15 C 139/2022-59 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 40.877 s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne 6. 3. 2021 [číslo] Touto smlouvou žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč, žalovaný měl vrátit úvěr ve formě 48 měsíčních splátek po 1.655 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně smluvního úroku a smluvní pokuty. Žalovaný uhradil celkem částku 8.275 Kč. 2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal a u ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalované. 3. Protože se žalovaný ve věci nevyjádřil, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní, a to v rozsahu níže uvedeném s ohledem na soudem uvedený právní názor. Ostatní listiny předložené žalobkyní soud neprováděl, neboť z nich nebylo možné zjistit právně významné skutečnosti. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé, jelikož si tato dílčí skutková zjištění neodporují: 4. Smlouvou o úvěru ze dne 6. 3. 2021 [číslo] oznámením o schválení úvěru ze dne 9. 3. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru. Žalobkyně poskytnula žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč, žalovaný měl vrátit poskytnutý úvěr včetně smluvního úroku ve výši 59,78 % ročně (RPSN 79,21 %) ve formě 48 měsíčních splátek po 1.655 Kč splatných do každého 17. dne v měsíci počínaje měsícem dubnem 2021 Celkem měl na poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit částku 79.440 Kč. K zajištění (utvrzení) dluhu žalovaného byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení ve výši 200 Kč s délkou prodlení přesahující 15 dnů, při prodlení o víc než 30 dní pak ve výši 499 Kč. Dle bodu 6. 5. byla sjednána smluvní pokuta v případě nezaplacení nové jistina v den zesplatnění, a to ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne 8. 3. 2021, jak vyplývá z dokladu o vyplacení úvěru. Z oznámení z 9. 3. 2021 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že úvěr (vyplývající z návrhu úvěrové smlouvy) byl schválen. K oznámení byl připojen splátkový kalendář; splátky žalovaného činily 1.655Kč a byly splatné od 17. 4. 2021 do 17. 3. 2025. Z Hodnocení klienta vyplývá, že příjmy žalovaný uvedl ve výši 28.109 Kč, výdaje pak 3.860 Kč životní minimum a 2.603 Kč náklady na bydlení, celkem tedy výdaje ve výši 6.463 Kč, rezervu pak ve výši 20.646 Kč. Z hodnocení klienta, ověření v registru [příjmení] a [anonymizováno] a dokladů vztahujících se k úvěruschopnosti klienta vyplývá, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Dle registru [anonymizováno] byl žalovaný vyhodnocen ve skupině„ vyšší riziko“. Předžalobní upomínkou má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby. Soud přihlédl k tvrzením žalobkyně, jež jsou v její neprospěch, s tím, že žalovaný uhradil celkem částku 8.275 Kč. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Nejprve se soud zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený shora uvedenou smlouvou posuzován. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena dne 28. 11. 2016, je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ občanský zákoník“) aplikovat na tento právní vztah právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení občanského zákoníku. 6. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 9. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 12. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytnula žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet měsíčními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně smluvního úroku a smluvní pokuty. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, žalovaný uhradil celkem částku 8.275 Kč. 13. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, která se zabývala zjevnou nespravedlností ujednání smluv o zápůjčce a úvěru: např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz), v nichž Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 14. Srovnání podmínek zápůjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může násobně převyšovat částku poskytnutou (popř. část dobrovolně nevrácenou). Pokud soud uvážil, že účastníci sjednali úrok ve výši 59,78 % ročně, RPSN činí 79,21 % (tedy RPSN i úroky převyšující obvyklé úroky a RPSN ze spotřebitelských úvěrů), smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek a zároveň náklady v souvislosti s prodlením se zaplacením, tedy několik sankcí za porušení obdobné povinnosti žalovaného, sankce za předčasné zaplacení úvěru, přičemž celková částka, kterou měl žalovaný během čtyř let zaplatit dosahovala téměř trojnásobku poskytnutého úvěru, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou, a proto ji nelze považovat jako celek za souladnou s dobrými mravy. Byť má jinak přednost posouzení jednotlivých ujednání jako neplatných, v tomto případě smlouva jako celek neobstojí (§ 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku) pro zmíněnou nespravedlivost. 15. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku. Protože žalovaný uhradil částku 8.275 Kč, ale byla mu poskytnuta částka 30.000 Kč, musel soud vypořádat účastníky poskytnutá plnění podle neplatné smlouvy. Protože výše žalobkyní poskytnutého plnění přesahuje plnění poskytnuté žalovaným (30.000 Kč – 8.275 Kč), soud žalobě v rozdílu poskytnutých plnění vyhověl. Soud žalobě vyhověl i ohledně zákonného úroku z prodlení z přiznané částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť oba účastníci byli úspěšní zhruba z 50 %