12 C 306/2021-15 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 30.289,80 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 22.08.2019 Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země]) poskytnul žalovanému revolvingový úvěr s limitem ve výši 80.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně úroku ve výši 10,40 % měsíčně. Žalovaný čerpal částku 37.289,80 Kč, kterou v rozporu se smlouvou nevrátil. Žalobkyně zkoumala úvěryschopnost tak, aby žalovanému zůstaly prostředky pro úhradu splátek (rezerva 10 % rozdílu mezi příjmy a výdaji, mimo splátku). Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, jež tvoří předmět tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.01.2020 na žalobkyni. Žalobkyně v žalobě požadovala úhradu jistiny pro případ, že by soud posoudil úvěrovou smlouvu jako neplatnou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně na výzvu soudu ze dne 21.10.2021, č. j. 12 C 306/2021-9, po poučení dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. nedoplnila tvrzení a neuvedla, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr, a v téže lhůtě neoznačila důkazy k prokázání takových tvrzení. Soud dále v citovaném usnesení vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakou částku a kdy žalovaný na základě smlouvy o revolvingovém úvěru čerpal a kdy a jakou částku žalovaný podle téže smlouvy zaplatil Žalobkyně přes poučení soudu netvrdila, jakým způsobem byla vypočtena požadovaná částka (byl předložen pouze poslední výpis z účtu revolvingového úvěru, ze kterého nevyplývalo ani čerpání úvěru; žalobkyně netvrdila ani to, jaké částky žalovaný čerpala (popř. jakou poslední částku žalovaný čerpal). 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 22.08.2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem do výše 80.000 Kč. Žalovaný měl podle smlouvy čerpanou částku vrátit ve formě měsíčních splátek po 11 % z nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru (10,40 % měsíčně, tj. 124,80 % p.a.). Účastníci ve smlouvě ujednali též náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s prodlením ve výši 250 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou je žalovaný v prodlení. Věřitel byl oprávněn prohlásit úvěr za splatný okamžitě ke dni doručení oznámení, pokud došlo k podstatnému zhoršení finanční nebo majetkové situace žalovaného (oproti stavu v době uzavření smlouvy) a pokud se žalovaný dostane do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší 2 měsíců nebo více než dvou splátek. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovanou před uzavřením smlouvy o podmínkách úvěru, včetně RPSN 227,8 %. 5. Z platebních informací právního předchůdce žalobkyně o předmětném úvěru soud zjistil, že evidován byl počáteční zůstatek po poslední platbě ve výši – 179,93 Kč k 03.12.2020, dále byly evidovány částky 250 Kč jako náhrada účelně vynaložených nákladů k 28.01.2021, 250 Kč jako náhrada účelně vynaložených nákladů k 28.02.2021, 250 Kč jako náhrada účelně vynaložených nákladů k 30.03.2021, 179,93 Kč jako výběr k 04.12.2020, 179,93 Kč jako výběr k 04.12.2020, 10.000 Kč jako výběr k 07.12.2020, 10.000 Kč jako výběr k 07.12.2020, 5.000 Kč jako výběr k 07.12.2020, 11.539,90 Kč jako úrok za období čerpání k 21.04.2021. Z uvedených informací (výpisu z úvěrového účtu) nebylo zřejmé, jakou částku žalovaný čerpal a kdy, tj. čemu konkrétně odpovídá počáteční částka – 179,93Kč k 03.12.2020. Z potvrzení o provedených platbách právním předchůdcem žalobkyně soud zjistil, že ten zaslal žalovanému na účet č. [bankovní účet] částku 5.000 Kč. Z uvedených informací však nevyplýval rozsah čerpání a způsob výpočtu požadované částky. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.01.2020 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni. 7. Předžalobní upomínkou ze dne 28.05.2021 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby. 8. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. 9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/20212 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 11. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 13. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 14. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země]) poskytnul žalovanému revolvingový úvěr do výše 80.000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet měsíčními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně obchodního úroku. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, a po posledním čerpání právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradil. Pohledávka, která jev předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni platně postoupena shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku. 15. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny, pokud však lze výši jistiny (skutečně poskytnuté a nevrácené částky) z tvrzení žalobkyně dovodit, popř. pokud tato tvrzení neodporují předloženým listinám; z předloženého výpisu je zřejmé, že požadovanou částku žalovaný nečerpal (představuje součet čerpané částky, úroků, poplatků atp.). Ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) Národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 16. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává). 17. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, k