14 C 140/2022-29 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 22.805,78 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze Smlouvy [číslo] uzavřené dne 22. 8. 2018 mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou s tím, že pohledávka byla na žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud provedl důkaz Smlouvou ze dne 22. 8. 2018, kartami plateb, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022, výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 a předžalobní výzva ze dne 21. 3. 2022 včetně podacího lístku a na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 4. Dne 22. 8. 2018 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou uzavřena Smlouva [číslo] s produktovým názvem [příjmení] [příjmení] půjčka v hotovosti týdenní [číslo], na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 12.000 Kč a žalovaná se zavázala finanční prostředky vrátit ve formě 60 týdenních splátek po 342 Kč včetně poplatku ve výši 8.513 Kč (kapitalizované úroky ve výši 2.146 Kč při úrokové sazbě 29 % ročně, poplatek za administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4.916 Kč, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1.451 Kč), RPSN byla vyjádřena částkou 174,48 %. Žalovaná poskytnuté finanční prostředky řádně nesplácela, právnímu předchůdci žalobkyně uhradila celkem částku 7.158 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně započetl v částce 3.732,85 Kč na jistinu a v částce 3.425,15 Kč na poplatky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. K datu podání žaloby vyčíslila žalobkyně dluh žalované částkou 22.805,78 Kč, z toho částkou 8.267,15 Kč na jistině a částkou 5.087,85 Kč na poplatcích za poskytnutí a správu úvěru, částkou 6.450,78 Kč na kapitalizovaných smluvních pokutách a částkou 3.000 Kč na sankčních poplatcích. Předžalobní upomínkou z 21. 3. 2022, odevzdanou k poštovní přepravě dne 23. 3. 2022, vyzvala žalobkyně žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 7. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 8. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 11. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované finanční prostředky ve výši 12.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky splácet týdenními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně smluvního úroku a poplatků. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smluv řádně neplnila a uhradila právnímu předchůdci žalobkyně celkem částku 7.158 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni platně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku. 12. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o smluvním úroku a poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele v e smyslu ust. § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává). 13. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o zápůjčce jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 14. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaných smlouvy o zápůjčce vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může výrazně převyšovat částku poskytnutou. Za situace, kdy RPSN činí více než 174 %, celkové náklady zápůjčky 70,94 % poskytnuté jistiny zápůjčky při cca roční splatnosti, je sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení ve výši 0,1 % denně, poplatky za upomínky ve výši 300 Kč a poplatky za vymáhání ve výši 1.000 Kč a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku, je třeba smlouvu vyhodnotit jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku. 15. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni vrátit si vzájemně poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2993 občanského zákoníku. Žalované se dostalo plnění ve výši 12.000 Kč v souladu s neplatnou smlouvou, na kterou dosud zaplatila částku 7.158 Kč, a je proto povinna žalobkyni, na kterou byla pohledávka platně postoupena, vrátit rozdíl mezi těmito částkami ve výši 4.842 Kč s odkazem na shora citované ust. § 2993 věta první občanského zákoníku včetně úroku z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků. Pokud však jde o počátek prodlení žalované s úhradou dluhu, pak se soud domnívá, že dluh žalované se stal splatným na základě předžalobní výzvy, neboť není možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o zápůjčce, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná. Předžalobní výzva byla žalované doručena dle domněnky doby dojití podle § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání (odeslána 23. 3. 2022), tedy byla doručena dne 28. 3. 2022, dne následujícího mohla žalovaná splnit (viz § 1958 odst. 2 občanského zákoníku) a pokud tak neučinila, dostala se ode dne 30. 3. 2022 do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 4.842 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % od 30. 3. 2022 do zaplacení, ve zbytku (částka 17.963,98 Kč, úrok z pro