18 C 9/2017-340 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podaným návrhem vůči žalované domáhala zaplacení náhrady škody vzniklé žalobkyni v souvislosti s jejím podnikáním a činností žalované jako její účetní. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela v r. 2008 se žalovanou dohodu o provedení práce, kdy obsahem práce mělo být provedení účetnictví pro žalobkyni. Dohodnutá odměna měla činit 3.000 Kč měsíčně. Žalovaná odváděla svoji práci prvé roky řádně a včas a uzavřená dohoda o provedení práce byla obnovena jednou, následně byla na dobu neurčitou. 25.2.2012 byla se žalobkyní zahájena daňová kontrola daně z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. až 4. čtvrtletí 2010. Na základě této kontroly byla zjištěna pochybení ve vedení účetnictví a byly vydány dodatečně platební výměry, konkrétně se jednalo o dodatečný platební výměr za daň z přidané hodnoty, vydaný FÚ [anonymizována dvě slova] [datum] ve výši 92.855 Kč za 4. čtvrtletí 2010, dodatečný platební výměr za daň z přidané hodnoty ve výši 73.769 Kč, vystavený Finančním úřadem [obec] 16.5.2013 za 3. čtvrtletí 2010, dodatečný platební výměr za daň z přidané hodnoty ve výši 86.432 Kč, vystavený Finančním úřadem [obec] 16.5.2013 za 2. čtvrtletí r. 2010, dodatečný platební výměr za daň z přidané hodnoty, vystavený Finančním [anonymizováno] [obec] 16.5.2013 ve výši 73.436 Kč za 1. čtvrtletí r. 2010. Žalobkyně uváděla, že dodatečné výměry byly vystaveny na základě skutečnosti, že žalovaná nesprávně vedla účetnictví a nezaúčtovala všechny faktury na vstupu, které by snižovaly základ daně z přidané hodnoty. Výše uvedenou škodu však žalobkyně nepožadovala s tím, že již je promlčena. 2. Na základě daňové kontroly byly vydány dodatečné platební výměry i za r. 2011, a to 16.1.2014 vystavil Finanční úřad [obec] dodatečný platební výměr za daň z přidané hodnoty ve výši 548.878 Kč za 4. čtvrtletí 2011, 16.1.2014 vystavil Finanční úřad [obec] dodatečný platový výměr za daň z přidané hodnoty ve výši 662 Kč za 3. čtvrtletí 2011, 16.1.2014 vystavil Finanční úřad [obec] dodatečný platební výměr za daň z přidané hodnoty ve výši 870 Kč za 2. čtvrtletí r. 2011, 16.1.2014 vystavil Finanční úřad [obec] dodatečný platební výměr za daň z přidané hodnoty ve výši 21.934 Kč za 1. čtvrtletí uvedeného roku. Tedy v celkové výši 572.344 Kč, tuto částku žalobkyně považuje za škodu, kterou jí žalovaná způsobila. [anonymizována dvě slova] [obec] dále stanovil žalobkyni zaplatit penále z částky ve výši 20 %, tedy částku 150.468 Kč. 3. Žalobkyně dále k okolnostem věci uváděla, že dne 19.7.2016 podala na žalovanou trestní oznámení, v němž tvrdila, že žalovaná nejen, že nesprávně vedla agendu účetnictví, ale též za žalobkyni podala daňová přiznání, a to opakovaně, kde se podepsala jako žalobkyně, a to bez plné moci či jiného oprávnění. Žalovaná se dostavila dne 5.10.2016 na Obvodní oddělení Policie ČR, kde potvrdila, že pro žalobkyni vykonávala práce co do vedení účetnictví, ale odmítla, že by bylo její chybou, pokud Finanční úřad v [obec] vyměřil žalobkyni dodatečný platební výměr, když tvrdila, že žalobkyně nedodávala řádně a včas podklady pro vedení účetnictví. K podepisování se na daňová přiznání jménem žalobkyně, žalovaná přiznala, když tvrdila, že měla od žalobkyně plnou moc, kterou však již nemá. S tím žalobkyně nesouhlasí, uvádí, že dodala žalované veškeré podklady, které obdržela od jiných subjektů a žalovaná úmyslně poté, kdy se rozešla s bratrem žalobkyně, začala nesprávně vést účetnictví, aby žalobkyni způsobila škodu. Jako nelogické se jeví i tvrzení žalované, že měla od žalobkyně plnou moc, kterou již nemá. Pokud by ji měla, pak by se nepodepisovala jménem žalobkyně, ale svým a v zastoupení žalobkyně. 4. Žalobkyně dále uvedla, že v mezidobí nechala rekonstruovat účetnictví, a to za cenu 20.000 Kč, tuto částku rovněž uplatňuje proti žalované jako náhradu škody, když žalované za služby platila, ale žalovaná je neodvedla řádně a včas. 5. Dne 2.1.2017 doporučeným dopisem žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě žalované částky, kterou však žalovaná ke dni podání žaloby neuhradila ani nesepsala uznání dluhu a splátkový kalendář, jak žalobkyně požadovala. K výše uvedeným částkám požadovala žalobkyně úrok z prodlení v souladu s daňovým řádem – z. č. 280/2009 Sb. a nadto zákonný úrok z prodlení ve smyslu občanského soudního řádu z. č. 99/1963 Sb. 6. Celkem tedy podanou žalobou požadovala žalobkyně na žalované zaplacení částky 677.812 Kč a smluvní úrok z prodlení z této částky ve výši 22 % ročně od 17.5.2013 do zaplacení. 