Okresní soud v Klatovech 5 C 129/2026-40 – Náklady řízení

zaplacení 14 644,70 Kč s příslušenstvím

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Klatovech dne , datum, , se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky 14 644,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 6. 7. 2024 do zaplacení. Konstatovala, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, ., a žalobkyní. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 7 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 5. 7. 2024. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti finanční prostředky nevrátila. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 7 000 Kč a z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 644,70 Kč, který byl splatný dne 5. 7. 2024. Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalované č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaná na uvedené částce dosud ničeho neuhradila.Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , z něhož se žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně včas a řádně omluvila. Žalovaná se k jednání nedostavila, neomluvila, byť žalobu současně s předvoláním osobně převzala , datum, . Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalované, když u jmenované byla zachována desetidenní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř.Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována a dospěl ke kladnému závěru. V tomto směru vycházel z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek datované , datum, a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek datované , datum, , dodatku č. 6 dané smlouvy, dohody o úplatě a rovněž ze seznamu postoupených pohledávek. Z těchto listin vzal za prokázané, že mezi , právnická osoba, ., jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byly uzavřeny shora uvedené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě nichž pohledávky specifikované v seznamu byly postoupeny na žalobkyni. V uvedeném seznamu pak figuruje pohledávka za žalovanou, když úplata dle smluv za postoupení pohledávek měla být uhrazena. Společnost , právnická osoba, . (dále jen společnost) dopisem ze dne 16. 10. 2025 oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni.Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, bylo prokázáno, že ta byla uzavřena dne , datum, mezi společností , právnická osoba, ., jako úvěrující a žalovanou coby klientem, úvěrovanou. Touto smlouvou se společnost zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 7 000 Kč při sjednané zápůjční úrokové sazbě 40 % ročně, při sjednaném poplatku za poskytnutí spotřebitelského úvěru 2 919,70 Kč (po slevě), či 7 644,70 Kč (před slevou), při době trvání spotřebitelského úvěru 30 dnů, při splatnosti poskytnutého úvěru datovaného 5. 7. 2024. RPSN činila 9202,60 %. Ze správy , právnická osoba, ., ze dne 25. 6. 2026 bylo prokázáno, že majitelem účtu č. , č. účtu, byla žalovaná, když na tento účet v červnu 2024 byla připsána částka ve výši 7 000 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, . Žalobkyně tvrdila, že žalovaná dosud na žalobou uplatněné částce ničeho neuhradila, žalovaná netvrdila, nedoložila jediný důkaz o tom, že by i jen zčásti vrátila jí poskytnuté plnění, ve věci zůstala zcela pasivní.Po právní stránce soud uzavřel, že k důkazu předložená smlouva o úvěru je neplatné právní jednání, a to jako celek pro rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy vede k neplatnosti právního jednání v intencích § 580 o. z., a to neplatnosti absolutní dle § 588 o. z. Při respektování principu smluvní volnosti autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností v neprospěch spotřebitele. V daném případě žalovaná byla v pozici spotřebitele a tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit vcelku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I. je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru v intencích § 2395 o. z. jsou ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Zápůjční úroková sazba v daném případě byla sjednána ve výši 40 % ročně, což je úroková sazba do jisté míry přiměřená. Nelze však přehlédnout, že došlo k navýšení částky, kterou by měla žalovaná společnosti, respektive nyní žalobkyni uhradit, a to o poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 2 919,70 Kč, respektive 7 644,70 Kč, což ve svém důsledku představuje 109 % z poskytnuté jistiny. Soud považuje za zcela nepřiměřené, aby věřitel navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalšího poplatku, v daném případě poplatku za sjednání úvěru. Takovéto ujednání nemůže požívat právní ochrany ani s odkazem na autonomii vůle, neboť autonomie vůle účastníků nemůže být bezbřehá. Sjednaný vysoký poplatek shora specifikovaný nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Ze shora uvedených důvodů byla smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou shledána absolutně neplatnou.Soud s ohledem na shora prezentovaný právní názor vztah účastnic posoudil podle předpisů upravujících tzv. bezdůvodné obohacení, konkrétně dle § 2991 a § 2993 o. z. Žalované byla poskytnuta na její účet částka 7 000 Kč, z níž ničeho neuhradila, proto jí byla uložena povinnost žalobkyni zaplatit 7 000 Kč, tak jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno. Vzhledem k tomu, že se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně, bylo třeba výzvy k plnění, které se dostalo žalované dopisem ze dne 16. 10. 2025, který byl dán prokazatelně k poštovní přepravě 20. 10. 2025 a ve světle § 573 o. z. se dostal do dispoziční sféry adresáta - žalované dne 23. 10. 2025. Dle obsahu uvedené výzvy měla žalovaná plnit do třech dnů, to znamená do 27. 10. 2025, pokud tak neučinila dnem 28. 10. 2025 se ocitla v prodlení s úhradou peněžitého plnění dle § 1968, § 1970 o. z. a stíhá ji povinnost též k úhradě úroků z prodlení. K datu prodlení úroky z prodlení činily 11,5 % ročně dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.Soud s ohledem na shora uvedené žalobě vyhověl v rozsahu vymezeném ve výroku I. daného rozsudku, když co do zbývající části předmětu sporu žalobu zamítl, jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno.Výrok o nákladech řízení mezi účastnicemi je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaná by měla právo na poměrnou část svých účelně vynaložených nákladů (18 %), žalované však žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. V této souvislosti je vhodné zmínit, že při zjišťování úspěchu a neúspěchu ve věci je třeba vycházet rovněž z kapitalizovaných úroků z prodlení ke dni vyhlášení rozhodnutí, a to v souladu s nálezem Ústavního soudu I. US 2717/08.Soud v daném případě nevydal k návrhu žalobkyně elektronický platební rozkaz, v řízení pokračoval, proto bylo třeba doměřit soudní poplatek do částky 1 000 Kč, když žalobkyně zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Doplatek tak činí 200 Kč v souladu s položkou 2 bod 2, položkou 1 bod 1 písm. a) Sazebníků poplatků. Soud při svém rozhodování vycházel z § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění, kdy splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé. Soud uložil doplatek zaplatit žalobkyni jako straně ve sporu převážně neúspěšné.Při úvaze o lhůtě splatnosti žalobou uplatněné částky soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku.