18 C 281/2021-16 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 25 624 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že podle smlouvy o půjčce [číslo] Smlouva byla uzavřena právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [obec a číslo]) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem dne 28.3.2006. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku 16.000 Kč. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci vrátit částku 26 624 Kč (včetně poplatku 10 624 Kč) ve formě měsíčních splátek ve výši 512 Kč (52 týdenních splátek; poslední splátka měla být zaplacena 27.3.2007). Žalovaný uhradil částku 1 000 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně započetl na jistinu a na poplatek. 2.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř.“). 4.Ze Smlouvy o půjčce soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku v částce 16.000 Kč a žalovaný se ji zavázal vrátit ve formě 52 týdenních splátek po 512 Kč, včetně poplatku za půjčku 10 624 Kč (ve skladbě uvedené v žalobě). Smlouva odkazovala na smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Ze smluvních podmínek k uvedené smlouvě soud zjistil, že úvěrující seznámil úvěrovaného s výší sazby RPSN 199,4 % (při 52 splátkách), žalovaný uhradil celkem částku 1 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně pohledávku postoupil na žalobkyni. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovaného o dobrovolné splnění dluhu. 5.Soud za svůj skutkový závěr ve věci převzal výše uvedená skutková zjištění. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy pro nevyváženost smluvních podmínek se soud pro nadbytečnost nezabýval zkoumáním úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobkyně. 6.Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7.Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 8.Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 9.Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 10.Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 11.Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) poskytnul žalovanému zápůjčku ve výši 16.000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto půjčku splácet týdenními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně poplatků. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil. Pohledávka, jež je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni platně postoupena shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku. 12.Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny ze smlouvy o půjčce v rozsahu jejího nevrácení. Další ujednání smlouvy o půjčce musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) Národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 13.Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaná se tohoto ujednání nedovolává). 14.Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 15.Srovnání podmínek zápůjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaných smluv o zápůjčce vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka (včetně případných sankcí za porušení smlouvy) může být nepřiměřená částce poskytnuté (např. RPSN činí 96,51 %). Žalobkyně si vymínila přísné podmínky zesplatnění půjčky (včetně sjednaných poplatků), hrazení smluvních pokut a poplatků, které převyšují potencionálně částky splátek, RPSN převyšuje s ohledem na výši poplatků několikanásobně její obvyklou hodnotu. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností). Jednotlivá smluvní ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy; to vede ke konečnému závěru o její nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku. Významné je též porovnání obvyklých úrokových sazeb a porovnání celkové výše nákladů na splacení poskytnutých zápůjček (viz např. databáze [příjmení]). 16.Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku. Protože žalovaný uhradil částku 1 000 Kč, ale bylo mu poskytnuto 16.000 Kč, musel soud vypořádat účastníky poskytnutá plnění podle neplatné smlouvy, tj.