají nahrazení souhlasu žalované s provedením stavebních úprav, které mají mj. do zdi zasahovat. Z uvedeného je podle soudu patrné, že v řízení sp. zn. , spisová značka, se soud zabývá otázkou vlastnictví štítové zdi toliko jako otázkou předběžnou (jakkoli jde o otázku nezbytnou pro rozhodnutí o vlastním předmětu řízení), zatímco v nynějším sporu jde o určovací žalobu, u které je primární otázkou (a vlastně i otázkou jedinou) právě určení vlastnického práva k dotčené zdi. Soudu se tak nejeví jako zbytečné o předmětu tohoto sporu s konečnou platností rozhodnout, jak namítala žalovaná. Ostatně žalobci v tomto směru existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení prokázali především předložením výzvy stavebního úřadu, kterou je v dané sporné věci (určení vlastnického práva ke štítové zdi), tento úřad vyzval k podání žaloby v občanském soudním řízení. Je nepochybně pravdou, že samotné určení vlastnictví k dotčené zdi nevyřeší všechny spory účastníků, to nicméně neznamená, že tento dílčí aspekt jejich sporných záležitostí nebude autoritativním rozhodnutím soudu vyřešen. Pro žalobce to může znamenat možnost pokračovat ve stavebních (či navazujících soudních) řízeních bez nutnosti opětovného řešení této sporné otázky.15. Soud má v řízení za prokázané, že nynější dva domy účastníků řízení byly původně domem jediným. V roce 1678 byl dům rozdělen na dva domy. Podle soudu tak současná zeď mezi oběma domy původně musela být součástí dřívějšího jediného domu, který stál částečně na pozemku p. č. , hodnota, a částečně na pozemku p. č. , hodnota, . Dům s původním č. p. , Anonymizováno, (dnes dům č. p. , Anonymizováno, ve vlastnictví žalované) byl v 17. století zbourán a postaven na témže místě znovu. Z ničeho přitom nevyplynulo, že by tehdejší vlastníci domu současně vybudovali samostatnou štítovou zeď pouze na pozemku p. č. , hodnota, , žádný záznam o takové skutečnosti žalovaná nedoložila a ani nebyl v dostupných archivech dohledán. Pokud žalovaná stavěla svou obranu na skutečnostech uvedených v protokolu obecní rady města Kroměříže ze dne 15. 7. 1890, pak podle soudu tato listina (resp. s ní související dohledané podklady) neprokazuje, že by dům, který dnes vlastní žalobci, vznikl až po roce 1890. Jak bylo v řízení zjištěno, daný protokol se týkal pouze povolení výstavby nové knihařské dílny u již tehdy existujícího domu, který v místě stál. K této výstavbě nakonec ani nedošlo.16. Protože nebylo prokázáno, že by u domu č. p. , Anonymizováno, (dnes č. p. , Anonymizováno, ) došlo k vybudování samostatné štítové zdi, jak soud uvedl výše, jedná se podle jeho přesvědčení o zeď mezi domy č. p. , Anonymizováno, a č. p. , Anonymizováno, společnou, tvořící hranici mezi těmito domy, což potvrdil především žalobci předložený znalecký posudek (obsahující doložku ve smyslu § 127a o. s. ř.). Tvrzení žalované tento závěr nezpochybnilo, jak bylo rovněž uvedeno výše.17. Týká-li se spor zdi postavené před rokem 1812 a nebyl doložen doklad o výlučném vlastnictví této zdi, je namístě aplikovat výše citovaný § 854 o. z. o. Jak bylo uvedeno, domněnku spoluvlastnictví (zakotvenou v tomto ustanovení) štítové zdi žalovaná v projednávané věci nevyvrátila. Protože se dotčená zeď nachází na společné hranici pozemků parc. č. st. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, , jedná se podle soudu o rozhradu ve smyslu § 1024 o. z., kterou mají účastníci řízení ve společném vlastnictví a spravují ji společně. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. , spisová značka, , nelze § 1024 o. z. aplikovat v případě, že se sporná věc nachází na pozemku jednoho z účastníků. Ustanovení o rozhradách se uplatní pouze tehdy, stojí-li rozhrada na obou sousedních pozemcích, respektive přesně na jejich společné hranici. Protože v řízení nebylo prokázáno, že štítová zeď stojí pouze na pozemku žalované (nebo jen na pozemku žalobců), naopak tvoří hranici mezi sousedními pozemky (domy), aplikaci § 1024 o. z. podle soudu nic nebrání.18. Soud proto žalobě vyhověl a uzavřel, že štítová zeď je rozhradou ve společném vlastnictví účastníků řízení, představující společnou součást obou sousedních pozemků. Na společnou rozhradu, kterou je společná zeď, nelze použít obecná ustanovení o spoluvlastnictví věci v tom smyslu, že každý ze spoluvlastníků má právo k celé věci. Ustanovení § 