12 C 337/2021-14 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 8.585 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 15.11.2016, [číslo] mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], že pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019. 2. Žalobkyně se dále podanou žalobou domáhala zaplacení částky 4.645 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 22.08.2016, [číslo] mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a žalovanou s tím, že pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Protože účastníci řízení neměli námitky proti projednání věci bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.), bylo rozhodnuto ve věci rozsudkem bez nařízení ústního jednání. 5. Vzhledem k pasivitě žalované soud při zjišťování skutkového stavu vyšel pouze z listin předložených žalobkyní, a to ze smluv o půjčce ze dne 15.11.2016 a ze dne 23.08.2016, včetně smluvních podmínek, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019, předžalobní výzvy ze dne 03.09.2020 a na základě těchto listin dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 6. Dne 15.11.2016 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou uzavřena smlouva o půjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 10.000 Kč a žalovaná se ho zavázala právnímu předchůdci žalobkyně splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7.400 Kč ve formě 58 týdenních splátek po 305 Kč. Žalovaná splátky řádně nehradila, právnímu předchůdci žalobkyně uhradila na splátkách celkem částku 1.415 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Dopisem ze dne 03.09.2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu ve lhůtě do 09.03.2021. 7. Dne 23.08.2016 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou uzavřena smlouva o půjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 10.000 Kč a žalovaná se ho zavázala právnímu předchůdci žalobkyně splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7.400 Kč ve formě 58 týdenních splátek po 305 Kč. Žalovaná splátky řádně nehradila, právnímu předchůdci žalobkyně uhradila na splátkách celkem částku 5.355 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Dopisem ze dne 03.09.2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu ve lhůtě do 09.03.2021. 8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 10. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 11. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 14. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě kterých právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 10.000 Kč, resp. 10.000 Kč, a žalovaná se zavázala tyto úvěry včetně souhrnných poplatků splácet týdenními splátkami stanovenými ve shora citovaných smlouvách. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smluv řádně neplnila, právnímu předchůdci žalobkyně za dobu trvání smluv uhradila na dluh částku 1.415 Kč, resp. 5.355 Kč. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na niž byly pohledávky za žalovanou v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupeny, nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu. 15. Žalobkyni nepochybně vzniklo právo na vrácení poskytnutých peněz - jistiny, nicméně smlouvu, na kterou dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku), soud podrobil zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu. 16. V této souvislosti je otázka, zda údaj uváděný žalobní ve smluvních podmínkách o výši RPSN odpovídá skutečnosti. Podle § 10 odst. 1, odst. 2 zákona č. 145/2010 Sb. mají být zohledněny všechny náklady na úvěr, s výjimkou nákladů v návaznosti na zřízení fakultativního (běžného či úvěrového) účtu. Poplatek za hotovostní inkaso měl být součástí výpočtu nákladů na úvěr, a proto RPSN ve skutečnosti činí 219,86 % (dle http://kalkulacky.idnes.cz/cr_spotrebitelsky-uver-rpsn.php). Tato skutečnost má totiž význam pro posouzení vyváženost smluvních práv a povinností a pro závěr o případné zjevné nespravedlnosti sjednaného závazku. 17. Ústavní soud (viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11) uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 18. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany s podmínkami posuzovaných úvěrů vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být násobně převyšující částku poskytnutou. Smlouvy jsou jako celek neplatné pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, účastníci sjednali (kromě dalšího) souhrnný poplatek u obou smluv ve výši 74 % jistiny dluhu,. Soud proto v daném případě dospěl k závěru, že obě smlouvy jsou jako celek neplatné dle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neboť jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku. Pro posouzení platnosti smluv již není podstatné, zda všechny nároky podle smluv žalobkyně také uplatňuje. 19. Smlouvy byly sice posouzeny jako neplatné, žalované se však dostalo plnění ve výši 10.000 Kč, resp. 10.000 Kč v souladu s neplatnými smlouvami, a proto je povinna poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle § 2993 věta první občanského zákoníku včetně úroku z prodlení požadovaného v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná uhradila žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatných smluv částku 1.415 Kč, resp. 5.355 Kč, soud přiznal žalobkyni pouze právo na vrácení zůstatku jistiny ve výši 8.585 Kč ze smlouvy o úvěru ze dne 15.11.2016, resp. ve výši 4.645 Kč ze smlouvy o úvěru ze dne 23.08.2016 se zákonným úrokem z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku od data 19.09.2020 odvislého od data splatnosti dne 18.09.2020 obsaženého k výzvě k plnění ze dne 03.09.2020. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiz