14 C 388/2021-16 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se původně podanou žalobou domáhala zaplacení částky 7.255,08 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 3.221,26 Kč z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 23. 1. 2019 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným s tím, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně vzala žalobu co do částky 9.677,98 Kč (kapitalizovaný úrok ve výši 6.456,72 Kč a pokuta ve výši 3.221,26 Kč) zpět, soud řízení dle ust. § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. ve výroku I. rozsudku zastavil. Předmětem řízení zůstala částka 7.255,08 Kč se zákonným úrokem z prodlení. 4. Protože účastníci řízení neměli námitky proti projednání věci bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.), bylo rozhodnuto ve věci rozsudkem bez nařízení ústního jednání. 5. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru ze dne 23. 1. 2019, žádostí o úvěr, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní upomínkou ze dne 18. 10. 2021 a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: [právnická osoba] [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaný uzavřeli dne 23. 1. 2019 Smlouvu o úvěru [číslo], na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 15.000 Kč a žalovaný se jej zavázal splatit ve 14 splátkách po 1.992 Kč měsíčně včetně nákladů na spotřebitelský úvěr ve výši 12.888 Kč (kapitalizovaný smluvní úrok 1.444 Kč – 15 % ročně, poplatek za poskytnutí úvěru 7.350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1.394 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti 2.700 Kč), RPSN činila 272,44 %. Pro případ prodlení žalované s úhradou závazku bylo sjednáno právo právního předchůdce žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý započatý den prodlení. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně zaplatil celkem částku 15.000 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně započetl v částce 7.744,92 Kč na jistinu a v částce 7.255,08 Kč na sjednané příslušenství. Smlouvou postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. K datu podání žaloby vyčíslila žalobkyně pohledávku za žalovaným částku 7.255,08 Kč na jistině, částkou 344,29 Kč na kapitalizovaném smluvním úroku, částkou 3.396,68 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru, částkou 644,18 Kč na nákladech na vyhodnocení úvěru, částku 1.247,77 Kč na inkasním poplatku a částkou 3.221,26 Kč na smluvní pokutě. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 9. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 10. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 13. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému úvěr ve výši 15.000 a žalovaný se jej zavázal splatit ve 14 měsíčních splátkách včetně úroku ve výši ve výši 1.992 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 7.350 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 1.390Kč a poplatku za inkaso plateb v hotovosti 2.700 Kč Kč. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnil, právnímu předchůdci uhradil pouze 7 splátek v celkové výši 15.000 Kč, které právní předchůdce žalobkyně zčásti započetl na jistinu úvěru a zčásti na náklady spotřebitelského úvěru. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, nepochybně právo na vrácení jistiny (popř. její nevrácené části), nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu. 14. Ze smlouvy bylo zjištěno, že náklady spotřebitelského úvěru (úrok a poplatky) činily částku 12.888 Kč, tedy téměř 86 % jistiny úvěru, přičemž samotný smluvní úrok činí 15 % ročně. Pokud soud uváží, že sjednané poplatky dosahují 76 % jistiny úvěru, RPSN činila více jak 272 %, a tedy mnohonásobně převyšovala obvyklé RPSN ze spotřebitelských úvěrů, že byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dluhu za každý den prodlení, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou, a proto ji nelze považovat jako celek za souladnou s dobrými mravy (jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku). Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, která se zabývala zjevnou nespravedlností ujednání smluv o zápůjčce a úvěru: nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). 15. Vzhledem ke skutečnosti, že soud posoudil uzavřenou smlouvu o úvěru pro rozpor s dobrými mravy jako neplatnou dle ust. § 580 občanského zákoníku, vzniklo žalobkyni dle ust. § 2993 občanského zákoníku právo pouze na vrácení plnění poskytnutého žalované na základě neplatné smlouvy (bezdůvodné obohacení), a to částky 15.000 Kč. Jelikož částka 15.000 Kč byla žalobkyni před podáním žaloby uhrazena, soud žalobu v plném rozsahu jako nedůvodnou zamítl. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve sporu úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. 17. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 200 Kč vychází z ust. § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen navrhovatel (žalobkyně), přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.2. Sazebníku ve spojení s položkou 1. 1. a) Sazebníku částku 1.000 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 800 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč.