Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 18 620 Kč a zákonného úroku z prodlení. Tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, . jako úvěrující (dále jen „původní věřitelka“) a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru, kterou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované úvěr 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet spolu s přirostlým úrokem za uplynulé období. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou s úrokem 40 % měsíčně z jistiny. Původní věřitelka žalované poskytla 10 000 Kč převodem na její bankovní účet. Žalovaná však úvěr nesplácela, byla opakovaně upomínána. V poslední upomínce ze dne , datum, byla informována o zesplatnění celého úvěru k datu upomínky. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni. Žalovaná částku neuhradila, přestože jí byla zaslána předžalobní výzva. Žalobkyně v žalobě požadovala uhrazení jistiny 10 000 Kč, úroku ve výši 40 % za první měsíc kapitalizovaného částkou 4 000 Kč, dále úrok z prodlení z částky 14 000 Kč a smluvní pokutu 4 620 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaná byla vyzvána k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas žalované předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:5. Původní věřitelka a žalovaná si dne , datum, prostředky komunikace na dálku potvrdily uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované bezúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr s pravidelným splácením úroků a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr) na bankovní účet uvedený v záhlaví smlouvy a žalovaná se zavázala splácet úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, a to vždy do 26. dne v měsíci, jistinu úvěru mohla žalovaná splatit kdykoli (smlouva o spotřebitelském úvěru). Původní věřitelka poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč (potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady) a žalovaná se dostala do prodlení a dosud nevrátila ničeho (tvrzení žalobkyně, které žalovaná nerozporovala). Původní věřitelka žalované oznámila dopisem ze dne , datum, , že ke dni , datum, došlo k zesplatnění úvěru (přípis zesplatnění spotřebitelského úvěru) Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek vč. seznamu pohledávek). Původní věřitelka postoupení pohledávky na žalobkyni žalované oznámila a současně zaslala žalované předžalobní výzvu (oznámení o postoupení pohledávky a výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, vč. podacího lístku).6. Původní věřitelka před uzavřením smlouvy nezkoumala schopnost žalované úvěr splácet, nezjišťovala a neověřovala její příjmy a výdaje ani dluhovou minulost. Žalobkyně tyto skutečnosti ani netvrdila, ačkoliv si svých povinností jako profesionální poskytoval spotřebitelských úvěrů byla vědoma, nýbrž pro ten případ navrhla, aby jí soud žalovanou částku přisoudil jako bezdůvodné obohacení.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.14. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:15. Původní věřitelka a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., která se současně řídí zákonem o spotřebitelském úvěru.16. Původní věřitelka porušila povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, protože před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, nezjistila a neověřila její příjmy a výdaje, způsob plnění dosavadních dluhů ani jiné údaje o její finanční a ekonomické situaci. Smlouva o úvěru je proto podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.17. Jelikož původní věřitelka poskytla žalované 10 000 Kč a žalovaná dosud nevrátila ničeho, je žalovaná podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru povinna poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč vrátit žalobkyni, na kterou pohledávka v souladu s § 1879 a násl. o. z. přešla. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč (výrok I.).18. Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva, žalobkyni nevzniklo právo na smluvní úrok ani jiné poplatky a sankce. Soud proto žalobu ve zbývající části zamítl (výrok II.).19. Soud žalobu zamítl i co do zákonného úroku z prodlení (výrok II.), neboť žalovaná dosud není v prodlení s vrácením jistiny (§ 1970 o. z.). Soud se ztotožnil s názorem Nejvyššího soudu z rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého právo na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení s vrácením jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalovaná tedy bude v prodlení, až když nevrátí jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem, kterou soud považuje vzhledem k výši jistiny za přiměřenou.20. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Procesně úspěšnější žalovaná (po zohlednění příslušenství kapitalizovaného ke dni vydání rozhodnutí) byla v řízení nečinná, proto jí žádné náklady řízení nevznikly.21. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř.22. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (výrok IV). V případě, že tato částka nebude uhrazena, bude pohledávka předána nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.