Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, ), IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“), na základě které vyplatila původní věřitelka na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, téhož dne , částka, a poskytla jej na dobu neurčitou. Smluvní strany sjednaly úrok úvěru 40 % měsíčně, který se žalovaná zavázala hradit měsíčně přirostlý vždy za uplynulé období; jistinu mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli za trvání smlouvy. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou úvěru, ačkoli byl opakovaně upomínán. Následně původní věřitelka oznámila žalovanému zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, . Žalobkyně získala pohledávku dvojím postoupením, předžalobní upomínku odeslala žalované dne , datum, . Po zohlednění případných dílčích plateb v celkové výši , částka, činila pohledávka , částka, na jistině, , částka, na smluvním úroku a na smluvní pokutě 0,1 % denně za každý den prodlení, vyčíslená od , datum, ke dni předžalobní výzvy , datum, částkou , částka, (z původních , částka, ). Ke zkoumání majetkových poměrů žalovaného před sjednáním úvěru žalobkyně k výzvě soudu nedoplnila nic konkrétního; sama v návrhu operovala s možností posouzení nároku z titulu bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 1308/10). Na probíhající řízení byl nadto upozorněn e-mailem, telefonicky se s ním spojit nepodařilo.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání podle § 115a o. s. ř. (žalobkyně souhlasila, souhlas žalovaného soud v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal).4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Původní věřitelka vyhotovila nedatovaný dokument Smlouva o spotřebitelském úvěru s iniciálami žalovaného (k dispozici měla fotokopii jeho OP – č.l. 10), mezi nimi i dále uvedený bankovní účet, k výši úvěru , částka, a RPSN 3 419 % (č.l. 11-13, soudu předložila nikým nepodepsaný exemplář). Žalovaný poté obdržel na svůj bankovní účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, ve dnech , datum, až , datum, řadou dílčích plateb postupně celkem , částka, (č.l. 14-39). Dopisem ze dne , datum, oznámila původní věřitelka žalovanému zesplatnění úvěru v celkové výši , částka, k témuž dni (č.l. 40). Smlouvou ze dne , datum, postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovanou společnosti De Vries , právnická osoba, ., IČO , IČO, (č.l. 41), která ji smlouvou z téhož dne postoupila žalobkyni (č.l. 42), což žalovanému oznámila dopisem ze dne , datum, (č.l. 43), odeslaným dne , datum, spolu s předžalobní výzvou žalobkyně (č.l. 43v-44). Žalovaný vrátil ze získaných prostředků zpět pouze , částka, .5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo (patrně) uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „o. z.“).6. Úvěrovou smlouvu však soud shledal absolutně neplatnou podle § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně přes písemnou výzvu soudu netvrdila a neprokazovala zkoumání úvěruschopnosti žalovaného původní věřitelkou. Nadto by byla úvěrová smlouva s odkazem na § 547, § 580 a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, neplatná i pro nepřiměřenost sjednaného příslušenství, které tisícinásobně překračuje běžnou míru RPSN bankovních úvěrů pohybující se okolo 10 %.7. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Je prokázáno, že původní věřitelka poskytla žalovanému na jeho bankovní účet , částka, , což nevrátil (soud vyšel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný pro svou nečinnost nezpochybnil, že vrátil pouze , částka, ). Bezdůvodně se tedy na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného dvojího postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.) obohatil přiznanou částkou, kterou je povinen vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.8. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství ani smluvní pokuta, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalovaného není soudu nic známo.9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť (ne)úspěch účastníků řízení byl v zásadě totožný.10. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.