17 C 160/2021 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 1.875 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení žalované ze smlouvy o půjčce ze dne 18. 2. 2016 [číslo] která byla uzavřena společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou, přičemž pohledávky za žalovanou byly na žalobkyni postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. 2. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. 3. Soud dospěl ke skutkovému závěru: A) Smlouvou o půjčce ze dne 18. 2. 2016 [číslo] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 6.000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit ve formě 58 týdenních splátek po 180 Kč včetně poplatku ve výši 4.440 Kč (1.200 Kč poplatek za administrativní činnost, 840 Kč úrok, 2.400 Kč poplatek za hotovostní inkaso splátek), RPSN byla vyjádřena 75,72 %. Žalovaná podpisem smlouvy potvrzovala převzetí částky 6.000 Kč na základě uvedené smlouvy. Podle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně částku 4.125 Kč. B) Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované, jak je zřejmé z karty zákazníka – hodnocení bonity / žádost o úvěr z 18. 2. 2016. Žalovaná žila v nájemním bytě, byla vdaná, žila s manželem od [číslo]. Byla na rodičovské dovolené, což bylo právním předchůdcem žalobkyně ověřováno. Žalovaná měla v době ověřování úvěry u Providentu v částce 5.000 Kč se splátkou 800 Kč měsíčně a u Jet Money ve výši 15.000 Kč se splátkou 2.000 Kč měsíčně. Příjmy žalované činily 9.000 Kč ze sociálních dávek, 1.000 Kč jako přídavky na děti a ostatní (ňespecifikované) příjmy 20.950 Kč, výdaje činily na nájem 4.500 Kč, výdaje domácnosti 13.700 Kč, spoření/pojištění 2.800 Kč a splátky úvěrů 3.000 Kč měsíčně, tedy použitelný příjem činil 6.950 Kč měsíčně. Žalovaná dokládala výplatní pásky, výpis z účtu, pracovní smlouvu, nájemní smlouvy a výměr podpory. Žalovaná pečovala o dvě nezaopatřené děti. C) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a oznámením o postoupení pohledávky z 6. 12. 2019 (odeslaným poštou 7. 1. 2020) má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni, oznámením o postoupení pohledávky, že právní předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávek žalované. D) Předžalobní upomínkou z 3. 9. 2020, odevzdanou k poštovní přepravě dne 4. 9. 2020, má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby a stanovila lhůtu k úhradě dluhu do 18. 9. 2020. 4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 6. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 7. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 10. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla 18. 2. 2016 uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na jejichž základě právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované finanční prostředky ve výši 6.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto úvěr splácet týdenními splátkami stanovenými smlouvami, a to včetně smluvního úroku a poplatků. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smluv řádně nesplnila a uhradila pouze 4.125 Kč. Pohledávky, jež jsou předmětem tohoto řízení, byly na žalobkyni platně postoupeny shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku. 11. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o smluvním úroku a poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Je pravda, že žalobkyně požaduje pouze úhradu bezdůvodného obohacení (tedy vychází z neplatnosti smlouvy), požadavek na úhradu úroku z prodlení však odpovídá platnosti smlouvy (vychází z konečné splatnosti úvěru podle smlouvy). Soud tedy musel vyřešit otázku platnosti smlouvy jako předpokladu pro posouzení požadavku žalobkyně. 12. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 13. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované dle § 9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb. Protože si vyžádal podklady pro ověření poměrů žalované a protože vyhodnocení poměrů žalované (pravděpodobnosti splácení) nebylo zjevně nepřiměřené, lze zkoumání úvěruschopnosti považovat za dostatečné. 14. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady [číslo] ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady [číslo] s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaná se tohoto ujednání nedovolává). 15. Nejprve soud zvažoval, zda smlouvy o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na [webová adresa]). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 16. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaných smluv o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému