6 C 136/2026-31 – Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené , datum, , ve znění změny z , datum, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet , částka, . Žalovaný se zavázal vrátit s jistinou poplatek , částka, , vše se splatností ke dni , datum, , neuhradil však ničeho, ačkoli byl žalobkyní opakovaně upomínán. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení, , částka, jako náklady spojené s uplatněním pohledávky a , částka, na smluvní pokutě 0,1 % denně za prodlení žalovaného podle uzavřené smlouvy ke dni sepsání návrhu. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalovanému dne , datum, . K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nemá co uvést, navrhla posoudit nárok jako bezdůvodné obohacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 1308/10). Podle zákona již doručená zásilka mu byla vhozena do domovní schránky dne , datum, . O probíhajícím řízení byl nadto informován e-mailem.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání podle § 115a o. s. ř. (žalobkyně souhlasila, souhlas žalovaného soud v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal).4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně s žalovaným sjednali prostředky dálkové komunikace dne , datum, smlouvu o zápůjčce (čl. 10-11, 13), na základě které žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, téhož dne , částka, a dne , datum, ještě , částka, (čl. 14-15) podle dodatku z téhož dne (č.l. 12); a žalovaný se za to zavázal vrátit , částka, nejpozději do , datum, . K poměrům žalovaného před poskytnutím úvěru žalobkyně netvrdila ničeho. Žalovaný na dluh neuhradil ničeho (netvrdil opak), ač byl o úhradu opakovaně upomínán (čl. 16-17). Dne , datum, odeslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku (čl. 18-19).5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „o. z.“).6. Žalobkyně však sama přiznala, že nemá co uvést ke splnění svojí povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet.7. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.8. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Žalobkyně přenechala žalovanému , částka, (prokázáno), z čehož žalovaný nevrátil ničeho (tvrzení žalobkyně, které nepopřel). Žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil uvedenou částkou, kterou je povinen vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.9. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství ani smluvní pokuta, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalovaného není soudu nic známo.10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť (ne)úspěch účastníků v řízení je v zásadě totožný.11. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou výše uvedeného zákona o soudních poplatcích.