12 C 245/2021-17 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 9.683,50 Kč s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) se žalovaným dne 17.12.2015 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 8.000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do 16.01.2016 nevrátil. Za poskytnutí půjčky byl sjednán poplatek 1.683,50 Kč. Pro případ prodlení se zaplacením půjčky upravovaly všeobecné obchodní podmínky náklady spojené s vymáháním pohledávky, zejména smluvní pokutu a sankční poplatek. 2. Usnesením ze dne 24.08.2021, č. j. 12 C 245/2021-11, vyzval soud ve stanovené lhůtě žalobkyni pod sankcí případného neúspěchu ve věci k doplnění tvrzení (a důkazu), z čeho žalobkyně dovozuje svůj nárok (aktivní věcnou legitimaci) na zaplacení částky 8.000,37 Kč s přísl., když z předložených listinných důkazů, konkrétně ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 01.01.2021 ve znění připojeného seznamu dlužníků s výši postoupené pohledávky plyne, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným ve výši toliko 1.683,13 Kč, čemuž odpovídá i obsah předžalobní upomínky žalobkyně ze dne 02.02.2021, kde vyzvala žalovaného k zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 1.683,13 Kč. Žalované bylo usnesení doručeno dne 25.08.2021, ta na něj nereagovala. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože účastníci řízení neměli námitky proti projednání věci bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.), bylo rozhodnuto ve věci rozsudkem bez nařízení ústního jednání. 5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli dne 17.12.2015 smlouvu o zápůjčce ID UUTILU na poskytnutí zápůjčky ve výši 8.000 Kč na dobu do 16.01.2016 s tím, že měla být vrácena částka 9.683,50 Kč. Pro případ prodlení se zaplacením půjčky upravovaly všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně náklady spojené s vymáháním pohledávky, zejména smluvní pokutu a sankční poplatek. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 01.01.2021 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl žalobkyní vyzván před podáním žaloby dopisem ze dne 02.02.2021 k dobrovolné úhradě dluhu na jistině ve výši 1.683,13 Kč prostřednictvím zástupce žalobkyně. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 8. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2993 věta první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 11. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému zápůjčku ve výši 8.000 Kč. Žalovaný se zavázal dluh vrátit jednorázově do 16.01.2016, a to včetně poplatku 1.683,50 Kč. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnil. Pohledávka, jež je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena co do výše 1.683,13 Kč shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku. 12. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 13. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaná se tohoto ujednání nedovolává). 14. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o zápůjčce jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 15. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o zápůjčce vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností). RPSN dle smlouvy činí 921,25 %, účastníci ujednali v obchodních podmínkách pro případ prodlení se zaplacením dluhu smluvní pokutu a sankční poplatek, a ujednali též rozhodování sporů ze smlouvy rozhodcem (byť zjevně tuto možnost právní předchůdce žalobkyně, nebo žalobkyně nevyužili), přičemž jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku. 16. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povi