15 C 178/2021-36 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 27.766,76 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 11. 6. 2020 Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země]) poskytnul žalované revolvingový úvěr s limitem ve výši 80.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně úroku ve výši 10,50 % měsíčně. Žalovaná čerpala částku 27.766,76 Kč, kterou v rozporu se smlouvou nevrátila. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost tak, aby žalovanému zůstaly prostředky pro úhradu splátek (rezerva 10 % rozdílu mezi příjmy a výdaji, mimo splátku). Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, jež tvoří předmět tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 na žalobkyni. Žalobkyně v žalobě požadovala úhradu jistiny pro případ, že by soud posoudil úvěrovou smlouvu jako neplatnou. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalobkyně na výzvu soudu ze dne 26. 10. 2021 doplnila, že dlužná částka se skládá ze součtu výběrů a poplatků za výběry žalované dle smlouvy o revolvingovém úvěru v celkové výši 20.098,36 Kč již snížených o případné úhrady a dále z náhrady účelně vynaložených nákladů 250 Kč a úroků za období čerpání ve výši 7.418,40 Kč. Na opětovnou výzvu soudu ze 17. 12. 2021 nedoplnila tvrzení a neuvedla, jakou částku a kdy žalovaná na základě smlouvy o revolvingovém úvěru čerpala a kdy žalovaná na dluh hradila a na co konkrétně byly platby žalované započítány, pouze uvedla, že žalovaná do postoupení pohledávky na žalobkyni uhradila částku 7.123 Kč Žalobkyně přes poučení soudu netvrdila, jakým způsobem byla vypočtena požadovaná částka (byl předložen pouze poslední výpis z účtu revolvingového úvěru, ze kterého nevyplývalo ani čerpání úvěru; žalobkyně netvrdila ani to, jaké částky žalovaná čerpala (popř. jakou poslední částku žalovaná čerpala). 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 11. 6. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem do výše 80.000 Kč. Žalovaná měla podle smlouvy čerpanou částku vrátit ve formě měsíčních splátek po 11 % z nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru (10,50 % měsíčně, tj. 126 % p.a.) nebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to vždy každý měsíc v ten jistý kalendářní den, ke kterému mu byly finanční prostředky dle Smlouvy připsány na bankovní účet. Účastníci ve smlouvě ujednali též náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s prodlením ve výši 250 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou je žalovaná v prodlení. Věřitel byl oprávněn prohlásit úvěr za splatný okamžitě ke dni doručení oznámení, pokud došlo k podstatnému zhoršení finanční nebo majetkové situace žalované (oproti stavu v době uzavření smlouvy) a pokud se žalovaná dostane do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší 2 měsíců nebo více než dvou splátek. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovanou před uzavřením smlouvy o podmínkách úvěru, včetně RPSN 231,39 %. 5. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně odeslal na účet žalované dne 11. 6. 2020 částku 20.000 Kč. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni. 7. Předžalobní upomínkou ze dne 17. 2. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby. 8. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. 9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/20212 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 11. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 13. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 14. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země]) poskytla žalované revolvingový úvěr do výše 80.000 Kč. Žalovaná se zavázala tento úvěr splácet měsíčními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně obchodního úroku. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, a po posledním čerpání právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradila. Pohledávka, která jev předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni platně postoupena shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku. 15. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny, pokud však lze výši jistiny (skutečně poskytnuté a nevrácené částky) z tvrzení žalobkyně dovodit, popř. pokud tato tvrzení neodporují předloženým listinám; z předloženého výpisu je zřejmé, že požadovanou částku žalovaná nečerpala (představuje součet čerpané částky, úroků, poplatků atp.). Ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) Národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 16. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává). 17. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit so