14 C 260/2022-41 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 16.385 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 26. 2. 2017 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným a částky 10.052 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 12. 12. 2016 mezi týmiž účastníky s tím, že pohledávky za žalovaným byly na žalobkyni postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] ze dne 29. 11. 2019. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení ústního jednání. 4. Soud provedl důkaz Smlouvami o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 26. 2. 2017, [číslo] ze dne 12. 12. 2016, kartou zákazníka, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, seznamem postoupených pohledávek, oznámeními o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 5. Dne 26. 2. 2017 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč a žalovaný se je zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s úrokem 23,72 % ročně – 1.400 Kč, poplatkem za administrativní činnost 2.000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 4.000 Kč ve formě 58 týdenních splátek po 290 Kč do 8. 4. 2018 RPSN byla ve smlouvě uvedena částkou 206 %. Žalovaný splátky řádně nehradil (poslední splátku uhradil 15. 4. 2017), právnímu předchůdci žalobkyně uhradil na splátkách celkem částku 1.305 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně započetl zčásti na jistinu a zčásti na úroky a dlužné poplatky. K datu podání žaloby vyčíslila žalobkyně dluh žalovaného částkou 10.000 Kč na jistině, částkou 6.385 Kč na poplatcích a pojištění. Dne 12. 12. 2016 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč a žalovaný se ji zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s úrokem 23,72 % ročně – 1.120 Kč, poplatkem za administrativní činnost 1.600 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 3.200 Kč ve formě 58 týdenních splátek po 244 Kč do 22. 1. 2018 RPSN byla ve smlouvě uvedena částkou 206 %. Žalovaný splátky řádně nehradil, právnímu předchůdci žalobkyně uhradil na splátkách celkem částku 4.100 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně započetl zčásti na jistinu a zčásti na úroky a dlužný poplatek. K datu podání žaloby vyčíslila žalobkyně dluh žalovaného částkou 7.614,25 Kč na jistině a částkou 2.437,75Kč na poplatku a pojištění. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Dopisem ze dne 30. 4. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu (podán na poštu 1. 5. 2020) do 7. 5. 2020. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 9. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 12. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny celkem dvě smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na jejichž základě právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované finanční prostředky ve výši 10.000 Kč a 8.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky splácet týdenními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně smluvního úroku a poplatků. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smluv řádně neplnil a uhradil právnímu předchůdci žalobkyně na smlouvu o úvěru ze dne 26. 2. 2017 celkem částku 1.305 Kč a na smlouvu o úvěru ze dne 12. 12. 2016 částku 4.100 Kč. Pohledávky, které jsou předmětem tohoto řízení, byly na žalobkyni platně postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku. 13. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o smluvním úroku a poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele v e smyslu ust. § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává). 14. Nejprve soud zvažoval, zda smlouvy o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 15. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaných smluv o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může výrazně převyšovat částku poskytnutou. Za situace, kdy RPSN přesahuje v obou případech 200 %, celkové náklady úvěrů 74 % z poskytnuté jistiny úvěru při cca roční splatnosti a jednotlivá ujednání posuzovaných smluv nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku, je třeba smlouvy vyhodnotit jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku. 16. Podle neplatných smluv jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2993 občanského zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný uhradil žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy ze dne 26. 2. 2017 celkem částku 1.305 Kč, soud přiznal žalobkyni ve výroku I. pouze právo na vrácení zůstatku jistiny ve výši 8.695 Kč ([číslo] – [číslo] = [číslo]) se zákonným úrokem ve výši dle požadavku žal