15 C 127/2021-177 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobou ze dne 30. 04. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1.966.250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 29. 04. 2021 do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 20. 04. 2018 smlouvu o reklamě (dále jen„ Smlouva“), na základě které se žalovaná zavázala za úplatu umožnit žalobkyni instalovat na vnějších a vnitřních částech budovy [adresa] stojící na pozemcích par. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí], obec Karlovy Vary (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“), jejímž vlastníkem je [územní celek] (dále jen„ Město“) grafické označení„ [příjmení] [příjmení]“ a tato označení strpět po celou dobu trvání smluvního vztahu. Rozsah grafického označení Multifunkční haly byl určen přílohou Smlouvy. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to do 31. 5. 2021. V článku 1. Smlouvy žalovaná prohlásila, že je na základě smlouvy o nájmu uzavřené s vlastníkem (Městem) oprávněna nechat na a v Multifunkční hale umístit reklamu třetích osob. Dne 29. 1. 2019 podalo Město u Okresního soudu v Karlových Varech proti žalované žalobu, jíž se domáhalo odstranění grafického označení [anonymizována dvě slova] a toho, aby se žalovaná zdržela užití názvu a loga„ [příjmení] [příjmení]“. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání ze dne 04. 09. 2019 (dále jen„ Rozsudek I.“). Dne 24. 09. 2019 žalovaná na základě citovaného rozsudku odstranila veškerá reklamní označení žalobkyně. Žalobkyně se proto domáhala žalobou projednávanou u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. [spisová značka] obnovení reklamních zařízení v rozsahu sjednaném Smlouvou. Rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne 23. 7. 2021 soud žalobu o obnovení reklamního označení zamítl, když dospěl k závěru, že žalovaná nebyla oprávněna bez souhlasu Města s žalobkyní Smlouvu uzavřít (dále jen„ Rozsudek II.“). Z uvedeného závěru tak žalobkyně dovozuje neplatnost Smlouvy pro absenci souhlasu vlastníka Multifunkční haly, přičemž neplatnost Smlouvy, dle žalobkyně, nenastala právní mocí Rozsudku I., nýbrž nastala již samotným faktem, že žalobkyně při jednání o uzavření Smlouvy jednala v omylu, že žalovaná je oprávněna přenechat cizí majetek do dalšího užívání k účelům vymezeným ve Smlouvě ve smyslu ustanovení § 583 OZ. Žalobkyně na základě Smlouvy vyplatila žalované sjednané plnění v celkové výši 1.966.250 Kč (03. 05. 2018 částku 1.573.000 Kč, dne 10. 06. 2019 částku 393.250 Kč). Dopisem ze dne 21. 04. 2021 vyzvala žalobkyně žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení v uvedené výši, na což žalovaná reagovala dopisem ze dne 29. 04. 2021, kterým vyzvala žalobkyni k úhradě pohledávky ve výši 3.761.192 Kč představující místně a časově obvyklé plnění za to, co poskytla žalobkyni dle Smlouvy. Rovněž pak tuto pohledávku započetla na předmětnou pohledávku žalobkyně. Pohledávku žalované vůči žalobkyni žalobkyně neuznává. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a nárok v ní uplatněný neuznávala. Namítala, že Smlouva nebyla neplatná s účinky ex tunc, tedy od počátku, když závěr Rozsudku II., dle kterého žalovaná nebyla pro nedostatek souhlasu vlastníka nemovitostí oprávněna uzavřít Smlouvu, nelze vykládat jako neplatnost Smlouvy, ale nýbrž jako neoprávněnost uzavření smluvního vztahu, a to s odkazem na ustanovení § 1760 zákona č. 89/2012 Sb. OZ. Dle žalované Smlouva zanikla na základě ustanovení § 2006 ve spojení s ustanovení § 2007 zákona č. 89/2012 Sb. OZ s účinky ex nunc, tedy na základě následné nemožnosti plnění. Žalovaná Smlouvu řádně plnila, a to až do doby právní moci Rozsudku I., tj. do 24. 09. 2019, kdy v souladu s rozsudkem došlo k odstranění grafického označení. Žalovaná má tak za to, že žalobkyně vyplatila žalované žalovanou částku na základě platné a účinné smlouvy a za řádně poskytnuté plnění žalované ze Smlouvy. Ke svému dopisu ze dne 29. 04. 2021, ve kterém žalovaná vyzvala žalobkyni z opatrnosti k úhradě částky 3.761.192 Kč, uvedla, že tak učinila z opatrnosti a nelze z toho dovozovat, že by žalovaná pohledávku žalobkyně uznávala. Smlouva byla dle žalované platná a účinná i po vydání Rozsudku I., po jehož vydání byla Smlouva ovlivněna následnou nemožností plnění a poté, co se žalobkyně nevyjádřila, že plnění ze zbytku Smlouvy má pro ni význam, došlo k zániku závazku ze Smlouvy v celém rozsahu, a to ex nunc, nikoliv ex tunc. K plnění bez právního důvodu ze strany žalobkyně tak dojít nemohlo. 3. Podáním ze dne 30. 