8 C 330/2023-35 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 29 217,84 Kč s kapitalizovaným úrokem za období od [datum] do [datum] ve výši 9 739,28 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 478,56 Kč od [datum] do zaplacení. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru PRONTO PŮJČKA [číslo] jejíž nedílnou součástí byly příslušné smluvní podmínky, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč, a to s ujednanou výší zápůjční úrokové sazby 111,3 % ročně. Dále si pak účastníci ve smluvních podmínkách ujednali, že v případě prodlení s úhradou byť i jen části sjednané měsíční splátky uhradí žalovaný smluvní pokutu ve výši 499 Kč (maximálně však 2 999 Kč za rok) a úrok z prodlení, s tím, že nebudou-li dlužné částky úvěru uhrazeny ani v dodatečné lhůtě stanovené v upomínce žalobkyně, dojde k zesplatnění úvěru a žalovanému tak vznikne povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný dosud zaplatil žalobkyni pouze částku ve výši 27 329 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil dlužnou částku ani v dodatečné lhůtě, žalobkyně ke dni [datum] úvěr zesplatnila. Žalovaná jistina v celkové výši 29 217,84 Kč je tvořena součtem nesplacené jistiny úvěru ve výši 19 478,56 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaný v prodlení od zesplatnění do podání žaloby, ve výši 9 739,28 Kč. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani na základě předžalobní upomínky ze dne [datum]. 2. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaný nedostavil ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvil či z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalovanému řádně a včas doručeno do jeho vlastních rukou již dne [datum]. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) tedy soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 5. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru PRONTO PŮJČKA [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní jako úvěrující na straně jedné a žalovaným jako úvěrovaným na straně druhé, vzal soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému neúčelový bezhotovostní spotřebitelský úvěr v celkové částce 30 000 Kč. Úroková sazba úvěru byla smlouvou stanovena ve výši 111,33 % ročně. Žalovaný se žalobkyni zavázal za poskytnutí úvěru k úhradě 30 měsíčních splátek po 2 992 Kč s tím, že první splátka byla splatnou dne [datum] Celkem tak měl žalovaný na základě úvěrové smlouvy zaplatit žalobkyni 89 760 Kč. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly předložené smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru PRONTO PŮJČKA a splátkový kalendář. Soudu pak byl předložen rovněž formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně v řízení předloženým potvrzením banky o provedení tuzemské odchozí úhrady prokázala, že dne [datum] byla poukázána na bankovní účet žalovaného, specifikovaný v úvěrové smlouvě, částka úvěru v celkové výši 30 000 Kč. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně z titulu výše uvedené smlouvy o úvěru měl uhradit celkovou částku ve výši 27 329 Kč, jak vyplývá i z předžalobní upomínky ze dne [datum], když v řízení v tomto ohledu nebyl relevantním způsobem tvrzen a prokázán případný opak. K zaplacení dlužné měsíční splátky byl žalovaný vyzýván předloženou upomínkou ze dne [datum]. Vzhledem k tomu, že svoji smluvní povinnost žalovaný řádně nesplnil, měl být úvěr ke dni [datum] zesplatněn, o čemž byl žalovaný vyrozuměn uvedenou předžalobní upomínkou. 6. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o spotřebitelském úvěru, když již jen s ohledem na výši sjednaného obchodního úroku dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne [datum] a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je tak korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. 7. V daném případě se žalovaný nacházel v pozici spotřebitele jakožto slabšího ze smluvních subjektů při uzavření shora uvedené úvěrové smlouvy. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významnou, že je nutné ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení o. z., vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. V posuzovaném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, nemohl žalovaný samotný standardizovaný text návrhu smlouvy, vyhotovený jednostranně žalobkyní, nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou„ dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv„ dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. 8. V tomto ohledu si zdejší soud dovolí odkázat např. na právní závěry, k nimž opakovaně ve svých rozhodnutích v obdobných věcech o nárocích ze spotřebitelských úvěrových smluv dospěl Krajský soud v Plzni, a to např. v rozsudcích ze dne 13. 6. 2018 č. j. 25 Co 112/2018-82, ze dne 13. 6. 2018 č. j. 25 Co 127/2018-76, ze dne 28. 11. 2018 č. j. 25 Co 292/2018-68 nebo ze dne 28. 11. 2018 č. j. 25 Co 293/2018-58 Krajský soud v této souvislosti konstatoval, že i při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V nyní posuzované věci žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč při stanovené úrokové sazbě ve výši 111,33 % ročně, tzn. že žalovaný měl během 30 měsíců žalobkyni zaplatit celkem 89 760 Kč, což představuje téměř trojnásobek samotné výše poskytnuté úvěrové částky. Krajský soud při posuzování těchto nároků žalobkyně přitom poukázal na to, že„ podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou v souladu s ustanovením § 2395 o. z. ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a z