14 C 378/2021-16 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se původně podanou žalobou domáhala zaplacení částky 13.650 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 7.500 Kč z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 29. 3. 2018 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným s tím, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně vzala žalobu co do částky 11.450 Kč s úrokem z prodlení od 20. 7. 2021 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 250 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 7.500 Kč zpět, soud řízení dle ust. § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. ve výroku I. rozsudku zastavil. Předmětem řízení zůstala částka 3.550 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. 4. Protože účastníci řízení neměli námitky proti projednání věci bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.), bylo rozhodnuto ve věci rozsudkem bez nařízení ústního jednání. 5. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru ze dne 29. 3. 2018, žádostí o úvěr, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, oznámením o postoupení pohledávky, upomínkami, návrhem mimosoudního řešení ze dne 17. 8. 2021 a předžalobní upomínkou ze dne 18. 10. 2021 a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaný uzavřeli dne 29. 3. 2018 Smlouvu o úvěru [číslo], na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 15.000 Kč a žalovaný se jej zavázal splatit ve 13 splátkách po 1.950 Kč měsíčně včetně nákladů na spotřebitelský úvěr ve výši 10.950 Kč (poplatek za uzavření smlouvy 600 Kč, poplatek za správu úvěru 3.300 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 3.850 Kč), RPSN činila 189,38 %. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou závazku bylo sjednáno právo právního předchůdce žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý započatý den prodlení. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně zaplatil celkem částku 11.450 Kč (5 splátek), kterou právní předchůdce žalobkyně započetl v částce 1.350 Kč na jistinu a v částce 10.100 Kč na sjednané příslušenství. Smlouvou postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. K datu podání žaloby vyčíslila žalobkyně pohledávku za žalovaným částku 13.650 Kč na jistině, částkou 85 Kč na poplatku za správu úvěru, částkou 165 Kč na poplatku za hotovostní výběr splátek, částkou 39 Kč na nákladech mimosoudního vymáhání (1 x výzva písemná 39 Kč) a částkou 7.500 Kč na smluvní pokutě. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 9. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 10. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 13. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému úvěr ve výši 15.000 a žalovaný se jej zavázal splatit ve 13 měsíčních splátkách včetně poplatku za uzavření smlouvy 600 Kč, poplatku za správu úvěru 3.300 Kč a poplatku za inkaso plateb v hotovosti 3.850 Kč. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnil, právnímu předchůdci uhradil pouze pět splátek ve výši 11.450 Kč, které právní předchůdce žalobkyně zčásti započetl na jistinu úvěru a zčásti na náklady spotřebitelského úvěru. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, nepochybně právo na vrácení jistiny (popř. její nevrácené části), nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu. 14. Ze smlouvy bylo zjištěno, že náklady spotřebitelského úvěru (poplatky) činily částku 10.950 Kč, tedy 73 % jistiny úvěru. Pokud soud uváží, že RPSN činila více jak 189 %, a tedy mnohonásobně převyšovala obvyklé RPSN ze spotřebitelských úvěrů, že byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dluhu za každý den prodlení, náklady za zaslání upomínek a osobní návštěvu, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou, a proto ji nelze považovat jako celek za souladnou s dobrými mravy (jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku). Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, která se zabývala zjevnou nespravedlností ujednání smluv o zápůjčce a úvěru: nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). 15. Vzhledem ke skutečnosti, že soud posoudil uzavřenou smlouvu o úvěru pro rozpor s dobrými mravy jako neplatnou dle ust. § 580 občanského zákoníku, vzniklo žalobkyni dle ust. § 2993 občanského zákoníku právo pouze na vrácení plnění poskytnutého žalovanému na základě neplatné smlouvy (bezdůvodné obohacení), a to částky 3.550 Kč se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 1. 11. 2021 do zaplacení, přičemž splatnost byla stanovena dle lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě k plnění z 18. 10. 2021. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3.550 Kč od 20. 7. 2021 do 31. 10. 2021 a úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 3.550 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení (soud přiznal úrok z prodlení ve výši 8,25 %) a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč (žalobkyně požadovanou výši nákladů nikterak nedoložila, nebyla ani součástí smluvních ujednání účastníků), soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve sporu úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. 17. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 212 Kč vychází z ust. § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen navrhovatel (žalobkyně), přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.2. Sazebníku ve spojení s položkou 1. 1. b) Sazebníku částku 1.058 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 846 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 212 Kč.