07. 2021 žalobkyně doplnila, že v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] tvrdilo Město, že souhlas s umístěním reklamy na plášti multifukční haly absentovalo od počátku uzavření smlouvy, tj. nikoliv, že by tento nesouhlas byl dán až v průběhu soudního řízení. Rozsudek v dané věci nestanovil konstitutivním způsobem nově práva účastníků a nepředstavuje sám o sobě právní skutečnost, od níž by bylo možné odvodit objektivní nemožnost plnění. S ohledem na tvrzenou absenci souhlasu vlastníka objektu – Města, pak nebylo možné Smlouvu uzavřít a ta představuje od počátku neplatné právní jednání, přičemž tato skutečnost nastává již samotným faktem, že žalobkyně při jednání o uzavření smlouvy jednala v omylu ve smyslu ustanovení § 583 OZ, přičemž o omyl se jednalo v tom směru, že žalovaná je oprávněna přenechat cizí majetek do dalšího užívání k účelům vymezeným ve Smlouvě vyvolala jednoznačně svým chováním žalovaná. 4. Žalovaná svým podáním ze dne 17. 08. 2021 doplnila, že ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] neodporovala žalobě, když při studiu smlouvy o nájmu současné vedení žalované došlo k závěru, že v době uzavření Smlouvy neměla žalovaná oprávnění změnit předmět nájmu ve smyslu Smlouvy bez předchozí písemného souhlasu Města. S odkazem na ustanovení § 1760 OZ má za to, že skutečnost, že strana nebyla při uzavření smlouvy oprávněna nakládat s tím, co má být podle Smlouvy plněno, sama o sobě neplatnost Smlouvy nevyvolává. Nesouhlasila s tvrzením žalobkyně o jednání v omylu, když není pravdou, že žalovaná není oprávněna přenechat cizí majetek do dalšího užívání k účelům vymezeným ve smlouvě a není pravdou, že žalovaná není oprávněna na základě smlouvy o nájmu změnit předmět nájmu. V čl. I odst. 1.5 Smlouvy je jasně uvedeno:,,KV [příjmení] prohlašuje, že je na základě samotné smlouvy o nájmu uzavřené s vlastníkem (Statutární město Karlovy Vary) oprávněna nechat na a v těchto objektech umístit reklamu třetích osob“, tudíž žalovaná nemohla uvést žalobkyni v omyl, nicméně k umístění reklamy v rozsahu předpokládaném Smlouvou, který je prakticky změnou předmětu nájmu ve smyslu ustanovení § 2220 OZ si musí žalovaná ve smyslu ustanovení § 2220 odst. 1 OZ zajistit (v případě písemné nájemní smlouvy) písemný souhlas pronajímatele, tedy Města. Dále žalovaná namítala, že žalobkyně o nedostatku souhlasu Města prokazatelně věděla, nejpozději dne 09. 05. 2018. Nikdo se však na názor vlastníka ani na jeho souhlas se změnou předmětu nájmu ve smyslu ustanovení § 2220 OZ nedotazoval. K tvrzenému jednání v omylu pak žalovaná uvedla, že k neplatnosti právního jednání pro omyl by mohlo dojít pouze v případě tzv. podstatného omylu. Důležité by pak bylo, zda by se jednalo o omyl omluvitelný či neomluvitelný. V této souvislosti žalovaná odkázala na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002 sp. zn. 30 Cdo 1251/2002 a ze dne 26. 02. 2009 sp. zn. 33 Odo 1560/2006. Závěrem žalovaná vznesla námitku promlčení s tím, že žalobkyně se o tvrzeném omylu prokazatelně dozvěděla nejpozději dne 09. 05. 2018 (viz důkaz článek) a námitku relativní neplatnosti pro omyl ve smyslu ustanovení § 583 OZ vznesla až dne 30. 07. 2021, tedy více než dva měsíce po uplynutí obecné tříleté subjektivní lhůty pro podání námitky neplatnosti právního úkonu pro omyl. 5. Při jednání konaném dne 09. 12. 2021 vzala žalobkyně žalobu co do částky 162.000 Kč včetně příslušenství zpět, a to na základě znaleckého posudku [číslo] předloženého žalobkyní, který stanovil v této výši hodnotu žalobkyní skutečně poskytnutého reklamního plnění. Soud proto dle ustanovení § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. usnesením z téhož dne řízení v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil. Účastníci zároveň setrvali na svých stanoviscích a učinili nespornými následující právně významná tvrzení: -žalobkyně je obchodní společností se sídlem v [obec], oblast podnikání konstrukce a výroba průmyslových pecí, -žalovaná je právnickou osobou, založenou a vlastněnou [územní celek], jehož obchodní podíl žalované činí 100 %, -dne 28. 08. 2008 uzavřela žalovaná a [územní celek] nájemní smlouvu na základě, které žalovaná užívá budovu [číslo] stojící na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. Tuhnice, obec Karlovy Vary ([anonymizována dvě slova]), -dne 20. 04. 2018 žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o reklamě (Smlouva), kterou se žalovaná zavázala za úplatu umožnit žalobkyni instalovat na vnějších a vnitřních částech multifunkční haly grafické označení„