7. V průběhu řízení žalobkyně upřesnila, že částka ve výši 677.812 Kč, které se žalobkyně vůči žalované domáhá, se sestává z několika dílčích nároků, jednak se jedná o částku 20.000 Kč za rekonstrukci účetnictví, dále částku 572.344 Kč, představující souhrn dodatečných platebních výměrů za daň z přidané hodnoty, vystavené Finančním úřadem [obec] dne 16.1.2014 v dílčích částkách 548.878 Kč, 662 Kč, 870 Kč a 21.934 Kč, dále z částky 85.468 Kč, představující poměrnou část z penále, vyměřené žalobkyni [příjmení] úřadem v [obec] ve výši 20 %, tedy celkem z částky 572.344 Kč, tedy částky 150.468 Kč. Tuto částku však žalobkyně nepožaduje v plné výši, tedy plných 150.468 Kč, ale toliko poměrnou část 85.468 Kč, když se jedná o osobní rozhodnutí žalobkyně. [příjmení] částky na žalované nenárokovat. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaná byla u ní zaměstnána na dohodu o provedení práce, kdy předmětem této činnosti bylo vedení účetnictví, a to v rozsahu zpracovávání účetních dokladů, jak nákladových, tak příjmových, zpracovávání dokladů v souvislosti se zaměstnanci, komunikace s orgány sociální správy, zdravotními pojišťovnami a orgány finanční správy, tedy včetně zpracovávání daňových přiznání a kontrolních hlášení daně z přidané hodnoty. V rámci pracovní činnosti byly žalované předávány účetní doklady, které měla zpracovat, zanést do účetnictví, vyhotovit na jejich základě příslušná hlášení, daňová přiznání atd. Žalobkyně následně v rámci kontrol finančního úřadu v r. 2013 zjistila nedostatky ve vedení účetnictví spočívající v tom, že některé nákladové účetní doklady, nebyly do účetnictví zaneseny, daňová přiznání finančnímu úřadu, tak byla ze strany žalované vyhotovena neúplně, nesprávně. Bylo zjištěno, že žalovaná tato daňová přiznání rovněž za žalobkyni podepisovala a v rámci kontroly byla žalobkyni doměřena daňová povinnost, a to ve výši specifikované v dodatečných platebních výměrech. Žalobkyně má zato, že žalovaná škodu způsobila úmyslně, tuto skutečnost dovozuje z toho, že na úvodu spolupráce deklarovala svoji schopnost a odbornost k tomuto sjednanému druhu práce, vedení účetnictví. Současně uvedla, že má s vedením účetnictví několikaleté zkušenosti a žalobkyně tvrdila, že žalované byly veškeré potřebné podklady pro správné vedení účetnictví a správné vyhotovení daňových přiznání poskytnuty. Žalovaná měla možnost a tak se i v minulosti dělo, pokud jí nějaký daňový doklad chyběl, o něj požádat, což v době předchozí spolupráce několikrát učinila a z těchto důvodů se žalobkyně domnívá, že žalovaná škodu způsobila úmyslně. Konkrétní porušení povinností žalované vyplývají z kontrolní správy finančního úřadu z r. 2013. 8. V průběhu řízení žalobkyně upravila svůj požadavek tak, že požadovala vůči žalované zaplacení částky ve výši 677.812 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 17.5.2013 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku a rovněž tak se domáhala vůči žalované úhrady nákladů řízení, tak jak budou specifikovány v jeho průběhu v téže lhůtě. Změna žalobního petitu v souladu s učiněným návrhem byla soudem připuštěna. 9. Žalovaná vznesený nárok žalobkyně neuznala ani co do důvodu, ani co do výše, ani z části. Uvedla, že uvádění určitých údajů o rodinných vztazích v žalobě, které snad měly odůvodnit určité jednání žalované vůči žalobkyni, považuje za nevhodné. Žalovaná k tomu uvedla, že k jejímu údajně závadnému jednání mělo dojít v r. 2010, ovšem její bratr se se žalobkyní rozešel později. Pokud jde o žalovanou částku, poukazovala žalovaná na rozpor v jednotlivých tvrzeních a žalobním návrhem s tím, že součet jednotlivých požadavků neodpovídá žalované částce 677.812 Kč. Také uváděla, že daňový řád ani občanský soudní řád neodůvodňují požadavek žalobkyně na zvýšení úroku z prodlení. Pokud jde o částku 150.468 Kč, žalovaná uvedla, že k této nebyl navržen žádný doklad, má proto pochybnosti o tomto žalobním tvrzení, stejně tak odmítá tvrzení o nákladu na rekonstrukci účetnictví ve výši 20.000 Kč, když taktéž nebyl doložen žádný doklad o úhradě. Pro případ, že by se úvaha o nárocích žalobkyně, popsaných v žalobě, ukázala přece jen jako relevantní (což žalovaná odmítá a nepředpokládá), tak by bylo nutné zvážit vzhledem k charakteru spolupráce účastnic omezení odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli podle ustanovení § 257 zákoníku práce. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a přiznání jí vzniklých nákladů řízení. 10. Žalovaná dále uváděla, že období, kdy měla pro žalobkyni poskytovat služby, resp. být