14 C 286/2021-14 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. 2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 9.880 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze Smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 19. 1. 2007 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným. 3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Dne 19. 1. 2007 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným uzavřena Smlouva o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 10.000 Kč a žalovaný se je zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s poplatkem ve výši 6.960 Kč ve formě 53 týdenních splátek po 320 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný celkem uhradil na předmětnou pohledávku částku 7.080 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně započetl zčásti na jistinu a zčásti na dlužný poplatek. K datu podání žaloby vyčíslila žalobkyně pohledávku za žalovaným částkou 9.880 Kč, z toho částkou 5.825,47 Kč na jistině a částkou [číslo] na dlužném poplatku. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům (podle § 3028 odst. 3 z.č. 89/2012 Sb. soud vycházel z hmotněprávní úpravy účinné do 31. 12. 2013): 6. Podle § 657 o. z. 1964 smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 7. Podle ustanovení § 517 odst. 2 o. z. 1964 jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění vlastního také úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 8. Podle § 55 odst. 2 o. z. 1964 ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. 9. Podle § 56 odst. 1 o. z. 1964 spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 10. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu ust. § 657 občanského zákoníku, na základě kterých žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto půjčky včetně poplatků a úroku splatit v týdenních splátkách. RPSN činila 206,8 %. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnil, splátky řádně nehradil, právnímu předchůdci žalobkyně uhradil celkem částku 17.080 Kč. 11. Soud podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 55 a § 56 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1.2 012 sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit jako neplatnou ve smyslu ust. § 3 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (poplatky dosahující 69,6 jistiny a RPSN více jak 206) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy. 12. Jelikož se však žalovanému dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, jedná se o bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu ust. § 451 občanského zákoníku a žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení dle ust. § 457 občanského zákoníku žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným řádně dle ust. § 524 občanského zákoníku postoupena, vrátit. Soud proto ve výroku I. tohoto rozsudku žalobkyni přiznal právo na zaplacení částky 2.920 Kč jakožto rozdílu mezi poskytnutým plněním a úhradami žalovaného ([číslo] – [číslo] = [číslo]) spolu s úrokem z prodlení dle ust. § 517 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 142/1991 Sb. od data následujícího po datu splatnosti dle předžalobní výzvy, tj. od 6. 8. 2021 (nebylo možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o půjčce, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná, a vzhledem k tomu, že předžalobní výzva odeslaná dne 30. 7. 2021 byla žalovanému doručena dle domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 4. 8. 2021, dne následujícího mohla žalovaný splnit a pokud tak neučinila, dostala se ode dne 6. 8. 2021 do prodlení). Všechna ostatní plnění požadovala žalobkyně dle neplatné smlouvy, a proto soud ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 6.960 Kč (žalobkyní požadovaná částka [číslo] – soudem přiznaná částka 2.920 Kč = [číslo]), úroku z prodlení z částky 6.960 Kč od 6. 8. 2008 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 2.920 Kč od 6. 8. 2008 do 5. 8. 2021 žalobu jako nedůvodnou ve výroku II. zamítl. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve sporu úspěšnější žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. 14. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 600 Kč vychází z ust. § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen navrhovatel (žalobkyně), přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.2. Sazebníku ve spojení s položkou [číslo]) Sazebníku částku 1.000 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 400 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč.