14 C 306/2021-14 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10.248 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze Smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 13. 6. 2006 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou a částku 3.494 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze Smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi týmiž účastníky dne 28. 1. 2006. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkaz smlouvami o půjčce, smluvními podmínkami, přehledem plateb, smlouvou o postoupení pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Dne 13. 6. 2006 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou uzavřena Smlouva o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 7.000 Kč a žalovaná se je zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s částkou 4.648 Kč ve formě 52 týdenních splátek po 224 Kč. Žalovaná splátky řádně nehradila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná celkem uhradila na předmětnou pohledávku částku 1.400 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně započetl zčásti na jistinu a zčásti na dlužný poplatek. K datu podání žaloby vyčíslila žalobkyně pohledávku za žalovanou částkou 10.248 Kč, z toho částkou 6.158,65 Kč na jistině a částkou [číslo] na dlužném poplatku. Dne 28. 1. 2006 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou uzavřena Smlouva o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 6.000 Kč a žalovaná se je zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s částkou 3.594 Kč ve formě 39 týdenních splátek po 246 Kč. Žalovaná splátky řádně nehradila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaná celkem uhradila na předmětnou pohledávku částku 6.100 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně započetl zčásti na jistinu a zčásti na dlužný poplatek. K datu podání žaloby vyčíslila žalobkyně pohledávku za žalovaným částkou 3.494 Kč, z toho částkou 2.185,12 Kč na jistině a částkou [číslo] na dlužném poplatku. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům (podle § 3028 odst. 3 z.č. 89/2012 Sb. soud vycházel z hmotněprávní úpravy účinné do 31. 12. 2013): 6. Podle § 657 o. z. 1964 smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 7. Podle ustanovení § 517 odst. 2 o. z. 1964 jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění vlastního také úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 8. Podle § 55 odst. 2 o. z. 1964 ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. 9. Podle § 56 odst. 1 o. z. 1964 spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 10. Mezi žalobkyní a žalovanou byly uzavřeny celkem dvě smlouvy o půjčce ve smyslu ust. § 657 občanského zákoníku, na základě kterých žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 7.000 Kč a 6.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto půjčky včetně poplatků a úroku splatit v týdenních splátkách. RPSN činila dle smlouvy ze dne 28. 1. 2006 199,4 % a dle smlouvy ze dne 13. 6. 2006 276,9 %. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smluv řádně nesplnila, splátky řádně nehradila, právnímu předchůdci žalobkyně uhradila na smlouvu ze dne 28. 1. 2006 celkem částku 1.400 Kč, na smlouvu ze dne 28. 1. 2006 celkem částku 6.100 Kč. 11. Soud podrobil smlouvy a jejich jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 55 a § 56 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1.2 012 sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvy je nutné posoudit jako neplatné ve smyslu ust. § 3 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (poplatky s úroky dosahující u smlouvy ze dne 13. 6. 2006 66,4 % jistiny a RPSN více jak 199 %, u smlouvy ze dne 28. 1. 2006 poplatky s úroky dosahující 59,9 % Kč jistiny, RPSN více jak 276 %) se jedná o smlouvy zjevně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. 12. Jelikož se však žalované dostalo plnění na základě neplatných smluv, jedná se o bezdůvodné obohacení žalované ve smyslu ust. § 451 občanského zákoníku a žalovaná je povinná bezdůvodné obohacení dle ust. § 457 občanského zákoníku žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou řádně dle ust. § 524 občanského zákoníku postoupena, vrátit. Soud proto ve výroku I. tohoto rozsudku žalobkyni přiznal právo ze smlouvy ze dne 13. 6. 2006 na zaplacení částky 5.600 Kč jakožto rozdílu mezi poskytnutým plněním a úhradami žalovaného ([číslo] – [číslo] = [číslo]) spolu s úrokem z prodlení dle ust. § 517 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 142/1991 Sb. od data následujícího po datu splatnosti dle předžalobní výzvy, tj. od 3. 7. 2021 (nebylo možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o půjčce, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná, a vzhledem k tomu, že předžalobní výzva odeslaná dne 30. 7. 2021 byla žalovanému doručena dle domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 2. 8. 2021, dne následujícího mohla žalovaný splnit a pokud tak neučinila, dostala se ode dne 4. 8. 2021 do prodlení). Všechna ostatní plnění požadovala žalobkyně dle neplatné smlouvy, a proto soud ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 4.648 Kč (žalobkyní požadovaná částka [číslo] – soudem přiznaná částka 5.600 Kč = [číslo]), úroku z prodlení z částky 4.648 Kč od 6. 9. 2006 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 5.600 Kč od 6. 9. 2006 do 3. 8. 2021 žalobu jako nedůvodnou ve výroku II. zamítl. 13. Ohledně smlouvy ze dne 28. 1. 2006 soud žalobu zcela zamítl, neboť žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně zaplatil částku 6.100 Kč přesahující poskytnutou jistinu zápůjčky. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve sporu úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly. 15. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 200 Kč vychází z ust. § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen navrhovatel (žalobkyně), přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.2. Sazebníku ve spojení s položkou [číslo]) Sazebníku částku 1.000 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 800 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč.