Žalobkyně se žalobou podanou , datum, domáhala po žalované zaplacení částek uvedených ve výroku rozsudku. Tvrdila, že s žalovanou uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalované téhož dne poskytla úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 78,08 % ročně ve 48 měsíční splátkách po , částka, splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalovaná uhradila pouze prvních devět splátek. Následně úvěr řádně a včas nesplácela, žalobkyni proto dle bodu 6.1. smlouvy o úvěru vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši , částka, (dvě pokuty po , částka, za prodlení delší než 30 dnů u splátek č. , hodnota, a 11) a právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy o úvěru v celkové výši , částka, (tři náhrady po , částka, za prodlení delší než 15 dnů u splátek č. , hodnota, , 10 a 11). Smluvní pokuta a právo na náhradu nákladů jsou dle smlouvy splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne svého vzniku. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou splátky č. , hodnota, o délce 65 dnů, došlo v souladu s bodem 6.3. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru ke dni , datum, . Novou jistinu , částka, byla žalovaná povinna uhradit v den zesplatnění. Žalovaná po zesplatnění nezaplatila ničeho. Jelikož včas nezaplatila, vzniklo žalobkyni právo na zákonný úrok z prodlení a dále v souladu s bodem 6.5. smlouvy o úvěru právo na smluvní pokutu ve výši , částka, (0,1 % z nové jistiny za každý den prodlení). Původní jistina se v souladu s bodem 2.2. smlouvy až do zaplacení dále úročí sazbou uvedenou výše. Výše smluvního úroku je limitována na , částka, (120 % původní celkové výše úvěru).2. Žalovaná částka se skládá z dlužné části nové jistiny , částka, , smluvních pokut dle čl. 6.1 smlouvy , částka, , náhrady nákladů v souvislosti s prodlením , částka, , smluvní pokuty dle čl. 6.5 smlouvy , částka, , smluvního úroku (za prvních 90 dnů prodlení ve výši 78,08 % ročně a od 91. dne prodlení ve výši 11,5 % s tím, že smluvní úrok požaduje pouze do doby, než dosáhne částky , částka, ) a zákonných úroků z prodlení.3. Žalobkyně dále popsala způsob posuzování úvěruschopnosti klienta a uvedla, že splnila svou zákonnou povinnost a posuzovala úvěruschopnost žalované na základě informací od žalované, výpisů z databází NRKI, SOLUS a výpisu z bankovního účtu žalované za použití matematického modelu. K vyhodnocení úvěruschopnosti žalované žalobkyně použila matematický model. Příjmy a výdaje zjišťovala pouze z údajů tvrzených žalovaným ve formuláři (příjmy , částka, , výdaje , částka, , z toho , částka, na bydlení, volné zdroje po odečtení , částka, rezervy , částka, ). Takto získané údaje neověřovala, ale porovnala je s částkou životního minima. Pokud jsou klientem uváděné výdaje nižší než žalobkyní stanovené minimální výdaje, vychází žalobkyně z těchto minimálních výdajů. Z výpisů z účtu bylo potvrzeno, že žalovaná je majitelem účtu, na který měl být úvěr vyplacen a její mzda. Dále byla provedena kontrola identity žalované (z kopie občanského průkazu).4. Pokud jde o plnění ve splátkách, žalobkyně souhlasila se splátkou ve výši min. 50 % částky.5. Žalovaná potvrdila, že jí byl poskytnut úvěr. S ohledem na svou sociální situaci požádala o plnění ve splátkách po , částka, . Má ještě jeden úvěr a další půjčky.6. Soud má za prokázané následující skutečnosti:7. Z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru č. , hodnota, vč. dodatku č. , hodnota, a oznámení o schválení úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná dne , datum, uzavřely smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, a žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s úroky ve 48 měsíčních splátkách po , částka, splatných nejpozději do 25. dne každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Úroková sazba činila 78,07 % ročně, RPSN činilo 113,05 %. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky (viz smlouva na č.l. 9-11, dodatek č. , hodnota, na č.l. 12-13, oznámení o schválení úvěru na č.l. 15-16).8. Totožnost žalované byla ověřena dle kopie OP (viz č.l. 28-29, 52-53).9. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalované byly poskytnuty informace o úvěru, kdy mj. výše úvěru měla činit , částka, , celková částka k zaplacení , částka, ve 48 splátkách po , částka, , úroková sazba činila 78,07 % ročně a předpokládané RPSN 113,05 % (viz č.l. 18-21, 59-62).10. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaná tvrdila, že má příjmy ze zaměstnání ve výši , částka, , a výdaje celkem , částka, (životní minimum , částka, , bydlení , částka, ), pracuje u společnosti , jméno FO, na hlavní pracovní poměr, neběží výpovědní lhůta, nežije s manželem nebo partnerem ve společné domácnosti, má vysokoškolské vzdělání, má vlastní bydlení (viz č.l. 23, 54).11. Z výsledku lustrace v NRKI bylo zjištěno, že žalovaná si žádala o úvěr u celkem , hodnota, institucí, součet dlužné částky činí , částka, , včetně úvěru u žalobkyně (viz č.l. 31, 55).12. Z výpisu záznamů z registru SOLUS bylo zjištěno, že ke dni , datum, nebyl u žalované veden žádný záznam (viz č.l. 30, 93).13. Z výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, bylo zjištěno, že žalovaná pobírala v měsíci , Anonymizováno, , Anonymizováno, mzdu ve výši , částka, , v , Anonymizováno, ve výši , částka, , v , Anonymizováno, ve výši , částka, a v , Anonymizováno, ve výši , částka, (č.l. 32,56).14. Z potvrzení o platbě ze dne , datum, soud zjistil, že na účet žalované č. , č. účtu, byla , datum, vyplacena mzda od společnosti , právnická osoba, ., ve výši , částka, a dne , datum, mzda , částka, a dne , datum, mzda , částka, (viz č.l. 26-28).15. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo zjištěno, že žalobkyně měla povolenou činnost poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení (viz č.l. 9).16. Z dokladu o vyplacení úvěru a karty klienta bylo dále zjištěno, že úvěr byl poskytnut dne , datum, (viz doklad o vyplacení úvěru na č.l. 14 a karty klienta na č.l. 24).17. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná uhradila celkem , částka, (viz č.l. 24).18. Z výzev ze dnů , datum, a , datum, bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě splátek č. , hodnota, až 12, smluvní pokuty a náhrady nákladů spojených s prodlením a byla upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru (viz č.l. 33, 34).19. Z oznámení ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení částky , částka, a bylo jí oznámeno, že úvěr byl zesplatněn (viz oznámení na č.l. 36).20. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná byla na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozsudku vyzvána k úhradě dlužné částky do 15 dnů s poučením o možném soudním řízení (viz předžalobní upomínka na č.l. 37 a podací arch na č.l. 38).21. Z výslechu žalované bylo zjištěno, že je od , Anonymizováno, , Anonymizováno, zaměstnaná v , Anonymizováno, s měsíčním příjmem , Anonymizováno, , Anonymizováno, – , částka, . Žalovaná má další půjčky, splácí úvěr ve výši , částka, , hradí bydlení a do srpna hradila výživné (výslech žalované).22. Z ostatních provedených důkazů (prohlášení klienta, informace o podpisu na dálku, základní informace o klientovi, výpis z ČNB, sms informace o vyplacení a dodejky na č. l. 35) soud nezjistil žádné pro rozhodnutí podstatné skutečnosti.23. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:24. Žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaná na tuto smlouvu uhradila celkem , částka, . K posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně doložila potvrzení o příchozí platbě (mzdy) a výsledky lustrace v NRKI, SOLUS a CEE. Žalobkyně se spokojila s výdaji uvedenými ve formuláři, tyto nijak neověřovala a hodnotila je pouze souhrnně. Žalobkyně neprokázala, že před uzavřením předmětné smlouvy náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně nepředložila důkazy, ze kterých by vyplývalo, že by komplexně ověřovala majetkovou situaci žalované, zejména skutečnou výši výdajů.25. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.26. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.27. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.28. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.29. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.30. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem.31. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.32. Soud proto vycházel z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).33. Soud má v projednávané věci za to, že žalobkyně nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované, a proto je předmětná smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. Soud především podotýká, že žalobkyně nezkoumala výdaje žalované, hodnotila pouze souhrnnou částku výdajů uvedenou (údajně) žalovanou ve formuláři, aniž by si ověřila její správnost jinak než porovnáním s životním minimem. Žalobkyně dostatečně nehodnotila skutečnost, že uvedené výdaje jsou nepřiměřené nízké. Pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet pak plynuly i z toho, že žalovaná splácela již další půjčky. Za takové situace byl na místě obezřetnější postup při posuzovávání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně tomuto nedostála, neboť její postup byl toliko formální a nemohl stačit k závěru, že o schopnosti žalované úvěr splácet nelze pochybovat.34. Vzhledem k tomu, že smlouva je absolutně neplatná, nebyl platně sjednán ani úrok, smluvní pokuta, náhrada nákladů spojených s prodlením či vymáháním ani další platby.35. Žalobkyně tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši , částka, . Žalovaná na úvěr dosud uhradila , částka, . Soud proto uložil žalované, aby uhradila žalobkyni částku , částka, (, částka, – , částka, ) z titulu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně také dle § 2991 odst. 1 o. z. (výrok I. rozsudku). V souladu s § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru soud žalované uložil zaplatit žalobkyni tuto částku ve splátkách po , částka, pod ztrátou výhody splátek.36. Ve zbývajícím rozsahu žalobu z výše uvedených důvodů zamítl (výrok II.), a to i pro úroky z prodlení. Jak vyplývá z ustanovení § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, dospěl k následujícím závěrům: „… Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440). ….. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“37. Promítnutím shora uvedených judikaturních závěrů Nejvyššího soudu do poměrů projednávané věci dospěl soud k přesvědčení, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.38. Žalovaná byla ve sporu převážně úspěšná, žádné náklady jí však nevznikly, resp. náhradu za účast při jednání nepožadovala, a proto soud rozhodl dle § 142 odst. 2 ve spojení s 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. rozsudku)