Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, , na základě které poskytla žalobkyně žalované na bankovní účet č. , č. účtu, úvěr , částka, , za který se žalovaná zavázala zaplatit úrok 40 % měsíčně. Žalobkyně úvěr pro prodlení žalované zesplatnila k , datum, . Dluh sestával z jistiny , částka, , kapitalizovaného smluvního úroku , částka, a smluvní pokuty 0,1 % za každý den prodlení z dlužné jistiny, kterou od prvního dne prodlení , datum, ke dni zaslání předžalobní výzvy žalobkyně vyčíslila na , částka, ; po zohlednění dílčích plateb v celkové výši , částka, se žalobkyně domáhala zaplacení jistiny , částka, a , částka, na smluvním úroku. Popř. navrhla posoudit nárok jako bezdůvodné obohacení. Předžalobní upomínku odeslala.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, kam jí byla doručena fikcí (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). O probíhajícím řízení byla nadto informován e-mailem; telefonicky se s ní spojit nepodařilo.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání podle § 115a o. s. ř. (žalobkyně souhlasila, souhlas žalované soud v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal).4. Soud zjistil následující skutkový stav: Účastnice řízení si prostředky dálkové komunikace potvrdily dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (čl. 11-13, 15-16), ve znění třinácti dodatků (č.l. 17-29), na základě které žalovaná čerpala postupně od téhož dne do , datum, celkem , částka, na bankovní účet uvedený ve smlouvě č. , č. účtu, (čl. 30-46), za což účastnice řízení sjednaly jako odměnu úrok 40 % měsíčně (RPSN 5 539,32 %). Splácet měla žalovaná měsíčně pouze přirostlý úrok, jistina byla určena ke splacení zcela nebo z části „kdykoli za trvání smlouvy“. Učinily tak na základě žádosti žalované (č.l. 10), v níž uvedla, že je svobodná, zaměstnaná s příjmem , částka, , žije v nájmu s celkovými měsíčními náklady , částka, . Soudu je z úřední činnosti známo, že podle usnesení Krajského soudu v , Anonymizováno, sp. zn. , Anonymizováno, , spisová značka, ze dne , datum, , v právní moci , datum, , splnila žalovaná oddlužení a byla osvobozena od placení zbytku pohledávek. Dopisem ze dne , datum, oznámila žalobkyně žalované zesplatnění úvěru do tří dnů (čl. 47). Dne , datum, zaslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku (č.l. 51-52). Podle tvrzení žalobkyně, které nezpochybnila, uhradila dosud žalovaná v souvislosti s tímto úvěrem , částka, . Z ostatních předložených listinných důkazů soud (postupní smlouva, k níž nebylo uvedeno žádné tvrzení) nic podstatného nezjistil. Soudu je z úřední činnosti známo, že běžná roční procentní sazba nákladů (RPSN) bankovních spotřebitelských úvěrů se dlouhodobě pohybuje okolo 10 %.5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „o. z.“).6. Žalobkyni před poskytnutím úvěru ukládá § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, kterou nesplnila. Předložila pouze prohlášení žalované, které netvrdila, že by jakkoli ověřovala, ani netvrdila, že by jakkoli individuálně zohlednila skutečnost, že žalovaná teprve několik měsíců před sjednáním úvěru (byť úspěšně) opustila insolvenční řízení; sama ostatně v žalobě operovala s možností posouzení nároku z titulu bezdůvodného obohacení.7. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Kromě toho by úvěrová smlouva byla neplatná i pro astronomickou nemravnost sjednaného příslušenství.8. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Je prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet , částka, ; podle tvrzení žalobkyně, z něhož soud pro nečinnost žalované vychází, jí žalovaná vrátila pouze , částka, . Rozdílem se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna zbývající částku vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.9. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství ani smluvní pokuta, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu podle § 1958 odst. 2 o. z. (znovu rozsudek sp. zn. , spisová značka, ). Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalované není soudu nic známo.10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť ve věci úspěšnější žalované pro její nečinnost žádné náklady nevznikly.11. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou výše uvedeného zákona o soudních poplatcích.