15 C 333/2022-14 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. 2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 7.104Kč z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené na základě žádosti žalované ze dne 14. 6. 2022. 3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení ústního jednání. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Na základě žádosti žalované ze dne 14. 6. 2022 poskytla žalobkyně žalované dne 14. 6. 2022 úvěr ve výši 3.000 Kč a žalovaná se ji zavázala žalobkyni vrátit spolu s poplatkem ve výši 3.204 Kč ve lhůtě do 17. 7. 2022. Žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila, ač byla o úhradu upomínána třemi upomínkami. K datu podání žaloby vyčíslila žalobkyně dluh žalované částkou 3.000 Kč na jistině, částkou 2.600 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky (upomínky, náklady na pověření k inkasnímu řízení), částkou 900 Kč na smluvních pokutách, částkou 3.204 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 10. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 3.000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr včetně poplatku splatit ve lhůtě 30 dnů. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnila, žalobkyni na dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně má v daném případě nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu. 11. Ze smlouvy bylo zjištěno, že při úvěru 3.000 Kč byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3.204 Kč přesahující výši samotné jistiny. Pokud soud uvážil že RPSN činí 832 % a v případě řádného splacení 1916 % (tedy v obou mnohonásobně převyšuje obvyklé RPSN ze spotřebitelských úvěrů), dále že si účastníci sjednali krátkou dobu splatnosti 30 dnů, smluvní pokutu ve výši 3 x 300 Kč (více jak 30 % z jistiny dluhu), vysoké náklady za zaslání upomínky – 450 Kč, resp. 650 Kč a vysoké náklady na vymáhání ve výši [číslo], nelze dospět k jinému závěru než, že sjednané podmínky vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka násobně převyšuje částku poskytnutou (popř. část dobrovolně nevrácenou). Dle názoru soudu je proto třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou, a proto ji nelze považovat jako celek za souladnou s dobrými mravy (jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku). Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, která se zabývala zjevnou nespravedlností ujednání smluv o zápůjčce a úvěru: nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). 12. Vzhledem ke skutečnosti, že soud posoudil uzavřenou smlouvu o úvěru pro rozpor s dobrými mravy jako neplatnou dle ust. § 580 občanského zákoníku, vzniklo žalobkyni dle ust. § 2993 občanského zákoníku právo pouze na vrácení plnění poskytnutého žalované na základě neplatné smlouvy (bezdůvodné obohacení), a to částky 3.000 Kč včetně úroku z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná a žalované žádné náklady řízení nevznikly. 14. Povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč za žalobu byla žalobkyni uložena dle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v souladu s položkou 2.2. a [číslo]) Sazebníku soudních poplatků (soudní poplatek činí v daném případě 1.000 Kč, žalobkyně dosud zaplatila 400 Kč, nedoplatek tak činí 600 Kč).