14 C 384/2021-15 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se původně podanou žalobou domáhala zaplacení částky 18.748,38 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 3.019,87 Kč z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 30. 9. 2019 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou s tím, že pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně vzala žalobu co do částky 17.216,39 Kč (kapitalizovaný úrok ve výši 14.196,52 Kč a pokuta ve výši 3.019,87 Kč) zpět, soud řízení dle ust. § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. ve výroku I. rozsudku zastavil. Předmětem řízení zůstala částka 15.728,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. 4. Protože účastníci řízení neměli námitky proti projednání věci bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.), bylo rozhodnuto ve věci rozsudkem bez nařízení ústního jednání. 5. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru ze dne 30. 9. 2019, žádostí o úvěr, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, oznámením o postoupení pohledávky, upomínkami, návrhem mimosoudního řešení ze dne 17. 8. 2021 a předžalobní upomínkou ze dne 18. 10. 2021 a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: [právnická osoba] [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaná uzavřeli dne 30. 9. 2019 Smlouvu o úvěru [číslo], na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 20.000 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit ve 14 splátkách po 2.656 Kč měsíčně včetně nákladů na spotřebitelský úvěr ve výši 17.184 Kč (kapitalizovaný smluvní úrok 1.925 Kč – 15 % ročně, poplatek za poskytnutí úvěru 9.800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1.859 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti 3.600 Kč), RPSN činila 272,44 %. Pro případ prodlení žalované s úhradou závazku bylo sjednáno právo právního předchůdce žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý započatý den prodlení. Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně zaplatila celkem částku 8.500,01 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně započetl v částce 4.271,49 Kč na jistinu a v částce 4.228,52 Kč na sjednané příslušenství. Smlouvou postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. K datu podání žaloby vyčíslila žalobkyně pohledávku za žalovanou částku 15.728,51 Kč na jistině, částkou 1.184,92 Kč na kapitalizovaném smluvním úroku, částkou 7.559,78 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru, částkou 1.433,71 Kč na nákladech na vyhodnocení úvěru, částku 2.777,07 Kč na inkasním poplatku, částkou 473 Kč na nákladech mimosoudního vymáhání (1 x výzva písemná 39 Kč, 2 x osobní návštěva po 217 Kč) a částkou 3.019,87 Kč na smluvní pokutě. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 9. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 10. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 13. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované úvěr ve výši 20.000 a žalovaná se jej zavázala splatit ve 14 měsíčních splátkách včetně úroku ve výši ve výši 1.925 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 9.800 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 1.859 Kč a poplatku za inkaso plateb v hotovosti 3.600 Kč Kč (. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnila, právnímu předchůdci uhradila pouze částku 8.500,01 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně zčásti započetl na jistinu úvěru a zčásti na náklady spotřebitelského úvěru. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovanou v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, nepochybně právo na vrácení jistiny (popř. její nevrácené části), nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu. 14. Ze smlouvy bylo zjištěno, že náklady spotřebitelského úvěru (úrok a poplatky) činily částku 17.184 Kč, tedy téměř 86 % jistiny úvěru, přičemž samotný smluvní úrok činí 15 % ročně. Pokud soud uváží, že sjednané poplatky dosahují 76 % jistiny úvěru, RPSN činila více jak 272 %, a tedy mnohonásobně převyšovala obvyklé RPSN ze spotřebitelských úvěrů, že byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dluhu za každý den prodlení, náklady za zaslání upomínek a osobní návštěvu, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou, a proto ji nelze považovat jako celek za souladnou s dobrými mravy (jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku). Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, která se zabývala zjevnou nespravedlností ujednání smluv o zápůjčce a úvěru: nález Ústavního soudu z 11.12.2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26.1.2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). 15. Vzhledem ke skutečnosti, že soud posoudil uzavřenou smlouvu o úvěru pro rozpor s dobrými mravy jako neplatnou dle ust. § 580 občanského zákoníku, vzniklo žalobkyni dle ust. § 2993 občanského zákoníku právo pouze na vrácení plnění poskytnutého žalované na základě neplatné smlouvy (bezdůvodné obohacení), a to částky 11.499,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 3. 8. 2021 do zaplacení, přičemž splatnost byla stanovena dle lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě k plnění z 8. 10. 2021, tj od 1. 11. 2021. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do úroku z prodlení z částky 11.499,99 Kč výši 8,25 % ročně od 1. 12. 2020 do 31. 10. 2021 (žalobkyně požadovala úrok z prodlení od splatnosti poslední splátky úvěru – 1. 12. 2020, soud jej přiznal od 1. 11. 2021) a co do částky 4.228,52 Kč (rozdíl mezi žalovanou částkou 15.728,51 Kč a částkou přiznanou – 11.499,99 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.228,52 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč (žalobkyně požadovanou výši nákladů nikterak nedoložila, nebyla ani součástí smluvních ujednání účastníků), soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 556 Kč, přičemž tato částka představuje 22,68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,34 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38,66 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18.748,38 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč. 17. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 200 Kč vychází z ust. § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen navrhovatel (žalobkyně), přičemž v