17 C 150/2021-13 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“). 2. Předmětem řízení byla povinnost zaplatit částku 1.480 Kč příslušenstvím jako bezdůvodné obohacení žalovaného ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 4. 1. 2017 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným. Žalovaný uhradil dle žalobkyně 8.520 Kč. 3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 4. Soud dospěl ke skutkovému závěru: Dne 4. 1. 2017 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným uzavřena Smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 10.000 Kč a žalovaný se je zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8.807 Kč ve formě 60 týdenních splátek po 314 Kč (poslední splátka ve výši 281 Kč); RPSN byla stanovena na 237,41 %. Účastníci sjednali poplatky za upomínky (minimálně 300 Kč) a vymáhání (1.000 Kč), dále zesplatnění pro případ prodlení žalovaného (s dodatečnou lhůtou k plnění 30 dnů), smluvní pokutu 0,1 % denně za každý den prodlení se zaplacením peněžitého dluhu. Úrok byl stanoven na 28 % p.a. Z poskytnuté částky byla částka 2.672 Kč použita na úhradu zůstatku dluhu ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] (poskytnuté dříve právním předchůdcem žalobkyně). Žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného (včetně předložení pracovní smlouvy a výplatních pásek za tři měsíce), žalovaný žil sám, neměl vyživovací povinnost, nebyl majitelem auta, jako druh bydlení byl uveden„ jiný“. Důvodem zápůjčky byly neočekávané výdaje. Žalovaný podle svého prohlášení měl pracovat v pracovním poměru s příjmem 15.348 Kč, další (nespecifikované a nedoložené) příjmy byly 5.000 Kč, výdaje byly 1.600 Kč splátky předchozího úvěru od žalobkyně a 13.000 Kč další (nespecifikované a nedoložené) výdaje. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně vyzývala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu před podáním žaloby. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 7. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 9. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 11. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 10.000 Kč a žalovaný se zavázala tuto zápůjčku včetně poplatku splatit v 60 týdenních splátkách. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnil. 12. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny ze smlouvy o zápůjčce v rozsahu jejího nevrácení. Další ujednání smlouvy o zápůjčkách musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Je sice pravda, že žalobkyně vychází z neplatnosti smlouvy o zápůjčce, současně však považuje za podstatnou splatnost dluhu podle smlouvy, a proto se nelze posouzení platnosti smlouvy vyhnout. Soud podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11). 13. Soud nejprve posoudil, zda právní předchůdce žalobkyně postupoval dle § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. Úvěruschopnost sice byla zkoumána a příjmy žalovaného byly částečně (podle zákaznické karty) dokládány, právní předchůdce žalobkyně se však nezabýval dalšími příjmy žalovaného, které vlastně činily předpoklad vrácení dluhu (s ohledem na výši mzdy) za pravděpodobný. Dále se právní předchůdkyně žalobkyně nezabývala výdajovou stránkou rozpočtu žalovaného. Není jasné, jak vlastně žalovaný uspokojuje svou bytovou potřebu a jaké jsou jeho další výdaje. Již z tohoto důvodu lze (obě) smlouvy považovat za neplatné dle § 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku. Přes formulaci § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. je třeba úvěrovou smlouvu považovat za neplatnou i bez námitky žalovaného (viz rozhodnutí Soudního dvora EU OPR Finance proti G. K. z 5. 3. 2020, zn. C [číslo]) 14. Dále soud dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku rovněž i z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (poplatky ve výši 8.807 Kč ve výši 88,07 % jistiny, RPSN více jak 200 %, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně, poplatek za upomínku a vymáhání minimálně 300 Kč, úprava zesplatnění). Jedná se o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy. 15. Jelikož se žalovanému dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen dle ust. § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným řádně dle ust § 1879 občanského zákoníku postoupena, vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě vyhověl (ohledně jistiny), protože žalovaná částka 1.480 Kč představuje rozdíl mezi poskytnutým plněním ve výši 10.000 Kč a úhradami zaplacenými žalovaným ve výši 8.520 Kč. Současně byl žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení dle ust. § 1970, § 1958 odst. 2 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. podle prokazatelného doručení výzvy k plnění (předžalobní výzvy). Ohledně úroku z prodlení před prodlením dle zmiňované výzvy soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.191,20 Kč, přičemž tato částka představuje 80 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 90 % a úspěchu žalované v rozsahu 10 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4.963 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.