Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím jako postoupené pohledávky z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“), a žalovaným dne , datum, , na základě které vyplatila původní věřitelka na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, téhož dne úvěr , částka, a poskytla jej na dobu neurčitou. Smluvní strany sjednaly úrok úvěru 40 % měsíčně, který se žalovaný zavázal hradit měsíčně přirostlý vždy za uplynulé období; jistinu mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli za trvání smlouvy. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou úvěru, ačkoli byl opakovaně upomínán; původní věřitelka využila svého smluvního práva a úvěr ke dni , datum, zesplatnila, což žalovanému oznámila dopisem z téhož dne. Žalobkyně získala pohledávku postoupením a předžalobní upomínku odeslala dne , datum, . Součástí žaloby je vedle jistiny , částka, nesplacený kapitalizovaný úrok , částka, a sjednaná smluvní pokuta z prodlení 0,1 % denně, kapitalizovaná ke dni odeslání předžalobní výzvy částkou , částka, . Ke zkoumání majetkových poměrů žalovaného před sjednáním úvěru žalobkyně netvrdila nic konkrétního; sama v návrhu operovala s možností posouzení nároku z titulu bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla vhozena do domovní schránky (po doručení fikcí v souladu s § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“); o probíhajícím řízení byl nadto informován e-mailem, telefonicky se s ním spojit nepodařilo.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání podle § 115a o. s. ř. (žalobkyně souhlasila, souhlas žalovaného soud v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal).4. Soud zjistil následující skutkový stav: Původní věřitelka s žalovaným si na základě žádosti žalovaného (č.l. 10) potvrdili dne , datum, prostředky dálkové komunikace Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (č.l. 11-15), na základě které obdržel žalovaný téhož dne na svůj bankovní účet č. , č. účtu, částku , částka, (č.l. 16), za který se zavázal měsíčně hradit „přirostlý úrok za uplynulé období“ ze sjednané výše 40 % měsíčně (RPSN 5 524,45 %); samotná jistina úvěru byla splatná „kdykoli za trvání smlouvy“. Nevrátil ničeho (tvrzení žalobkyně, které nepopřel). Dopisem ze dne , datum, oznámila původní věřitelka žalovanému zesplatnění úvěru v celkové výši , částka, k témuž dni (č.l. 17). Smlouvou ze dne , datum, postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným žalobkyni (č.l. 18), což žalovanému oznámila dopisem ze dne , datum, , odeslaným dne , datum, spolu s předžalobní výzvou žalobkyně (č.l. 19-20). Soudu je z úřední činnosti známo, že ke dni , datum, skončilo insolvenční řízení žalovaného splněním oddlužení a osvobozením od placení zbytku pohledávek (sp. zn. KSBR , spisová značka, ).5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí smluvních stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „o. z.“).6. Úvěrovou smlouvu však soud shledal absolutně neplatnou podle § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně netvrdila a neprokazovala zkoumání úvěruschopnosti žalovaného původní věřitelkou, sama v návrhu operovala s možnou neplatností smlouvy. Nadto by byla úvěrová smlouva s odkazem na § 547, § 580 a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, neplatná i pro nepřiměřenost sjednaného příslušenství, které tisícinásobně překračuje běžnou míru RPSN bankovních úvěrů pohybující se okolo 10 %. I proto nebylo hospodárné žalobkyni v tomto směru jakkoli vyzývat.7. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Původní věřitelka poskytla žalovanému na jeho bankovní účet , částka, , což nevrátil (netvrdil opak). Bezdůvodně se tedy na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.) obohatil uvedenou částkou, kterou je povinen vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.8. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství ani smluvní pokuta, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Poskytovatel úvěru má nárok na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu podle § 1958 odst. 2 o. z. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalovaného není soudu nic známo.9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť (ne)úspěch účastníků řízení byl v zásadě totožný.10. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou výše uvedeného zákona o soudních poplatcích.