17 C 103/2020-434 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobce se domáhal na žalované vyklizení bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] na p.p. [číslo] v k.ú. [obec]. Uváděl, že je vlastníkem uvedené jednotky. Žalovaná užívá část bytu, aniž pro to má právní důvod (nemá uzavřenou žádnou smlouvu, která by ji k užívání opravňovala). Žalovaná žalobci za užívání bytu nic neplatí (ani za náklady na služby). Žalovaná byt nevyklidila ani na základě výzvy žalobce (do 30. 4. 2020). Žalovaná je spoluvlastníkem pozemku p. [číslo] jeho součástí je rodinný dům [adresa], v k.ú. [část obce], obec Karlovy Vary. Manželství účastníků bylo uzavřeno 16. 5. 1992 a rozvedeno bylo rozsudkem Ramenského městského soudu Moskevské oblasti z 25. 4. 2016. Majetkové otázky po rozvodu manželství byly řešeny rozsudkem Ramenského městského soudu z 20. 9. 2016, [číslo]. Žalovaná tak uplatňuje své majetkové nároky, aby dosáhla dalšího prospěchu mimo rámec zmíněného soudního řízení; pro to svědčí skutečnost, že žalovaná jako jednatel uvedené společnosti činí námitky proti kupní smlouvě až s odstupem čtyř let. Je přitom jasné, že společnost pořizovala nemovité věci, ač měla k dispozici pouze základní kapitál v částce 200.000 Kč [právnická osoba] (zastoupená jednatelem [jméno] [příjmení]) jako vlastník jednotky uzavírala s účastníky nájemní smlouvy s ohledem na potřeby cizinecké policie na dva roky (naposledy 30. 1. 2016 s prodloužením dle § 2285 z. č. 89/2012 Sb. /dále jen „o.z.“ / do 24. 2. 2020; s odkazem na koncept nájemní smlouvy z uvedeného data). Po předložení nájemní smlouvy z 1. 1. 2005 Ministerstvem vnitra žalobce poukázal na provedení rekonstrukce předmětného bytu jeho sloučením s bytem č. jednotky [číslo] v roce 2009, čímž původní předmět nájmu zanikl (vznikl jiný byt, s jinou výměrou a v jiné kvalitě). Po předložení smluv, které byly založeny u Ministerstva vnitra (ve věci povolování pobytu) žalobce dále namítal, že nájemní smlouva z 10. 1. 2016, která byla za [právnická osoba] uzavírána žalovanou s žalovanou jako nájemkyní byla v rozporu s faktickým stavem (žalovaná v bytě nebydlela), obsahovala nereálnou výši nájemného (1 Kč), byla uzavřena v rozporu s § 159 odst. 1 o.z. (upřednostnění osobních zájmů oproti zájmům společnosti), nebyla konzultována s ostatními (dvěma) jednateli [právnická osoba] 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Uváděla, že žalobce není aktivně legitimován k podání žaloby, ač je v katastru nemovitostí evidován jako vlastník. Žalobce nabyl vlastnické právo na základě neplatné kupní smlouvy od společnosti [právnická osoba], [IČO]. K převodu nemovitostí došlo k době, kdy byl žalobce společníkem a jednatelem uvedené společnosti, kupní cena byla stanovena na částku 14.650.000 Kč, uhrazenou zápočtem na údajné zápůjčky společnosti v částce 15.225.717 Kč. Žalovaná je menšinovým společníkem a jednatelem uvedené společnosti a namítala možné poškození společnosti (o zápůjčkách není žalovaná informována a není zřejmý způsob stanovení kupní ceny); své pochybnosti vyjádřila v trestním oznámení podaným u Okresního státního zastupitelství v [obec]. Pokud byl smlouvou spáchán trestný čin, byla by taková smlouva neplatná dle § 580 o. z. - rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 5. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2705/2006. Poté žalovaná tvrdila uzavření nájemní smlouvy v roce 2014 v ústní podobě na dobu neurčitou (s odkazem na nájemní právo, které je zmiňováno v kupní smlouvě). Dne 25 1. 2021 žalovaná předložila soudu nájemní smlouvy z 1. 1. 2005, která byla uvedenou společností uzavřena s oběma účastníky na dobu neurčitou a odkazovala tak na své právo v bytě bydlet. Na tom nic nemění ani rekonstrukce bytu, protože bytová jednotka [číslo] stále existuje (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 1. 9. 2005, sp. zn. 26 Cdo 2669/2004). Po získání nájemní smlouvy z 10. 1. 2016 od Ministerstva vnitra žalovaná uvedla, že jako jednatelka společnosti měla právo smlouvu uzavřít (ostatně byt řádně užívala), souhlas valné hromady, popř. dalších jednatelů nebyl potřebný. Samokontraktace nezakládá nutně neplatnost smlouvy (nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 669/17, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2982/2016). Protože je smlouva z 10. 1. 2016 platná a protože žalovaná neobdržela výpověď z nájmu bytu, není důvod pro vyklizení předmětného bytu. Žalobce byt neužívá, nemá k bytu právo nájmu, nebo právo bydlení, popř. jeho právo je promlčeno. Žalovaná dále namítala, že užívá byt spolu s dětmi účastníků a novorozenou vnučkou (dcerou dcery). Konečně žalovaná namítala, že za užívání bytu začala od poloviny roku 2019 platit částku 5.000 Kč měsíčně (ponecháváním uvedené částky na stole v uvedeném bytě, jednu polovinu částky za sebe a jednu za dceru). 3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce je evidován jako vlastník předmětné bytové jednotky (jako bylo zřejmé i z informace o jednotce č. l. 5, kterou jako důkaz nebylo třeba provádět); uvedená bytová jednotka na žalobce byla převedena smlouvou z 5. 9. 2016 (č.l. 28) s právními účinky vkladu práva k 7. 9. 2016; kupní cena byla žalobcem uhrazena zápočtem (jako pohledávky za společností). Soud nepovažoval za potřebné zkoumat existenci pohledávky žalobce vůči společnosti [právnická osoba] (účetními závěrkami), protože taková zjištění by nic neměnila na nabytí vlastnického práva žalobcem. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že účastníci jsou rovnodílnými spoluvlastníky rodinného domu v Olšových Varech (uvedeného v žalobě); v této souvislosti nebylo potřebné provádět důkaz změnami v katastru nemovitostí (č.l. 167), z protokolu z 3. 10. 2014 (č.l. 243) vyplývalo, že žalovaná uvedené nemovité věci převzala za oba účastníky. 4. Mezi účastníky bylo nesporné, že účastníci nejsou manželé, jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem soudu Ruské federace (č.l. 37); o vypořádání majetku bývalých manželů bylo rozhodnuto soudem Ruské federace (č.l. 39). Mezi účastníky bylo dále nesporné, že rozvodový rozsudek nabyl právní moci 6. 6. 2016. Z uvedeného rozsudku z 25. 6. 2016 ve věci rozvodu manželství vyplývalo, že rozvodu se domáhal žalobce s informací, že manželství od roku 2009 nefunguje a manželé spolu nežijí (manželka podle obsahu rozsudku byla o jednání vyrozuměna). Pokud jde o rozsudek z 20. 9. 2016 o vypořádání majetku, jednalo se o žalobu žalované s informacemi, že k přerušení soužití došlo v roce 2011 a že domácnost není vedena od roku 2014; dále se domáhala rozdělení majetku (žalobce nárok žalobkyně nepopíral); předmětem vypořádání nebyla práva týkající se majetku v České republice. Rozsudek o vypořádání nabyl právní moci 21. 10. 2016. Žalovaná se u českých soudů domáhá vypořádání společného majetku na území České republiky (obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba]), jak je zřejmé z usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. 10 Co 86/2020-62 a usnesení Nejvyššího soudu č.j. 22 Cdo 2855/2020-84; o tomto nároku dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. 5. [jméno] žalovaná se domáhala u ruského soudu rozvodu manželství žalobou z 14. 10. 2014 (č.l. 195), jejíž vyřízení nebylo v řízení prokázáno. Z uvedené žaloby vyplývalo, že žalovaná namítala přerušení manželského soužití v roce 2009 a neexistenci společné domácnosti. Ze žaloby z 7. 4. 2016 (č.l.197) vyplývalo, že žalovaná se u ruského soudu domáhala rozvodu manželství a vypořádání společného majetku. Uvedla opakované pokusy o obnovení soužití a definitivní ukončení soužití v roce 2011 (včetně toho, že manželé se na rozvodu shodují); pokud jde o majetek, manželka uvedla, že nemůže společný majetek uvést, protože doklady disponuje žalobce (manžel), žádala však o vypořádání společného jmění rovným dílem. 6. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná užívá předmětný byt. 7. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná oznámila Policii podezření, že uzavřením kupní smlouvy z 5. 9. 2016 mohlo dojít ke spáchání trestného činu. V této souvislosti se do dne rozhodnutí o žalobě soudu nedostalo informace, že by se žalobce v této souvislosti dopustil spáchání trestného činu. Soud proto neprovedl důkaz podnětem k postupu dle § 158 tr. ř. z 3. 6. 2020 (č.l. 23), zprávou Policie z 23. 7. 2020 (č.l. 26), vyrozuměním o postoupení z 5. 6. 2020 od Okresního státního zastupitelství [obec] (č.l. 27). 8. Mezi účastníky bylo původně sporné, jaké nájemní smlouvy ohledně předmětného bytu byly uzavřeny. Po získání nájemních smluv od Ministerstva vnitra (cizinecké policie) a žalované (nájemní smlouvy z 1. 1. 2005) účastníci již nesporovali, že by konkrétní smlouva nebyla uzavřena (podepsána ve smlouvě uvedenými osobami), lišili se však v právním hodnocení uvedených smluv, zejména nájemní smlouvy z 10. 1. 2016. Mezi účastníky nebylo sporné uzavření nájemní smlouvy z 1. 1. 2005 ohledně předmětného bytu na dobu neurčitou (č.l. 70, existovala však i jiná podoba téže smlouvy / č.l. 268 s dodatkem z 1. 1. 2010 se zvýšením nájemného na 10.000 Kč č.l. 269) s nájemným 6.000 Kč měsíčně. V této souvislosti bylo sporné, zda předmět nájmu podle uvedené nájemní smlouvy zanikl rekonstrukcí bytu v roce 2009 (došlo ke spojení dvou bytových jednotek). 9. Mezi účastníky nebylo sporné, že [právnická os