1024 odst. 2 o. z. v tomto směru obsahuje zvláštní úpravu, podle které spoluvlastník užívá svou polovinu zdi, nesmí však ohrozit její stabilitu a funkci, stejně jako omezit druhého spoluvlastníka v užívání jeho části zdi.19. Právní úpravu rozhrady a podílového spoluvlastnictví nelze podle mínění soudu zaměňovat, jde o dva různé instituty. Je-li rozhradou stavba (v tomto případě zeď), jde o spoluvlastnictví „sui generis“, jakkoli se jinak ohledně její správy použijí pravidla o spoluvlastnictví (viz zejm. § 1115 odst. 2 o. z.). Soud nepřehlédl, že žalobci se v návrhu výroku rozsudku domáhali určení, že společná štítová zeď mezi domem č. p. , Anonymizováno, a domem č. p. , Anonymizováno, je v podílovém spoluvlastnictví žalobců se spoluvlastnickým podílem id. ½ a žalované se spoluvlastnickým podílem id. ½. Zároveň však v žalobě uváděli, že dotčená zeď je rozhradou podle § 1024 o. z. S ohledem na výše uvedené a na rozdíl mezi podílovým spoluvlastnictvím a rozhradou soud upravil výrok rozsudku tak, aby odpovídal právnímu hodnocení zjištěného skutkového stavu věci (které soud vyložil výše). Právní posouzení je přitom věcí soudu, ten není vázán názorem účastníků. Výrok rozsudku podle soudu nevybočuje z předmětu řízení stanoveného žalobou a odpovídá právnímu závěru, že štítová zeď je společná a tvoří hranici (rozhradu) mezi sousedními pozemky účastníků řízení, při zohlednění zvláštní úpravy obsažené v § 1024 odst. 2 o. z. Nejde tedy o „klasické“ podílové spoluvlastnictví, ale o spoluvlastnictví zvláštního druhu, které je soudně nezrušitelné a ustanovení o spoluvlastnictví se na něj aplikují pouze tam, kde to nevylučuje povaha věci.20. Pro úplnost soud dále uvádí, že řízení sp. zn. , spisová značka, dosud nebylo pravomocně skončeno. V dané věci nicméně soud také zaujal právní názor (v rámci posouzení předběžné otázky), že štítová zeď je zdí společnou (tj. nikoli samostatnou věcí), tvořící hranici mezi pozemky účastníků, která je z právního hlediska rozhradou ve smyslu § 1024 odst. 1 o. z. Tyto závěry potvrdil i Krajský soud v Brně – pobočka ve , adresa, v usnesení ze dne 28. 5. 2026, č. j. , spisová značka, , na jehož vyčerpávající odůvodnění soud v podrobnostech odkazuje (ostatně účastníkům je toto rozhodnutí známo).21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, kteří byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 12 250 Kč. Náklady řízení představují uhrazený soudní poplatek 10 000 Kč a paušální náhradu hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za pět úkonů po 450 Kč (žaloba, replika k vyjádření žalované ze dne 26. 6. 2025, doplnění žaloby ze dne 2. 8. 2025, příprava účasti na jednání dne 20. 8. 2026 a účast na jednání dne 20. 8. 2026) ve smyslu § 1 odst. 2, odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a analogicky dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) [§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. se v dané věci nepoužije, neboť není rozumného důvodu činit rozdílu mezi účastníkem zastoupeným a nezastoupeným, k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. , spisová značka, ].22. Za další tři uplatněné úkony, a to přípravu účasti na jednání dne 3. 3. 2026 a dne 31. 3. 2026, jakož i za písemný závěrečný návrh žalobců ze dne 20. 8. 2026, soud žalobcům paušální náhradu dle výše citovaných ustanovení nepřiznal. Jednání nařízené na 3. 3. 2026, respektive na 31. 3. 2026, bylo soudem odročeno a nekonalo se. Ve věci proběhlo jediné jednání dne 20. 8. 2026, přičemž příprava účasti žalobců na jednání ve smyslu § 1 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 254/2015 Sb. byla potřeba toliko v jednom případě (respektive pokud se žalobci původně připravovali na jednání dne 3. 3. 2026, mohli tuto přípravu využít i na jednání dne 31. 3. 2026, respektive dne 20. 8. 2026, kdy se jednání nakonec opravdu uskutečnilo). Písemný závěrečný návrh žalobců dále soud nepovažuje za účelně vynaložený úkon (ve smyslu podání ve věci samé dle citované vyhlášky), za který by žalobcům náležela paušální náhrada. Jde o stručné vyjádření, které mohli žalobci bez obtíží ústně přednést při jednání dne 20. 8. 2026. Toto vyjádření neobsahuje zásadní hodnocení provedených důkazů, složitější právní úvahy či hodnocení případu.23. Lhůta ke splnění povinnosti vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř.