Žalobkyně se žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručenou dne , datum, k Okresnímu soudu v , adresa, a postoupenou zdejšímu soudu domáhala na žalované ve výroku uvedených částek a úhrady nákladů řízení ve výši , částka, . Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském (revolvingovém) úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované revolvingový úvěr s počátečním úvěrovým limitem uvedeným ve smlouvě, který mohl být navýšen až na , částka, , kdy poskytnutý úvěr mohla žalovaná čerpat opakovaně prostřednictvím úvěrové karty. Nedílnou součást smlouvy byl sazebník.2. Žalovaná se ve smlouvě zavázala splatit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 11,4 % ročně, a to v minimálních měsíčních splátkách po , částka, včetně pojistného a poplatků splatných vždy do každého 15. dne v měsíci. Původní věřitelka umožnila žalované úvěr čerpat, žalovaná však svou povinnost úvěr splácet nesplnila a dostala se do prodlení s hrazením úvěrových splátek. V čerpání a splácení úvěru žalobkyně odkázala na přiložený výpis. Dle podmínek smlouvy byla původní věřitelka oprávněna od smlouvy odstoupit, pokud žalovaná bude v prodlení s úhradou nejméně dvou splátek nebo jedné splátky déle než tři měsíce. Svého práva původní věřitelka využila a od smlouvy odstoupila ke dni , datum, .3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno.4. Žalobkyně nárokuje částku , částka, představující dlužnou jistinu ve výši , částka, , dlužné poplatky ve výši , částka, , dlužné smluvní pokuty ve výši , částka, , dlužné pojistné , částka, a úroky z úvěru k datu odstoupení do smlouvy ve výši , částka, . Dále žalobkyně požaduje příslušenství z dlužné jistiny, a to zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti, tedy od , datum, do zaplacení.5. Po datu , datum, žalovaná dle žalobkyně již ničeho neuhradila, dlužná jistina tedy přesně odpovídá dlužné jistině k datu odstoupení od smlouvy. Před podáním žaloby byla žalované zaslána předžalobní upomínka ze dne , datum, .6. Na výzvu soudu žalobkyně dne , datum, (č.l. 61-64 spisu) žalobu doplnila tak, že původní věřitelka, společnost , Anonymizováno, , uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, , na jejím základě poskytla žalované úvěr s počátečním disponibilním limitem ve výši , částka, , který mohl být v případě splnění podmínek zvýšen až do výše , částka, . K otázce posouzení úvěruschopnosti před podáním žaloby uvedla, že původní věřitelka před uzavřením jakékoli smlouvy v souladu s platnými právními předpisy prověřovala schopnost žalované úvěr splácet a dostát svým závazkům, a to v několika krocích. Ověřila totožnost žadatele prostřednictvím předloženého dokladu totožnosti, zde občanského průkazu platného do , datum, , kdy ověřila platnost dokladu. Dále provedla interní analýzu příslušných klientských dat a jejich ověření a posouzení prošlo interními pravidly, podle tzv. rozhodovacího stromu. Byly prověřeny veřejné a komerční registry a databáze s informacemi o bonitě, úvěruschopnosti a platební morálce žalované. Negativní výsledek by neumožňoval pokračování. Žalovaná byla lustrována v registru SOLUS a ISIR.7. Dále byly zhodnoceny údaje získané od žalované, která uvedla, že její hlavní čistý příjem činí , částka, , jiný pravidelný příjem činí , částka, , náklady na bydlení , částka, . Na základě zjištění původní věřitelky dospěla k závěru, že je možno úvěr poskytnout a na základě smlouvy poskytla žalované úvěr s počátečním limitem , částka, , který byl následně výšen na , částka, , kdy první čerpání ve výši , částka, bylo mezi stranami sjednáno za účelem úhrady kupní ceny zboží – , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, u prodejce , právnická osoba, Uvedená kupní cena byla uhrazena společností , Anonymizováno, přímo na účet obchodníka, a to hromadnou platbou ve výši , částka, k celkovému počtu , Anonymizováno, smluv. Další prostředky až do výše sjednaného limitu mohla žalovaná čerpat bez určení účelu. Žalovaná neúčelový úvěr čerpala jednou dne , datum, , a to celkem , částka, převodem na svůj účet. Celkem žalovaná načerpala , částka, . Žalovaná také vyslovila svůj souhlas s přistoupením k pojištění schopnosti splácet úvěr, za což kromě měsíčních splátek jistiny úvěru a úroků se zavázala hradit pojistné , částka, pro účelové čerpání a 0,65 % z výše aktuálního neúčelového čerpání pro tento druh čerpání spolu se splátkami úvěru. Žalovaná od , datum, do , datum, uhradila dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, , celkem tedy , částka, , kdy úhrady byly započítány tak, jak je uvedeno v doplnění žaloby, částečně na pojištění, úroky a na jistinu bylo započteno , částka, . Poslední uhrazenou splátkou zůstala splátka splatná ke dni , datum, . Žádnou další splátku žalovaná neuhradila a porušila tak své smluvní povinnosti.8. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaná zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 1308/10).9. Protože žalovaná nebyla zastižena, byla jí zanechána výzva, aby si písemnosti vyzvedla na poště. Žalovaná si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedla. Soud tak považuje písemnosti za doručené ve smyslu § 49 odst. 4 o. s. ř. V celém řízení zůstala žalovaná nečinná.10. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto souhlasila již v žalobě, žalovaná byla dotázána, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřila. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky.11. Soud má za prokázané následující skutečnosti:12. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno že mezi společností , Anonymizováno, a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, za základě které byla žalované poskytnuta částka , částka, za účelem nákupu zboží, a to , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, u prodejce , právnická osoba, , obchodníka. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky uhradit v 10 měsíčních splátkách po , částka, , kdy celková částka k úhradě činila , částka, . Roční úroková sazba činila 34,48 %, RPSN 34,5 %, splatnost první splátky byla stanovena na , datum, . Ve smlouvě bylo uvedeno, že žalovaná je svobodná, má , Anonymizováno, vyživovací povinnosti, totožnost byla ověřena dle platného OP. Úvěrový limit ve smlouvě byl po navýšení stanoven na , částka, , jednalo se o revolvingový úvěr. Součástí smlouvy byl sazebník a všeobecné pojistné podmínky (viz smlouva na č.l. 34-41 spisu).13. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že totožnost žalované byla zjištěna na základě občanského průkazu předloženého na prodejně, žalovaná byla lustrována v registru SOLUS a ISIR, její příjem ze mzdy/platu činil , částka, měsíčně, náklady na bydlení činily , částka, , úvěrová splátka měla činit , částka, měsíčně. Původní věřitelka došla k závěru, že po provedené analýze byl výše uvedený klient ke dni žádost i úvěr shledán úvěruschopným (viz č.l. 42-43).14. Z výpisu z účtu (č.l. 46) byla zjištěna odchozí částka , částka, .15. Z rozpisu čerpání a splácení úvěru žalovanou a bilance smlouvy bylo zjištěno, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši , částka, , na který žalovaná neuhradila ničeho (viz č.l. 20-21 spisu).16. Z upomínky ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky , částka, do , datum, (viz č.l. 22 spisu).17. Dopisem ze dne , datum, zaslaným doporučeně bylo žalované oznámeno odstoupení od smlouvy z důvodu nesplácení a byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši , částka, (viz č.l. 23-24 spisu).18. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, a žalovaná vyzvána k úhradě částky , částka, (viz č.l. 25-27, 28 spisu).19. Předžalobní upomínkou ze dne , datum, zaslanou doporučeně byla žalovaná vyzvána k úhradě částky , částka, a zároveň upozorněna na možnost řešit věci soudní cestou (viz č.l. 29-30 spisu).20. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.21. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. K žádosti o úvěru nebyly přiloženy žádné doklady, ze kterých by vyplývalo zkoumání příjmů žalované, byť tyto jsou uvedeny ve zprávě o posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně netvrdila a ani ve spise se také nenachází žádný relevantní důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalované, zejména co se tvrzených výdajů týká, nebylo také doloženo, že by byla žalovaná lustrována v některé z evidencí dlužníků.22. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:23. Původní věřitelka uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, resp. o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalované úvěrový rámec , částka, , ze kterého žalovaná čerpala částku , částka, na úhradu kupní ceny zboží u obchodníka. Žalovaná se zavázala částku , částka, splácet spolu s úroky v 10 splátkách po , částka, měsíčně počínaje dnem , datum, .24. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka před uzavřením smluv důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet.25. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a před podáním žaloby byla žalované zaslána předžalobní upomínka ze dne , datum, .26. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.27. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.28. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.29. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.30. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.31. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.32. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem, Anonymizováno33. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, . Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do , datum, navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do , datum, ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „… soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne , datum, rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES. Na závěry Evropského soudního dvora ostatně reagoval i český zákonodárce, když novelou obsaženou v zákoně č. 96/2022 Sb. došlo s účinností od , datum, ke změně § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru tak, že dle nového znění tohoto ustanovení soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.34. Soud proto vycházel z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).35. Soud má tedy v projednávané věci za to, že původní věřitelka nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované, a proto je předmětná smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z.36. Soud především podotýká, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované, respektive tuto nesprávně vyhodnotila. Ve spise se ani nenachází žádný relevantní důkaz, že by žalovaná byla jakkoli ověřována stran tvrzených příjmů a výdajů, není zde ani žádný důkaz, že by byla žalovaná lustrována v příslušných evidencích dlužníků. Pokud pak jde o výdaje žalované, z dokladu o posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že žalovaná měla mít , Anonymizováno, vyživovací povinnosti, náklady na bydlení měly činit , částka, , další výdaje uvedeny žádné nebyly. K příjmům ani k výdajům nebyly doloženy žádné důkazy.37. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy vycházela toliko z údajů sdělených žalovanou a zaznamenaných ve smlouvě a dokladu o posouzení uvěruschopnosti, které však nijak nedoložila. Ležérní postup právní předchůdkyně žalobkyně navozuje pochybnosti o tom, že jejím skutečným cílem bylo posoudit úvěruschopnost žalované. Soud má tak za to, že ze strany věřitelky šlo spíše o formalistické zachycení příjmů a výdajů žalované a žalobkyně měla majetkovým a výdělkovým poměrům žalované věnovat mnohem více pozornosti.38. Původní věřitelka tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru ve výši , částka, . Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že na úvěr uhradila částku , částka, . Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jakou částku žalovaná uhradila, nese žalovaná, která však byl v tomto řízení zcela pasivní a netvrdila, že by uhradila částku vyšší.39. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky, ani poplatky apod. Soud proto uložil žalované, aby uhradila žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, částku , částka, (32 260 – 6 054) z titulu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně také dle § 2991 odst. 1 o. z., a ve zbývající části žalobu zamítl.40. Jak vyplývá z ustanovení § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, dospěl k následujícím závěrům: „… Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440). ….. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“41. Promítnutím shora uvedených judikaturních závěrů Nejvyššího soudu do poměrů projednávané věci dospěl soud k přesvědčení, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.42. Žalovaná byla ve sporu převážně úspěšná, žádné náklady jí však nevznikly, a proto soud s ohledem na povahu věci rozhodl dle § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.43. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.44. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků , částka, , dosud bylo na poplatku uhrazeno , částka, . Povinností žalobkyně tudíž je doplatit soudní poplatek ve výši , částka, .45. V případě, že tato částka nebude uhrazena, bude pohledávka předána nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.